Bílá sobota

Bílá sobota

Bílá sobota symbolizuje den, kdy Ježíšovo mrtvé tělo leželo v hrobě. Přes den se žádné bohoslužby nekonají. Noc ze soboty na neděli je
nazývána Velká noc či Velikonoční vigilie a je vyvrcholením pašijového týdne. Začíná obvykle po sobotním soumraku svěcením ohně před
chrámem. Od něho si věřící zapalují svíce, které jsou symbolem světla, které Kristus přinesl světu. Končí čtyřicetidenní půst.

cross-2981216__340

Význam

Proč před kostely hoří ohně?
Oheň a světlo patří k nejstarším přírodním symbolům, které naznačovaly přítomnost Boží a sílu Boží. Oheň symbolizuje zároveň Boží lásku, která plane a hřeje i uprostřed chladu a temnoty. Pro člověka je oheň nezbytnou podmínkou pozemského života: dává teplo, dává světlo, přináší potěšení i radost. Zároveň je i pradávným symbolem smrti a očisty. Toto všechno se střetává ve velikonoční symbolice paradoxů:  život i smrt, láska i očištění. A právě ohněm začínají velikonoční obřady.

Velikonoce začínají na Bílou sobotu v noci
Slavnost vzkříšení začíná velikonoční vigilií na Bílou sobotu večer, resp. v noci. O velikonoční vigilii se světí křestní voda a věřící obnovují křestní slib; v mnoha církevních obcích se křtí dospělí, kteří se připravovali na křest.

 

 

Informace o křtu dospělých
„Uvěřila jsem v Boha a poslední kvartál chodím v neděli do kostela. Nejsem pokřtěná. Uvažuji o tom, že se nechám pokřtít. Můžete mi napsat, co je k tomu zapotřebí? Potřebuji jako dospělá kmotry? Je to veřejný obřad?“

Svatý týden – krátké vysvětlení den po dni
Velikonoce nejsou svátkem jako ty ostatní: je to “svátek svátků”, “slavnost slavností”. Slavením velikonočního tajemství se křesťané spojují v důvěrném společenství s Kristem a vydávají se s ním cestou kříže ke vzkříšení a k životu s Bohem.

Texty k zamyšlení

Ježíšovo utrpení, smrt a pohřbení
Ježíšova smrt je vpravdě smrtí smrti, protože na dřevě prokletí visí Syn Boží, který se vydal smrti, aby nám daroval život. V tichu Bílé soboty dosáhl samého dna vítězství smrti a pohltil je: jeho “sestup do pekel” je „zprávou o spáse pro duše, které čekaly ve vězení“.

Mezi Velkým pátkem a Bílou sobotou: Noc kříže
Podstatou velikonoční víry křesťanů je přesvědčení, že Velkým pátkem dějiny nekončí – a nekončí jím ani příběh života našeho Pána. Zamyšlení Tomáše Halíka.

Komentáře biblických textů, kázání – přehled na celé Velikonoce
„Po sobotě, na úsvitu prvního dne v týdnu, přišla Marie Magdalská a druhá Marie podívat se na hrob. Vtom nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něj. Jeho zjev byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strachem z něho se strážci zděsili a klesli jako mrtví. Anděl promluvil k ženám…“

Anselm Grün: Návrat k postu – proč je dobré se postit i na Bílou sobotu
Vedle tradiční postní doby před Velikonocemi bylo smysluplné postit se opět v rámci přípravy na jiné důležité svátky – před Svatodušními svátky, před Vánocemi, před kněžským svěcením a podobnými slavnostmi. Především by však byl společný půst dobrou přípravou na význačné slavnosti místní církve. Komu je týdenní půst příliš, měl by se postit o třech svatých dnech – na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu. Tyto dny jsou tak naplněny liturgií, že při nich není zatěžko se postit.

Vigílie Zmrtvýchvstání na Bílou sobotu
Připravme se na slavení Bílé soboty – zamyšlením nad liturgickými texty spolu s Alešem Opatrným: „Člověk má rád své věci jisté. Co má v hrsti, co uchopí a drží, to považuje za jasný majetek svého života. A přece je v životě mnoho věcí, které takto uchopit nelze a které jsou přes to pro nás svrchovaně důležité. Jsou to především lidské vztahy, něco, co pro zdravého člověka vytváří základní předivo jeho života. Jistě, i milovaného člověka máme rádi na očích, i jeho se lze z lásky dotknout, uchopit, gestem vyjádřit náklonnost – a přece to není totéž, co vztah. I kdybychom toho člověka drželi vší silou, jako v kleštích, může se nám vzdálit, ač bude stále u nás…“

velikonoce-6

Pranostiky

Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní.

Odkud na Bílou sobotu vítr, odtud v létě deště.

