Mohly skončit Počernice jako Lidice?

Mohly skončit Počernice jako Lidice?

Ve čtvrtek 7. 6. se od 19:30 hod. v divadle koná promítání dokumentu Pěšáci tajné fronty i spolu s besedou, která se v březnu konala. Připomeňme si, jak vznikal tento dokument.

Teprve rok byl Herbertu Absolonovi, když vedle v pokoji umírá jeho matka. O dvaadvacet let později mu jeho adoptivní otec na smrtelné posteli naznačil, že jeho maminka nespáchala sebevraždu, jak si myslel, stejně tak úmrtí dědy o tři roky později bylo obestřeno tajemstvím. Mladý Herbert se rozhodl po minulosti jeho rodiny pátrat, to se mu pořádně podařilo až po listopadu 1989, kdy se mohl dostat ke spisům do archivu. Jednoho dne se tak mohl postavit tváří v tvář vrahovi své maminky…

maminka-justova-1945

Od té doby prozkoumal mnoho dokumentů a spolu s historiky zjistil i to, že právě Horní Počernice mohl potkat stejný osud jako Lidice. Jeho děda, sudetský Němec Vojtěch Baudisch si vzal za ženu rodačku z Horních Počernic a žili spolu v Čížkovicích, kde byl děda ředitelem cementárny, z níž byl dodáván cement na stavbu pohraničního opevnění. Díky svému postavení mohl cestovat do Říše a přinášet tak zpět cenné informace. Po obsazení Sudet na něj ale padlo podezření ze špionáže a musel z cementárny odejít. Usídlili se tedy v manželčiných rodných Horních Počernicích, kde se seznámili s místním vysoce postaveným agrárníkem Slavojem Nolčem.

Ing Slavoj Nolč

Ing Slavoj Nolč

Nolč na svém zámečku hostil smetánku jako například Adinu Mandlovou, ale také vysoce postavené politiky nebo průmyslníky. Na zámku se odehrávají nebezpečné hry protinacistického odboje, jednou z nich je i snaha o usmrcení Heydricha otrávenou bramborou, kterou mu měl podat číšník Fetr v restauraci Savarin. Ten den však Heydrich přišel na večeři pozdě a svou porci nesnědl… Častý host na Nolčových dýcháncích, Horst Böhme, pak po úspěšném atentátu na Heydricha ukázal prstem právě na Lidice. Kdyby nacisté tušili, že lidé, kteří se podíleli na atentátu mají vazby na Počernice, mohla tato obec dopadnout stejně.

Matěj Pavlík Gorazd

Gorazd Pavlík

O pátrání po svých předcích vznikl před sedmi lety dokument Pěšáci tajné fronty, který bude právě 21. března promítnut v Divadle Horní Počernice. Účast na promítání a následné besedě s panem Absolonem a režisérem dokumentu Jiřím Šindarou přislíbil i hornopočernický historik Radek Schovánek a plk. gšt. PhDr. Eduard Stehlík, který právě v dokumentu ukázal i nové pohledy na práci československých zpravodajských služeb první republiky, ale také nové poznatky o snahách likvidace říšského protektora Reinharda Heydricha jinou cestou, než se stalo.

Pane Absolone, dokument Pěšáci tiché fronty byl odvysílán již před sedmi lety, objevil jste od té doby další pěšáky?

Dalším „pěšákem tajné fronty“ byl tajemník Obecního úřadu, kapitán v záloze a spolupracovník čs. voj. zpravodajské služby Jaroslav Křovina. Ozval se jeho syn, ale zajímala se o tyto informace hlavně jeho vnučka. Jaroslav Křovina byl 8. června ihned po Heydrichově smrti na Bulovce popraven. Údajně bylo Němci uvedeno, že projevil souhlas s atentátem. Bylo to však s největší pravděpodobností za spoluúčast s organizováním úkrytu parašutistů. Gorazd Pavlík v této inkriminované době bydlel v Počernicích.

