Jiří Walker Procházka: Inspiraci pro psaní hledám v samotném životě

Jiří Walker Procházka: Inspiraci pro psaní hledám v samotném životě

Pod vánočním stromečkem by nikdy neměla chybět pěkná knížka. Spisovatel Jiří Walker Procházka jich má na svém kontě již 19, kromě science fiction žánru, kterým se nejčastěji zabývá a za nějž dostal mnoho literárních ocenění, občas přeskočí k detektivkám pro dospělé či děti, které píše se svou manželkou Klárou Smolíkovou. Jeho poslední kniha, která právě vychází, je kriminální thriller Rédl, na motivy nedávno vysílaného seriálu v televizi.

 jiri-walker-prochazka2

Kolik jste napsal knih?

Zrovna nedávno jsem to počítal kvůli medailónku do sbírky povídek „Dokud nás smrt nerozdělí.“ K dnešku to dělá 19 knížek. Nepočítám druhá či třetí vydání.

 

Která kniha Vám nejvíce přirostla k srdci?

Píšu víc literárních žánrů, a proto těch knih je víc. Třeba ve fantasy to je „Ken Wood a Meč krále D’Sala“ (1990), první česká kniha, která u nás v tomto žánru vůbec vyšla. Ze sci-fi žánru asi pak velkolepá space opera „Hvězdní honáci“ (1996), kterou ilustroval můj kamarád a komiksový kreslíř Kája Saudek. Z dětských detektivek mám rád sérii „Tajná dvojka“, kterou píšeme s manželkou Klárkou Smolíkovou. No, a z dospělých detektivek to dosud byla „Mrtvá šelma“, ale protože zrovna nyní vychází kriminální thriller „Rédl“ (psaný pro Edici ČT na motivy stejnojmenného seriálu), tak to bude další favorit. A jinak, asi jako každý táta, mám všechny své děti i své knížky stejně rád.

 

Svou první povídku jste napsal ještě na střední škole. Když se zpětně na nějakou svou knihu podíváte, napsal byste něco jinak?

Moje první povídky vycházely z textů Šimka a Grossmanna a otištěné byly ve školním časopisu SEŠ v Mladé Boleslavi. Někdy bych se rád zpětně pustil do drobných úprav textu. Jenže já po sobě své knížky nečtu. Představte si, že „Rédla“, který má 300 stránek, jsem včetně korektur od ČT četl už pětkrát. To máte 1 500 stránek po sobě během měsíce. Tak si to přece nebudu číst po šestý…

jiri-walker-prochazka1

Jak dlouhou dobu potřebujete k „vyčištění hlavy“, než začnete pracovat na další knize?

Jak kdy. V podobném žánru mohu přejít k psaní dalšího textu třeba za měsíc. Ale nejde to vždy. Když jsem se po odevzdání drsného „Rédla“ pustil do naší další společné knihy „Vynálezce Alva 3“, místo povídky z běžeckých závodů dětí ze 3. a 4. třídy (což je věk hrdinů i čtenářů) jsem vyplodil temný text s opuštěnými hřišti plnými kopřiv a bodláčí a po nebi pluly šedavé mraky a lítali havrani. Tak to celý píšu znova.

 

Kde hledáte inspiraci pro své knihy?

V samotném životě. Protože ať píšu cokoliv, vždycky je základem běžný nápad. A je pak na mně, jestli tu ideu „obléknu“ do hávu detektivního, fantastického nebo dětského. Nápady se rodí i v lese. Z prosté myšlenky nahradit počítačovou síť podhoubím vznikl akční sci-fi román „Podhoubí smrti.“

 

Společně s vaší manželkou Klárou Smolíkovou jste napsali několik knih. Je pro Vás společné psaní i kořením vašeho vztahu?

O společném psaní Klárka na besedách říká: „Ještě jsme se nezabili.“ Není to úplně tak přesně, ale je fakt, že při tvůrčích debatách linek se občas střetneme. Ale to patřilo spíš k počátkům naší společné tvorby. Teď píšeme třetí díl „Vynálezce Alvy“ a pátý díl „Tajné dvojky“. Tak jsme se spolu asi už naučili psát (i žít ).

 

Kromě psaní se věnujete i besedám s dětmi i dospělými. Jakými dotazy Vás dokáží potěšit – překvapit dotazy dětí?

Na přednášky jezdíme už šestým rokem. Oba se z besed vracíme sice znavení (ono mít za dopoledne 120 puberťáků dá občas jednomu zabrat), ale spokojení. Děti vás nabijí optimismem a kolikrát šokují i znalostmi a přehledem.

Stačí dotaz: „Vy fakt chodíte na komiksové filmy, i když jste, ehm, trochu starší?“ – a jsme na jedné lodi. „Vy čtete i komiksy?“ Tyhle otázky z nás na hodinu a půl udělají tajné spojence. Měl jsem i pár vážně míněných otázek, zda bych nemohl být jejich třídním, že by se přimluvili u ředitelky. Prostě boží.

jiri-walker-prochazka3

V kterou denní nebo noční dobu se Vám nejlépe píše?

Oba jsme sovy, já i Klárka, takže temná noc vítězí. Naši skvělí sousedé už náš životní rytmus znají. Jen přes školní rok je problém. Vstáváme třikrát až čtyřikrát týdně kolem páté, šesté ranní kvůli cestám po republice. To se píše hůř, anebo vůbec. Ale i tak to jde. Pomalu, ale jistě.

 

Navštěvujete některé vánoční akce, které se v Počernicích konají?

Minulý rok jsme byli na rozsvícení vánočního stromu, kde jsme dětem rozdávali komiksy Barta Simpsona společně s dárky, které nachystala místní radnice. A letos hodláme vyrazit znova. (Když už jsem u radnice, nemůžu nezmínit jednu věc: Před šesti lety nás s Klárkou na Chvalském zámku oddávala sympatická ženská a též současná starostka Alena Štrobová. Dobrý, ne?)
Děkuji Vám za rozhovor a přeji další knihy.

Také děkuji. A čtenáře zdravím mým oblíbeným sloganem: „Ať žijí Horní Počernice, hlavní město Prahy!“

Lenka Bartáková

Prev Dětské rybářské závody
Next ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA