Kam už bolest nemůže

Kam už bolest nemůže

Na podzim si na Chvalské tvrzi otevřeli novou ordinaci 2 algeziologové: otec se synem Jan a Šimon Kozákovi. Tato nová lékařská specializace je pro řadu z nás ještě zahalena tajemstvím, nevíme, co v této ordinaci  můžeme očekávat a kdy takového specialistu navštívit, poprosila jsem tedy doktora Šimona Kozáka, aby nám obor trochu představil.

rozhovor_lekari-1

Jsme moc rádi, že tu budeme mít algeziologickou ordinaci. Co vás přivedlo v naše končiny?

Horní Počernice známe, před mnoha lety byl na Černém Mostě jediný a první velký obchodní dům CČM a my jsme tam jezdili na velké nákupy o víkendových dnech, tím mně osobně asi zůstala tato pražská čtvrť v paměti nejvíce. Máme však také mnoho známých a přátel v okolních lokalitách jako jsou Satalice, Újezd nad Lesy, lokalitu známe dobře. Bydleli jsme dlouho na Proseku, nyní jsem přesídlil jen o okusek vedle na Střížkov, takže to stále do ordinace mám velmi blízko. Byli jsme s otcem velmi příjemně překvapeni Chvalskou tvrzí, je to skutečně  místo s jistým geniem loci, místo ordinace nás nejen proto oslovilo, je to po všech stránkách veřejně přístupné místo s dobrou dostupností i městskou dopravou a v pěkném areálu, kde se lidé často setkávají při společenských a kulturních akcích, to nás oslovilo.

Jaké byly začátky tohoto oboru? Bylo těžké ho prosadit?

U počátků oboru algeziologie v ČR stál mimo jiných otec, já jsem byl tou dobou malý kluk, ale i tak jsem vnímal jeho strasti, když se něco velkého buduje. Vnímal jsem to však samozřejmě jinak, především v duchu, že  jsem ho moc neviděl. Počátky oboru léčby bolesti v ČR sahají do doby kolem roku 1990.  Dnes je algeziologie uznávaný, sebevědomý obor s neuvěřitelnými možnostmi, to mě těší a jsem rád, že se jeho vývoje mohu účastnit a navazovat na to, co dokázala generace přede mnou.

Je ještě stále těžké přesvědčit lékaře, aby vám posílali pacienty?

Tato otázka již dnes algeziologa spíše pobaví, jelikož pacientů máme spíše více než dost. Jsme rádi, když můžeme pomoci kolegům specialistům z jiných oborů a navrhnout terapii léčby bolestivých stavů, když nám je pošlou do ordinace, ale spíše jsme přetíženi, než že bychom strádali nedostatkem pacientů. To, aby pacienta jiný oborový specialista k algeziologovi poslal, je však samozřejmě na něm a na jeho odborném posouzení toho kterého zdravotního stavu. Dle mého názoru je ale to nejmenší třeba i jen zvednout telefon, zavolat a nad daným pacientem se společně zamyslet a udělat rozhodnutí společně. Vše je o komunikaci a vůli.

rozhovor_lekari-2

Věděl jste od začátku studia, že se chcete vydat v otcových šlépějích? Nebo to přišlo časem?

Věděl jsem velmi záhy, že nemohu dělat chirurgický obor, jelikož mám velmi pomalý metabolismus, jsem takový stoický typ a u operačního stolu jsem nikdy dlouho nemohl stát. Věděl jsem, že mne nelákají interní obory. Naopak mě přitahovaly akční obory primární péče, proto anesteziologie a intenzivní péče se zdál být oborem ideálním, nejen tím, který zbyl. To, že jsem se postupně specializoval na algeziologii a intervenční metody (obstřiky nejrůznějšího charakteru), bylo jistě dílem ovlivněno otcovou specializací a oborem, ve kterém vynikl a věnuje se většinu jeho života. Jistě to bylo pro mne inspirací.

Potýkáte se s tím, že je třeba pošlou až pozdě nebo je to jedno? Spíš k vám chodí pacienti sami nebo jste jim doporučeni?

Bohužel, často se stává, že skutečně, jak zmiňujete, pacienti k nám dorazí až po letech chronických obtíží s tím, že ani nevěděli, že nějací lékaři a obor zabývající se bolestmi existuje. To je už taková klasika v Česku, slýcháme to dnes a denně. My se snažíme o malou revoluci v tom, že hledáme cesty jak pomoci i lidem, kteří k nám dorazí, jak se říká, z ulice, konkrétně z ulice Náchodská. Cestu k nám najdou snadno, mohou zavolat, nebo napsat email,  případně navštívit  stránky www.lecbabolesti.cz, kde se mohou jednoduše a ihned objednat.