Pomohlo Vám odvysílání dokumentu k nalezení dalších informací o Vaší rodině?

Ozvala se po shlédnutí paní Lhotská, prapravnučka jednoho z bratrů mého dědečka, která po válce, respektive její babička, dědila po bezdětném bratrovi své matky, Františkovi Baudischovi, který byl za Rakousko ‑Uherska ředitelem Centrální rakousko ‑uherské banky ve Vídni. Následně se ozval cca 30letý pan Jan Bican, jehož babička žila v Českých Budějovicích s dalším z bratrů mého dědečka, Peregrinem. Poradil jsem Janovi Bicanovi jak získat z archivů informace a pak jsem od něho dostal spoustu dokumentů, mezi nimi také jeho životopis. V tomto životopise je uvedeno, kolik měl sourozenců, včetně jejich postavení. O rok starší než Peregrin byl František. Byl ředitelem Centrální rakousko –uherské banky ve Vídni. Peregrin byl kapitánem rakousko‑uherské armády, který se po I.sv. válce věnoval podnikání s uhlím a topným dřívím v Českých Budějovicích. Čtvrtý bratr mého dědečka Adalberta Baudische byl ředitelem drah.

Podařilo se Vám vypátrat vraha Vaší maminky, jaké to bylo postavit se mu tváří v tvář?

Jediného z žijících vrahů mojí matky, plk. Stanislava Zdrobílka (bývalého kádrováka MV) jsem nalezl živého. Bydlel v bytě po Karlovi Angelisovi, bývalém předsedovi RMNV v Horních Počernicích. Tváří v tvář jsme mu se synem předkládali archivní dokumenty a kopie autentických zápisů z knihy RMNV v Horních Počernicích. Řekl jsem mu, že je jediný žijící, protože jeho kumpáni, František Svoboda a Tonda Hnízdil jsou po smrti. Řekl mi: „Člověče, Vy jste snad přišel z hrobu.“ Tak si byl jistý, že nikdo, kdo by ho mohl najít, již nežije. Měl obavu, že ho budu tahat po soudech a řekl mi, že jde na operaci se žaludkem. Poté jsem se asi po měsíci dozvěděl, že zemřel na rakovinu žaludku, takže ne beztrestně!

Co se tehdy stalo s Vaší starší sestřičkou?

Sestra Barbora byla vychovávaná také v Lahovicích, ale u sestry mého adoptivního otce Karla Absolona, Anny, která nás v srpnu 1945 z Liberce do Lahovic přivezla. Bratr Jan byl v Počernicích u sestry naší babičky Františky, která bydlela naproti Nolčovu zámečku.

Při pohřbu Vašeho dědečka zabránili babičce otevřít rakev. Kdo jí v tom zabránil a znáte už podrobnosti o jeho úmrtí?

Informaci, že se v Novém Jičíně při pohřbu mého dědečka nesměla otevřít rakev, jsem znal od babičky, která byla na pohřbu se svou snachou Gabrielou Baudischovou, žijící ve Vídni. Po r. 1992 mi tato příbuzná, respektive teta Gabriela, potvrdila zákaz otevření rakve, učiněný údajně dvěma pány z MNV v Novém Jičíně. Po exhumaci hrobu v Novém Jičíně nebyla Kriminalistickým ústavem Policie ČR příčina smrti určena z důvodu nedochovanosti kosterních ostatků zapříčiněnou kyse­lostí půdy. Pochybnosti o úmrtí bez cizího zavinění lze spatřovat v tom, že nebyla nalezena čelní kost.

Jak se těšíte na besedu do Horních Počer­nic? Doufáte, že by se mohl přihlásit další pamětník, který by Vám pomohl odhalit další střípky?