 

Zvyky

Z ohořelých dřívek se vytvářely křížky a nosily se do pole, aby bylo úrodné. Popelem z posvěceného ohně se posypaly louky.

Někde se uhlíky dávaly za trám do domu, aby ho chránily před požárem.
V sobotu se také uklízelo, bílilo.
Připravovalo se a chystalo. Na slavné Vzkříšení, na Hod boží velikonoční, obřadní i sváteční pokrmy, pekly se mazance i velikonoční beránci, pletli se pomlázky z vrbového proutí a nebo vázali březové metličky a zdobila se vajíčka.

Velikonoční beránek

– k velikonocům patří velikonoční beránek
– symbol beránka byl velmi rozšířený již v předkřesťanské tradici v celé středomořské civilizaci, ovládané po tisíciletí pastevci
– v hebrejské tradici symbolizovaly ovce Izraelitu jako člena “Božího stáda”, i židovský Bůh je označován za pastýře, který bere své ovce do náručí
– v křesťanské církvi se beránek stal symbolem Božího Beránka, Krista a znázorňuje se s praporem vítězství
– spojení vidí křesťané také s původně židovskou tradicí svátků Paschy, kdy se beránek zbíjel, na památku vyvedení Izraele z egyptského otroctví

Symbol kříže

– symbol kříže nevznikl s křesťanstvím, je mnohem starší, znali ho už staří Egypťané, Číňané či Kréťané a jeho význam byl v různých kulturách i náboženstvích univerzální, byl spojen s problémem orientace v kosmu, v prostoru mezi nebem a zemí a chápán jako propojení božského (vertikální rameno) a lidského (horizontální rameno) světa, stal se symbolem věčnosti
– dnes je kříž nejdůležitějším symbolem křesťanství, protože Kristus, Boží Syn byl odsouzen ke smrti ukřižováním
– trest ukřižování patřil k trestům výjimečně krutým a ponižujícím, na kříži končili ti, kteří si zasloužili pohrdání
– kříž má řadu podob, ve tvaru písmena T, X (tzv. kříž sv. Ondřeje), + rovnoramenný kříž řecký, klasický křesťanský kříž s delší spodní částí označovaný jako latinský

Velikonoční oheň

– tak jako jarní slunce znamená vítězství nad zimou, procitnutí po dlouhém studeném čase, stejně takový je příchod Ježíše o Velikonocích
– zapálení svatého velikonočního ohně je pro křesťany o Velikonocích centrální událostí
– oheň se zapaluje a světí na začátku liturgie na Bílou sobotu při obřadech Velké noci (ze soboty na neděli)
– od velikonočního ohně se zapálí velikonoční svíce, která se potom ve slavnostním průvodu a za třikrát opakovaného zpěvu “Světlo Kristovo” vnese do temného kostela

Velikonoční svíce

– svíce je důležitým symbolem ve všech kulturách, světlo je chápáno jako znamení života
– velikonoční svíce a slavnost světla na počátku liturgie Vzkříšení o Veliké noci má své kořeny v tradici prvotní církve, kdy se velikonoční noc rozzařovala světlem mnoha svící
– velikonoční svíce symbolizuje Zmrtvýchvstalého Krista, který zvítězil nad smrtí
– podle staré tradice se svíce zapaluje od posvěceného ohně na počátku liturgie konající se v noci z Bílé soboty na neděli, v níž vstal z mrtvých Kristus. Tato slavnost Vzkříšení se zahajuje vnesením zapálené svíce do úplně tmavého, zhasnutého kostela. Tak si křesťané připomínají, jakým zásadním obratem je Kristovo vzkříšení, noc, která se proměňuje v den. Zapalují si své svíce od tohoto paškálu, čímž naznačují, jak i oni byli Kristem ovlivněni, “zapáleni”. Tím se celý kostel prozáří světlem.
– společenství věřících vítá svíci se zpěvem “Světlo Kristovo”, “Chvála Tobě, Pane” a zpívá Exultet (píseň chvály z 1.století)
– tento význam je ještě podtržen tím , že se zapálená svíce ponořuje do vody, která se posvěcuje na křestní vodu a zapaluje se od ní také křestní svíce
– svíce je většinou ozdobena motivem kříže, na kterém jsou voskovými hřeby zdůrazněny Kristovy rány, nad křížem je první a poslední písmeno řecké abecedy – alfa a omega – značící, že Ježíš je začátek i konec; dále se užívá motivu stromu, beránka, slunečních paprsků nebo vody
– bílá barva svíce symbolizuje naději a nový život
– velikonoční svíce se v liturgii zapaluje jen během 50ti denního velikonočního období, tedy od Velikonoc do Letnic (Svatodušních svátků, svátků seslání Ducha sv.) a při křtech, aby se od naznačilo, že každý křest souvisí s velikonocemi – proto se od ní zapaluje křestní svíce. Zapaluje se také při pohřbech, člověk přešel branou smrti a křesťané se za něho modlí, aby také on “vstal” k novému životu – s Bohem

