Odvaha ke svobodě

Odvaha ke svobodě

Jan Sokol v rozhovoru s Josefem Beránkem

Albatros 2021

Na odchod Jana Sokola z tohoto světa zareagovala v minulých týdnech řada osobností. Možná proto, že nebyl klasický akademik, nebyl ani klasický filozof, ani politik. A přece patří k nemnoha Čechům, kteří přednášeli na Harvardově univerzitě, řadí se k uznávaným soudobým myslitelům a jako jeden z mála tuzemských politiků byl poslancem, ministrem i kandidátem na prezidenta.

V šestnácti kapitolách našich rozhovorů jsme se mockrát vraceli k tomu, z čeho vyvěrá dospělá svoboda, etika, lidská práva a nakonec i pravidla společenského soužití. Podle Jana Sokola tím posledním argumentem, a těžko s ním nesouhlasit, je dar života. Nedostáváme všichni, respektive každý z nás, nakonec mnohem víc, než bychom si sami dokázali obstarat? Není to nejpodstatnější v našem životě nezaslouženým obdarováním? A není to důvodem, abychom všechno to, co jsme dostali, velkoryse předávali dál, dalším generacím? Podle Jana Sokola právě tady pramení lidská svoboda, jejím smyslem není užít si, že mohu dělat, co chci, ale naplnit vrchovatě svůj život.

Každý, kdo objeví radost z předávání poznání a životních zkušeností druhým, už nikdy neřekne, že „ztratil smysl života“, říkával Jan Sokol, který mimochodem pocházel z učitelské rodiny. Oba jeho dědečkové i tatínek byli profesoři. I on sám životní naplnění viděl v akademické práci, ta ho bavila, v ní se cítil svobodný. A přesto se neváhal zapojit do politiky, když to bylo potřeba. Neúnavně jezdíval přednášet po regionech a mezitím psal do novin, naslouchal lidem v jejich nesnázích, překládal.

Knížka Odvaha ke svobodě by se klidně mohla nazývat Padesát odstínů svobody, nebo Myslet, věřit, doufat, jak by se to nejvíc líbilo panu profesorovi. Každá kapitola, ať už jsme mluvili o jeho životě v komplikovaném dvacátém století, nebo o politice, o roli náboženství ve společnosti, o pravdě, o rodině či o stárnutí, vždycky jsme nakonec skončili u svobody, možná přesněji u zrání k dospělé svobodě. Ta leží tam, kde člověk vnímá drama mezi „nedokáži“ a „nesmím“ ve všech možných rovinách. Přemýšlím o tom od té doby, co jsme tu knížku dopsali.

Josef Beránek

Prev Obnova Sboru dobrovolných hasičů Praha – Chvaly
Next Informace z radnice