Jak se u nás dříve slavily Vánoce

Jak se u nás dříve slavily Vánoce

Zapálením první adventní svíčky začalo minulou neděli nejkrásnější období v roce, Vánoce. Ze všech koutů na nás dýchá slavnostní atmosféra, pořádají se nejrůznější akce, koncerty, rozsvěcuje se stromeček. Jak se ale Vánoce slavily dříve, na to jsem se zeptala kronikáře pana Ing. Huberta Antese.

antes

Vánoce jsou nejdůležitějším dnem v roce, zejména pro děti. Jak jste je slavil Vy, coby malý kluk?

Narodil jsem se v roce 1934, chvilku před druhou světovou válkou. Vzpomínám si na Vánoce, když mi bylo nějakých čtyři, pět let, že jsme doma měli stromeček. Další vzpomínku mám ze začátku války roku 1939. Chodil jsem do mateřské školy, kde jsme vyráběli ozdoby na stromeček. Nastříhané proužky papíru jsme spojovali do řetězů. To jsou takové mé první vzpomínky. Pak přišla válka, byl příděl cukroví na lístky, což bylo nepatrné množství a nebyly to žádné čokolády, jak známe kolekce z pozdějších let, ale šlo o dropsy. V mých dětských vzpomínkách mi utkvěly v hlavě dva zásadní vjemy. První je z března 1939 při obsazování Československa nacistickými vojsky, když jsme s tatínkem koukali z okna a po ulici projížděly okupační tanky, z nichž se jeden zabořil v tehdejší úvozové cestě a zůstal zaklíněn. Okolo jeho vyproštění se rozpoutal větší konflikt. Druhým vjemem bylo, když mi v srpnu roku 1941 němečtí vojáci zabili autem maminku. Další Vánoce jsem slavil u příbuzných v Lázních Toušeň, což byli chudí lidé, ale stromeček jsme měli každý rok. Zdobil jsem si ho sám oříšky, jablíčky, pomalovanými šiškami a těmi papírovými řetízky.

Jaké dárky jste jako dítě pod stromečkem dostával?

Samozřejmě dárky byly, dostával jsem především dětské knížky. Když jsem chodil do druhé třídy, tak jsem dostal od tatínka housle, abych měl na čem hrát. Tento dárek mi moc nepřirostl k srdci, jelikož učitel byl natolik přísný, že se mi to znelíbilo. Jinak dárek mimo Vánoce si pamatuju z období těsně před začátkem školy roku 1940, kdy k nám přijela na návštěvu tetička a přivezla parádního kohoutka. Hračku, která měla pravé peří, no krása. Dali mi ho, abych si s ním hrál, já odběhl na zahradu i s kohoutkem, po určité době mě sháněli a zjistili, že sedím na studni a kohoutek byl rozebrán na části. Zeptali se mě, proč jsem ho rozebral a já jim zašišlal: „Plostě jsem se mu díval na stleva.“

Nalezneme v kronikách záznamy o tom, jak se v Horních Počernicích dříve slavily Vánoce?

V našich obecních kronikách, které jsou dochovány, je několik záznamů, a to až z novější doby. Nejstarší záznamy o Vánocích jsou v kronikách školních. Nejstarší záznam k vánočnímu období byl z hornopočernické školy z 24. 12. 1879 a je tam uvedeno: V podvečer o 6. hodině se děti hornopočernické školy, tehdy dvoutřídní, sešly ve slavnostně okrášlené a osvětlené školní světnici, za veliké účasti hostů na Slavnosti vánočního stromku. Na stupínku ve způsobu jeviště přednášely děti básně s obsahem k narození Páně, sepsané dílem učiteli školy, dílem sebrané ředitelem Gotthardem  Černým, a poté ještě děti zazpívaly několik vánočních písní. Po následném projevu řídícího učitele, který poděkoval jménem chudých dětí za dárky peněžité i věcné, promluvil starosta obce pan František Viktor Veselý, který přispěl na dárky 25 zlatými. Za děti pak poděkovala dívka z druhé třídy, a dárky byly rozděleny potřebným žákům školy.