Velikonoční vajíčko

– je mnoho výkladů, proč je vajíčko spojováno s Velikonocemi
– protože vejce obsahuje zárodek života, bylo již odpradávna symbolem plodnosti, úrodnosti, života a vzkříšení, v předkřesťanských dobách bylo někde dokonce dáváno do hrobu k mrtvému
– vejce nacházíme již před křesťanstvím při pohanských oslavách jara
– zvyk konzumovat vejce v době svátků souvisel pravděpodobně i s postem, který Velikonocům předcházel, a při kterém se vejce jíst nesměla, proto lidé netrpělivě čekali, až postní doba skončí
– ve spojení s lidovou tradicí vznikl zvyk zdobení vajíček doprovázený řadou obřadů a pověr
– od nepaměti symbolizovalo vejce zárodečný chaos, ze kterého vznikl svět, ale také životní sílu, narození, nesmrtelnost, návrat jara a díky skořápce i pocit bezpečí
– vejce něco skrývá, je jako zamčený hrob, ve kterém je přesto ukryt život
– tady je zřetelné symbolické spojení se Zmrtvýchvstáním Ježíše a s křesťanskými Velikonocemi

Velikonoční zajíček

– své místo má zajíc v mnoha náboženstvích, mytologiích – v řecké, egyptské, čínské, kde symbolizuje štěstí, plynoucí čas, krátkost života, či je označován za atribut zmrtvýchvstání (podle lidového podání zajíc nespí – nemá totiž oční víčka, a tak se zdá, že i ve spaní obrací oči vzhůru)
– v Bibli je zajíc řazen mezi stvoření “maličké na Zemi a moudřejší nad mudrce”, symbolizuje chudé, skromné a pokorné, přesto se k němu křesťanství staví s jistým odstupem kvůli jeho užívání jako symbolu smyslnosti
– v Byzanci byl zajíc ve zvířecí symbolice znakem Krista
– v dnešní rozšířené evropské tradici je označován za toho, kdo o Velikonocích přináší vajíčka, nejlépe čokoládová
– podle jednoho výkladu vzniklo spojení z toho důvodu, že zajíc na jaře hledá v blízkosti lidských obydlí potravu a jelikož je plachý a lidí se straní, je mu přisuzováno i tajné roznášení velikonočních vajec
– jiný názor na vznik spojení velikonočního zajíce s vajíčkem poukazuje na zvyk, kdy se do chleba upečeného ve formě zajíce položilo velikonoční vejce, čímž se sdružily tyto dva symboly – není potom divu, že časem vznikla představa, že vajíčka snáší nebo přináší zajíc
– bývalo také zvykem, aby kmotři zvali děti k tzv. honění velikonočního zajíce, to znamenalo, hledání ukrytých vajíček v zahradě

Pomlázka a kraslice

Po odeznění vážných náboženských svátků se lidová tradice vrací k projevům veselí a proudícího života. Přichází velikonoční koleda – pomlázka, konaná hlavně na velikonoční pondělí. Obchůzka po domech, veršovaná přání, polévání vodou a hlavně šlehání zelenými spletenými pruty, které údajně přináší “pomlazení”. Odtud název předmětu, dne, někde i celých velikonoc.

Konání těchto věkovitých a vpravdě podivných zvyků se navzdory civilizačnímu proudu dvacátého století přirozeně zachovalo dodnes a to nejen v prostředí venkova, ale i ve velkých městech. Dodnes chlapci a muži dovedou uplést z osmi šestnácti i více prutů pletence velkých i malých rozměrů. Některé kusy představují skutečná pletařská dílka s ozdobně vytvarovanými rukojetmi, různých kombinací barev prutů a zdobení. Podle zvyklosti jsou malé pomlázky určeny ke šlehání, objmené žily, korbáče a tatary nosili – a místy ještě nosí – chlapci při koledě s sebou jako symbol svého stavu a od vyšlehaných děvčat na ně dostávají stuhy. Tento zvyk se stále udržuje v řadě obcí hlavně na Slovácku.

Za blahodárný akt vyšlehání se přirozeně musí platit – dárky a vejci. Vajíčko samo nese pochopitelnou symboliku rodícího se života, znak přicházejícího jara. Jako dárek musí být vajíčko plné a omalované. Tradiční a nejvýmluvnější je červená – krásná barva, barva života. Odtud též obecně užívaný název pro malované vejce – kraslice.

jana-_zpravodaj_web

Prev Velký pátek
Next Slavnost Zmrtvýchvstání Páně