Na strach není čas

Na strach není čas

Hornopočernická rodačka Marta Křepelková si před pár dny přivezla stříbrnou medaili z Mistrovství České republiky ve skoku na lyžích. Přestože se tomuto sportu věnuje teprve pár let, vybojovala si místo v naší reprezentaci a nominovala se na zimní univerzitní hry v Almatě, kde se umístila na krásném třetím místě!

na-strach4

K závodění, ale i samotnému sportu jste se dostala až ve věku, kdy ostatní začínají být na vrcholu. Bylo těžké se prosadit a hlavně přesvědčit ostatní, že i v dospělém věku lze začít vrcholově sportovat?

Bylo to velmi obtížné, kvůli věku mi nechtěli nikde dovolit skákat. Nejdříve jsem si to chtěla aspoň vyzkoušet, ale ani to nebylo možné. Kluby potřebují budoucí reprezentanty a já bych se jim finančně nevyplatila, protože v tomto věku už to přeci nemohu nikam dotáhnout. Nakonec se mi podařilo najít stejně praštěné holky, které již rok přede mnou cestu prošlapaly, a na můstek jsem se nakonec dostala. Přijely jsme o prázdninách na šest dní do Harrachova a trénovaly samy, bez trenéra. Hodně mě to bavilo a ani mě nenapadlo, že bych už víckrát skákat nejela. Přijely jsme tedy skákat i v zimě a pak zase o prázdninách v létě. To si začali lidé kolem skoků v Harrachově všímat, že mi to docela jde a občas nás i trénoval místní trenér Fanna Vaculík. Ve skiklubu se pak rozhodli, že nás přijmou za členky a dokonce nám uspořádali závody. Bylo to pro nás něco úžasného a byly jsme hodně šťastné. Tehdy mě ani nenapadlo, že bych se někdy mohla dostat na nějaké normální republikové závody, natož že budu skákat ve světě.

na-strach6

Dělala jste před tím nějaký jiný sport?

Chodila jsem na sportovní gymnastiku do Počernic. Gymnastika mi pro skok dala hodně, i když jsem v ní nijak nevynikala.

Bylo vám devatenáct let, když jste poprvé nazula skokanské lyže. Měla jste strach z prvního velkého skoku?

Před prvním skokem jsem se hodně bála. Než jsem se poprvé na můstek postavila, představovala jsem si v hlavě fotku můstku shora, jak se rozjedu a skočím a poletím. Nakonec jsem ale seděla nahoře se smrtí v očích (směje se). První skok skončil pádem, o žádný dlouhý let se nejednalo a na památku mi zbyly modřiny. Nicméně jsem zjistila, že to není tak hrozné a příště už jsem se nebála a mohla odstraňovat chyby.

na-strach7

Měla jste už i nějaký ošklivý pád?

Pády jsem samozřejmě nějaké měla, ale žádné nebyly příliš vážné.

Co člověku běží hlavou, když stojí v takové výšce a má skočit?

Když jsem na můstku po delší době, nebo na můstku, kde jsem ještě nebyla, nebo přede mnou někdo spadne, anebo fouká, mám docela velký respekt. Po prvním skoku to ale překonám a už se jen soustředím na to, co mám udělat jinak, co zlepšit. Na strach není čas.

na-strach5

Co tomu říkají rodiče? Mají o vás strach?

Rodiče strach mají, ale už si docela zvykli. Vědí, že nechci zbytečně riskovat a dělám tedy všechno pro to, aby se mi nic nestalo.

Závodíte za Ski klub Harrachov, jak zvládáte dojíždět na tréninky?

V Harrachově nejsou (větší) můstky pro letní skoky, takže tam skáču pouze v zimě. Dělávala jsem to tak, že jsem si splnila ve škole zkouškové a na zbytek času jsem odjela trénovat. A v průběhu semestru jsem jezdila na víkendy skákat. V létě jsem musela dojíždět do Lomnice nad Popelkou nebo jsme jezdili na soustředění na Moravu. Do Liberce jsem začala jezdit teprve letos vloni na podzim, protože jsem na můstku K-90 začala skákat teprve v červnu 2015, ale vzápětí jsem odjela studijně na rok do Norska. Bylo to vždycky hodně náročné skloubit se školou. Letos to mám ještě těžší, protože navíc pracuju a končím školu, takže musím pracovat na diplomce. Času mám tedy ještě méně a tím, že jsem v reprezentaci, mám více plánovaných soustředění přes všední dny. To mě velmi stresuje a dopadlo to tak, že trénuji méně.

na-strach3

Jak se liší trénování v zimě a v létě? Vyjíždíte během doby, kdy u nás není sníh někam na soustředění?