O deset let později roku 1889 je v této kronice záznam, kde je uvedeno: Místní školní rada obce Horní Počernice a Čertousy organizovala tohoto dne Slavnost vánočního stromku, za předsednictví starosty Jana Uzla. Děti všech tří tříd školy se sešly o třetí hodině odpolední ve školní budově, odkud byly odvedeny do velkého sálu hostince pana Suchánka a zde uprostřed vyzdobené místnosti se skvěl bohatě zdobený vánoční strom. Na zahájení slavnosti děti zpívaly vánoční písně. Poté  říšský poslanec pan František Viktor Veselý připomenul dětem vděčnost a lásku ke škole, obci i vlasti. A poté byly dětem rozdány dárky, kterých tohoto roku bylo připraveno velmi mnoho. Takže mnohé děti byly úplně a jiné částečně ošaceny na zimu.

Vzpomínka je i z kroniky Obecné školy Chvalské ze dne 24. 12. 1888. Děti byly ve vyzdobené školní světnici druhé třídy s okrášleným vánočním stromkem na pořádané školní besídce poděleny učebními pomůckami panem Fištem, nájemcem chvalského dvora a z výtěžku divadelního představení ochotnického spolku bylo devět chudých dětí ošaceno. Děti na této besídce zazpívaly vánoční písně a přednášely příležitostné básně. V dalších letech až do roku 1892 se v kronice objevuje jen stručný záznam, že na pořádaných besídkách byly chudé děti podarovány potřebnými částmi oblečení, zejména čepicemi, šálami a botami pro zimní čas.

Další záznam pochází až z období první republiky ze dne 22. 12. 1929, kde je uvedeno, že v sále pana Chundely byla pořádána učitelským sborem Slavnost vánočního stromku, kde žáci tehdy pětitřídní školy obdrželi nadílku složenou z vánočky, jablíček, oříšků, cukroví a celuloidového výrobku. Sirotci a chudí dostali ještě boty, prádlo a šaty.

V kronice obce Svépravice, která byla otevřena až roku 1934, je záznam z 15. 12. 1935 udávající, že odpoledne se konala v sále hotelu Čelikovský vánoční besídka, doplněná výstavkou dětských knížek. V průběhu besídky přednášely děti vánoční koledy a básničky. Rodiče a další hosté na dobrovolném vstupném darovali celkem 1 012 Kč, které byly uloženy do školního fondu.

Pak je v obecní kronice v roce 1948 zaznamenáno, že z podnětu pobočky Československého červeného kříže byl před budovou MNV postaven Vánoční strom republiky s pokladničkou, do které bylo vybráno 3 915 Kč, které byly předány na akci vybudování SOS dětské vesničky.

vanoce-20

Kdy se v Horních Počernicích  začaly slavit Vánoce tak, jak je známe dnes?

Dnes máme tři novodobé vánoční tradice, a to za prvé koncert našich předních umělců Libuše Váchalové, Jany Bouškové, Jiřího Boušky a Jiřího Kubity, který se dříve konal v Domečku, dnes nese název  Koncerty pro Harfu. Tato tradice začala roku 1981 a dnes na ní už vystupují i vnuci paní profesorky Váchalové.

Tradicí se také stalo Zpívání pod vánočním stromkem, které se poprvé konalo 15. 12. 1990 u sokolovny ve Svépravicích. Tehdy saxofonové kvarteto učitelů lidové školy umění hrálo koledy a pěvecký soubor ze ZŠ Chodovická zpíval koledy. Během let se místo konání měnilo, někdy bylo u zámku, dnes bývá u divadla u Svépravické školy a zpívá na něm Dita Hořínková.

Další krásnou tradicí se stalo stavění a rozsvěcení vánočního stromku s adventními trhy, které je u zámku.

Máme před Vánoci a tak se nabízí otázka, co byste si pro Počernice přál?

Pro Počernice bych si přál, aby zůstaly takovou přírodní enklávou území hlavního města, kterou dnes jsme, aby se tu neopakovalo takové bezhlavé investorské „budování“, aby naše městská část dostala trošku urbanistický pohled a aby dnešní území, společné všem původním obcím, se dočkalo vybudování společenského centra. Chybí tady centrální střed, který by ty lidi svazoval dohromady, kde by se potkávali, kam by je to táhlo. I ten úřad je na dvou místech a navíc na kraji obce. Hezké centrum, které by opravdu bylo v centru Horních Počernic, kde by byla pořádná pošta, úřad, kulturní sál, to bych si pro Počernice přál. A ještě jedno přání bych měl, i když vím, že je nesplnitelné, a to, aby se Počernice mohly zbavit ze všech stran dálničních okruhů, ale to je bohužel vyloučeno.

Lenka Bartáková, redaktorka

 

Prev Převoz vánočního stromu
Next Dopisy Ježíškovi

0 Comments

No Comments Yet!

You can be first to comment this post!