Je těžké pacienta přesvědčit, pokud jsou jeho fyzické bolesti způsobeny psychickou příčinou?

Máme na to metodu, kdy pacientovi jeho onemocnění srozumitelně vysvětlíme. Seznámíme ho s faktem, že na některých bolestech skutečně mají velký podíl oblasti ve vyšších centrech nervového systému a konkrétních oblastech mozku, které odpovídají za psychický stav, včetně modalit jako je nálada, motivace, nebo vůle. V bolestivých stavech často hraje roli i fenomén závislosti, a tak se dostáváme skutečně na pomezí neurologie – psychiatrie – algeziologie. V 21. století již je v našem oboru naprosto jednoznačně evidentní, že lidé s psychickými obtížemi nebo predispozicemi jsou ve větším ohroženi chronickým bolestivým stavem než ostatní. Naším cílem je s pacientem nad těmito fakty promluvit a vysvětlit si, proč by bylo dobré, aby byl do jeho péče zahrnut i specialista na porozumění a léčbu lidských duší.

rozhovor_lekari-4

Co bývá někdy podle jiných lékařů ještě horší, je přimět pacienty ke cvičení, zejména tehdy, když je spjato s bolestí. Např. u chronických bolestí zad. Lze pacientovi nějak tuto nepříjemnou počáteční fázi pomoci překlenout?

Naším úkolem je rovněž umožnit pacientům s bolestmi účinnou a efektivní rehabilitaci, lze říct, že naším cílem je mnohdy zaléčit bolest tak, aby na naši péči mohl fyzioterapeut navázat. Samozřejmě to, aby samotný pacient potom, když úleva přijde, na rehabilitaci došel, ba co víc, aby v ní pokračoval i doma, na to jsme již krátcí, na to musí každý mít určitou míru vůle a sebekázně.

Jak lze poznat závislého pacienta, který přichází vyloudit opiáty? Je takový člověk u vás častým typem pacienta?  

Pozná ho zkušený algeziolog. Opioidní preparáty v člověku vyvolávají mnoho doprovodných fenomenů, které bez problémů rozeznáme. U rizikových a problematických pacientů může nastat okamžik zneužívání tohoto druhu léčby. Potom musíme mnohdy spolupracovat i s  kolegy z oboru adiktologie, to je ale spíše výjimečné. Zneužívání opioidů většinou zvládáme sami. Nejdůležitější je nasadit opioidy správně správnému pacientovi, v tom je základ, potom k zneužívání nedochází.

Spolupracujete též s mobilním hospicem nebo pacienty, kteří chtějí v terminálním stádiu dožít doma, což jim umožňuje např. epidurální analgezie? Dá se takto být ještě mobilní, nebo je pak člověk odkázán díky infuznímu stojanu a dávkovači opiátů EDA už jen na prostor bytu nebo nemocnice?

Služby mobilní hospicové péče, homecare a jiné domácí ošetřovatelské služby naštěstí fungují a informujeme o nich naše pacienty, především ty onkologické. I pacienti se zavedeným epidurálním katetrem mohou být mobilní, možností je více, léčiva se mohou podávat každý časový interval jednorázově, a tak nebýt závislí, jak říkáte “na stojanu”, anebo již dnes existují mobilní pumpy na opasek. Otázkou je potom dostupnost těchto technologických vybavení, ale závislost na ústavní péči v tomto smyslu jistě nutností není.

Je nějaká budoucí vize ve vašem oboru, kam byste se rádi posunuli, co byste rádi dokázali zavést do praxe, co je třeba v zahraničí a u nás ne, případně se na tom pracuje ve výzkumu?

Chtěli bychom, aby léčba bolesti byla hlavně dostupná a kvalitní. Aby se léčba bolesti dělala správně a byla v rukou zkušených a znalých specialistů. V zahraniční je mnohem vyspělejší intervenční část oboru, u nás jsou sofistikované cílené intervence koncentrované jen v centrech léčby bolesti při velkých nemocnicích, čekací doby jsou na ně značné. Chceme toto změnit i pomocí ultrazvukem navigovatelných intervencí realizovatelných na úrovni ambulance léčby bolesti. Nové metody se v našem oboru v podstatě objevují rok co rok, obor jde nesmírně dopředu.

Jak často se u chronických bolestí implementují elektrody do mozku, aby tyto signály přerušily? Je to něco naprosto výjimečného, je to léčba na ústupu či na vzestupu?

Do mozku se implantují elektrody u chronických bolestivých stavů spíše výjimečně. Na  mimořádném vzestupu je ovšem  neurostimulace míchy, jejíž indikace se neustále rozrůstají.

rozhovor_lekari-5

Pokud indikujete opiáty, jak se vyhnout té bolavé cestě, kdy stoupá tolerance na nich, ale zároveň se zvětšují bolesti?