V létě je teplo a často příliš horko. Vybavení máme stejné, takže v kombinéze, ve které je v zimě zima, je v létě horko. Většina můstků v ČR je vybavena umělou hmotou pro letní skoky, takže jezdit do zahraničí není nezbytně nutné. Problém je však v tom, že v ČR máme pouze dva můstky K-90 (na těch se trénuje nejvíc). Na Ještědu a ve Frenštátě pod Radhoštěm. Můstek na Ještědu není moc dobrý, někteří trenéři dokonce tvrdí, že čím měně skoků na něm, tím lépe. Bohužel, jiný tu nemáme. Proto jezdíme poměrně často do zahraničí, což je časově (a pro svaz i finančně) náročné.

Skoky na lyžích vám do žil proženou pořádnou dávku adrenalinu. Líbí se vám i jiné adrenalinové sporty?

Vždycky mě bavilo lyžování, ale tam už je toho adrenalinu vzhledem k přeplněnosti sjezdovek příliš. Zatím jiné adrenalinové sporty neprovozuji, ale kdybych se skoky skončila, určitě si budu muset adrenalin kompenzovat nějak jinak. Takže do budoucna plánuji zůstat u skoků jako veteránka.

Máte za sebou už několik závodů, před pár dny jste dokázala vybojovat stříbro na Mistrovství České republiky, jakého úspěchu si ceníte nejvíc?

To stříbro na MČR je pro mě hodně pozitivní, na MČR jsem přijela po téměř měsíci netrénování a před závodem mě čekaly pouze tři skoky. Očekávala jsem, že pokud se mi skoky podaří, budu 3. Z výsledku mám tedy velikou radost, je krásný pocit držet v ruce medaili a vědět, že jsem druhá. mezi holkama, co jsou o sedm a více let mladší a skáčou odmalička. Porazit se mi je ale povedlo už víckrát na mezinárodních závodech, ale tam to tolik nevyniklo.

Nejvíce si asi cením 11. místa na mezinárodních závodech FIS CUP v Harrachově. Dále mě potěšilo 2x 23. místo v závodech Kontinentálního poháru v Německu a Norsku.

na-strach1

Jaký máte ve skoku osobní rekord?

Na podzim v Planici jsem si skočila 93 metrů.

V čem spočívá složitost skoku?

Plno lidí si představuje, že na hraně se co nejvíce odrazí a pak jen volným pádem čeká, kam dopadne. Skok je ale velmi o technice. Nejde jen o to odrazit se ve správnou chvíli a co největší silou, ale musíte velmi pracovat s těžištěm svého těla, správně technicky se na hraně posunout dopředu. Dlouho mi trvalo překonat přirozený pud sebezáchovy, který říká, že skákat do díry hlavou napřed s rukama za zády není ideální nápad. Dále je u skoku důležitá letová fáze, kdy je potřeba být správně “nalehnout” na vzduch, aby po něm lyže co nejlépe klouzaly. A také samotné položení lyží na vzduch, aby byla využita co největší plocha.

Prozradíte nám váš sportovní cíl?

Můj cíl je už několik let zimní univerziáda. Na tu jsem se pro letošek nominovala a doufám, že se mi i přes konkurenci podaří dosáhnout dobrého výsledku. Možná mě ještě na konci února čeká mistrovství světa, ale to ještě není jisté. Poté se budu muset více věnovat škole a léčení nemocných nohou, které mě v poslední době velmi trápí a omezují mě v mé výkonnosti.

na-strach2

Lenka Bartáková

Prev Vyhlášení účelové neinvestiční dotace
Next Trénování paměti

0 Comments

No Comments Yet!

You can be first to comment this post!