Na případné otázky jsem zvědav, ale záro­veň přesvědčen, že na všechny budu znát odpověď i předložit dokument. Stoprocentní pravda o Počernicích je ve výpovědích čtyř až pěti osob, učiněných ještě před koncem vál­ky nebo v prvních poválečných dnech. Jsou však v archivu v Rusku…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

…O cestě za tímto dokumentem jsme se zeptali i jeho režiséra Jiřího Šindary:

Jak jste se vlastně dověděl o příběhu pana Herberta Absolona?

Mnoho let se věnuji práci, která vychází ze zá­jmu o 1. polovinu 20. století – říkám, že jsem částečný historik (byť mám na to papír), ale jo, jako televizní dokumentarista se věnuji tématům, která mě oslovují svým lidským příběhem. A to se stalo i v případě dnes už mého přítele Herberta Absolona. Někdy, snad v roce 2005 nebo 2006, mi volá člověk, který má informace k problematice, jíž se léta zabývám a hledám materiály v archivu Mini­sterstva vnitra – později Archiv bezpečnost­ních složek. Zajímal jsem o zakladatele lidové strany, prvorepublikového ministra, premié­ra londýnské vlády a ministra do roku 1948 Msgre. Jana Šrámka a jeho osudu po roce 1948. Dotyčný (Herbert Absolon) mi v telefo­nátu řekl, že v knize návštěv v archivu našel mé jméno, kde je také zapsán můj badatelský záměr. A on, že má k tomu co říci. Měl. Dodal mi další podklady a přitom mi sdělil, proč na­vštěvuje archiv. Hledá materiály, které by mu objasnily jeho identitu – otec sudetský Ně­mec, matka z českosudetské rodiny, dědeček Suděťák a cementárenský expert, babička Češka (jako poleno). Jeho příběh mne velmi zaujal, začínal už na italské frontě I. světové války. Ovšem nejzajímavější byl až v obdo­bí Protektorátu a pak po osvobození v roce 1945 a v následujících letech. Ovšem příběh pokračoval i po „listopadu 89“, kdy Absolon pátrá po aktérech jeho životní tragédie a hle­dá nové poznatky o jeho rodině, o jeho dvo­jím rodném listě. Ten příběh, který je z velké části zasazen do Horních Počernic, je velice košatý a zasloužil by si hlubšího zpracování v širších souvislostech. Je to pro mne i přítele Herberta jistá výzva – ale…

Jak dlouho trvalo natáčení a jak dlouho následné zpracování do finální podoby?

Pokud jde o tvorbu televizního dokumentu, ten začal vznikat od prvních kontaktů s Her­bertem Absolonem. Dramaturgie ČT v Brně byla tématu nakloněna, a tak jsme měli spo­lečně s Herbertem prostor, abychom dál spo­lečně pátrali u nás i v německém archivu. Až jsme si byli jist, že v tuto chvíli víme co nej­více, a že divákovi můžeme sdělit zajímavý příběh, napsal jsem scénář, naplánovala se výroba od roku 2008 s dokončením 2011.

Mnozí historikové sice kroutili hlavou, že námi vypátrané poznatky -zvláště otázky likvidace Heydricha – jsou historicky nevě­rohodné. Jiný přístup k naší práci měl tehdy historik z Vojenského historického ústavu Dr. Eduard Stehlík. Nejenže dokázal přijmout naše teorie a poznatky, ale navíc je doplnit o jemu známá fakta. My jsme tvrdili, že jest­liže najdeme písemné svědectví tzv. „oby­čejného člověka“, který neměl důvodu si pro svůj pozdější život vymýšlet, tak jsme se tím začali zabývat. Dodnes jsme neobdrželi kriti­ku na naše badatelské poznatky

Tento projekt je podporován za účelem zpro­středkování informací o významných událos­tech na území Horních Počernic široké veřej­nosti.

 

Vstupné na představení, které se koná 7. 6. v Divadle Horní Počernice je zdarma.

 

Lenka Bartáková, redaktorka

Fotografie z roku cca 1941-1944

Prev Červnové akce v kulturně komunitním centru
Next Podaná ruka: Prodej značkového prádla Iva Rosová