Tolerance na opioidy se skutečně v čase vyvíjí, důsledkem toho jsou i měnící se chování bolesti, kterou pacient vnímá. Máme metody, jak kombinací léků, či jejich vhodnou  záměnou ve správný okamžik můžeme toleranci předejít. Často je velkou devízou právě možnost kombinace s léčbou intervenční, aby množství opioidní terapie nepřerůstalo přes hlavu. Při titraci léčby opioidy se orientujeme a velmi těsně monitorujeme jejich nežádoucí účinky a komplikace; ty nám napoví, kam s opioidy dál u daného pacienta.

Máte i telefonní linku bolesti. Lze na ní vůbec pomoci jinak, než že pacient uslyší to obvyklé – musíte přijít na vyšetření?

Tato linka je samozřejmě jistým vodítkem v pralese zdravotní péče, není linkou, kde by pacient slyšel kouzelný návod na okamžitou úzdravu. Poradíme a navigujeme koho a kde navštívit s danými bolestivými obtížemi. To považuji za velkou pomoc pacientům, kteří často nevědí, na koho se obrátit. Často však jsou obtíže již tak specifické, či složité, že je nutná k validnímu doporučení osobní návštěva naší ordinace.

Dá se na bolest přivyknout, nějak se s ní sžít, vycvičit sebe sama k toleranci bolesti?

Tým léčby bolesti se vždy skládá z mnoha odborníků, pokud má být péče komplexní a kvalitní. Naučit se s bolestmi vypořádat k vlastní spokojenosti je možné, využíváme spolupráce klinických psychologů, ti jsou v těchto metodách velmi nápomocní. Dokážou pacientům velmi pomoci v této oblasti. Léčba bolestivých stavů je zkrátka týmová práce.

Dostali jste se sami do situace, kdy jste svou odbornost využili pro sebe?

Své možnosti a znalosti jsme již mnohokrát využili i pro úzdravu sebe samotných, kamarádů, či rodinných příslušníků. Samoléčba je však svízelná, zdravotníci a lékaři vůbec, to jsou hrozní pacienti. Obávám se, že toto přísloví je pravdivé, léčit lékaře je noční můrou i pro nás. Není to s námi jednoduché.

 Jak odpočíváte ve volném čase?

Já osobně vyznávám aktivní odpočinek. Nejraději si jdu zahrát volejbal nebo squash. Naštěstí je žena také velmi sportovní typ, tak hodně sportujeme společně. Nepohrdnu však ani projížďkou na motorce, když přeje počasí.

rozhovor_lekari-3

Je vaše péče momentálně plně hrazena zdravotními pojišťovnami, nebyl problém s nimi získat smluvní vztah?

Toto je velká kapitola a velké zklamání pro nás. S pojišťovnami jednáme od září 2019 a dosud jsme dokázali navázat smluvní vztah pouze s OZP.

Jak je to možné?  Slyšela jsem, že o vaše služby je velký zájem a jiné obdobné pracoviště v lokalitě neexistuje.

Od VoZP, ZPMV a VZP jsme momentálně dostali vyrozumění, že v dané lokalitě jsou služby léčby bolesti, tedy obor algeziologie dostatečně pokryty. Nevím odkud tuto informaci odpovědné osoby pojišťoven získaly, my jsme v oboru znalí a víme, kde naši kolegové ordinují a kde obdobná pracoviště jsou a jaké mají čekací doby a musíme konstatovat, že toto zkrátka není pravda.

Co z tohoto precedentu z vašeho pohledu tedy plyne pro pacienty?

Budeme se samozřejmě odvolávat, nesmíříme se s tímto neoprávněným odbytím. Nevíme, proč by pacienti za péči, která je v lokalitě nedostatková, museli platit v plné míře. Nemají mnoho možností, kam jinam jít za obdobným ošetřením a my i pojišťovny to vědí. Pokud by situace zůstala neměnná, budeme nuceni zavést samoplátcovství, i my máme náklady, které musíme samozřejmě pokrýt. Doporučuji a apeluji, aby se naši pacienti na pojišťovny obrátili a dali vědět o nutnosti a potřebě nasmlouvání úhrady péče v regionu, kde není jiná alternativa pracoviště léčby bolesti. Zdravotní pojišťovny jsou svým způsobem povinny péči v daném boru zajistit pro každého plátce do fondu zdravotního pojištění, pokud takovýto druh péče není v dané lokalitě dostupný.

Přeji, abyste byli s pojišťovnami v letošním roce úspěšnější a děkuji za rozhovor.

Dana Bočková, správce Facebooku MČ Horní Počernice

Prev Fakta o pracovních místech na ÚMČ Praha 20
Next Křest nové knihy Kláry Smolíkové