Podaná ruka – NIVASAŽA

Podaná ruka – NIVASAŽA

 

Žarko Sikirica přicestoval do Čech v roce 1999, když Bělehrad bombardovaly jednotky NATO. O rok později se natrvalo usadil zde v Horních Počernicích, kde má dnes obchod s koženým zbožím NIVASAŽA.

podanaruka-unor1

Povězte nám, jak jste se dostal do České republiky a co Vás k tomu vedlo?

Pocházím z tehdejší Jugoslávie a po válce a rozpadu státu nebylo prakticky možné sehnat práci, a tak můj otec odešel v roce 1993 pracovat na Slovensko, aby nás mohl podporovat. My jsme s matkou šli k příbuzným do Bělehradu a žili tedy odděleně. Když ale začalo NATO bombardovat Bělehrad, tak otec chtěl, abychom za ním přijeli, než se situace uklidní. V té době byl už v Praze.

Jaké to bylo, když jste jako dítě viděl bombardování svého města?

Bylo to hrozné. Žili jsme v 16patrovém paneláku, a když vám těsně nad domovem proletí stíhačka nebo když shodí bombu o kilometr vedle na továrnu, tak prostě přeskočíte dětství a rovnou dospějete. V roce 1999 jsme tedy opustili Srbsko a jeli za otcem. Pamatuju si, že když jsme byli na hranicích s Maďarskem u blízkých přátel, tak jsem zrovna oslavil své 14. narozeniny. 1. února jsme dostali vízum a mohli přijet sem. Nebylo to jako dneska, když uprchlíci jdou hlava nehlava bez dokladů, silou překračují hranice, s tímto já nesouhlasím.  My si museli vyřídit doklady, vízum, pas a pak jsme teprve mohli normálně přijet. Pobyt zde jsme dostali na základě slučování rodin.

podanaruka-unor3

Jaké byly první pocity, když jste přišel do jiné země?

Začátky byly těžké, já jsem pomáhal otci v práci a mysleli jsme, že se normálně vrátíme zpět, až bombardování skončí. To se však nestalo rychle a já musel začít chodit do školy. Dva měsíce jsem měl dvě učitelky, které mě každý den učily česky, jednu jsem měl na gramatiku, druhou na cvičení. Bylo to náročné, ale musel jsem se to naučit, abych mohl co nejdřív do školy.

A jak Vás přijali spolužáci ve škole?

První týden ve škole bylo peklo, byl začátek školního roku, učitel házel vtípky, všichni se smáli a já ničemu nerozuměl. Vše bylo jiné, než jsem byl zvyklý, i takové věci jako třeba přezouvání, šatny, oddělené hodiny tělocviku. Ale spolužáci byli fajn a obzvláště holky mi hodně pomáhaly. Zarazilo mě ale, že ve třídě jsme měli už jednu holku ze Srbska, která mně paradoxně pomohla ze všech nejméně. U nás v Srbsku se hodně hrál basket, což tehdy tady v Čechách nebyl až tak populární sport a jelikož jsem v něm vynikal a naučil ho hrát i kluky ve třídě, tak jsem si kamarády brzy získal. Já jsem ale celkově hodně komunikativní a nemám problém se seznámit.

podanaruka-unor2

Co jste šel studovat po základní škole?

Vystudoval jsem elektrotechnickou průmyslovku v Ječné ulici a pak fakultu elektrotechnickou na ČVUT. Už při psaní diplomové práce, která se zabývala zpracováním signálů získaných snímáním meteoritů, jsem rozhodoval, co jít dělat dál. Tak jsem zhodnotil pozitiva a negativa práce na OSVČ a zaměstnance a rozhodl se, že budu pokračovat v tátově profesi, ale trochu jinak a založil jsem e-shop, abych využil svoje technické znalosti a zároveň dlouholeté zkušenosti s koženým zbožím, které jsem nasbíral, když jsem pomáhal rodičům v práci.

Co znamená název Nivasaža?

Jsou to první dvě písmena jmen rodiny. Otec je Nikola, matka Vasilija, sestra Sandra a já Žarko. Firmu otec založil v roce 2000, ale počátky práce s koženým zbožím sahají až do roku 1995. E-shop jsem založil v roce 2009 vysloveně na kožené zboží, tehdy jsme měli různé značky, ale dnes převážně produkty se svou vlastní značkou Nivasaža.

Všechny věci vyrábíte u nás?

Vyrábí se různě v zahraničí, snažme se o nejlepší poměr cena vs. kvalita a dnes je konkurence taková, že výroba šla do zahraničí. Život by byl mnohem jednodušší, kdyby se vše vyrábělo tady u nás, ale je to z velké části ruční práce a náklady na výrobu by byly drahé. Pak by nebyly například peněženky ve stovkách, ale tisících. Zboží si navrhujeme my pro český trh, který má svá specifika a zvyky, jako například rozměry peněz a dokladů, které jsou všude velikostně různé, i když se to v dnešní době sjednocuje.

podanaruka-unor6

Co vše u Vás najdeme?

Peněženky, kabelky, pouzdra na doklady, klíčenky, opasky, teď sezonně například rukavice. Jak pro muže, tak pro ženy. Vše máme kožené, převážně z hovězí kůže.

A v jaké cenové relaci?

Peněženky máme od 200 Kč do 1000 Kč, kabelky jsou průměrně kolem 2000 Kč, záleží dle velikosti a provedení.

Jsou nějaké trendy, co se týče tohoto zboží?

Trendy jsou, ale český trh je konzervativnější a i trendy k nám přicházejí, ale se zpožděním. Co frčí v Itálii dnes, to zde bude za dva, tři roky. Náš trh na to není ještě připravený. Například před 3 lety jsme přišli s peněženkou v barvě korálu a zájem o ní nebyl, dnes je to ale opravdu hit. Lidé jsou u nás konzervativní a chtějí to, s čím byli dříve spokojeni. Takže děláme základ produktu stejný, ale vyvíjíme ho, aby odpovídal dnešním trendům. Například u mužů se dříve většina věcí prodávala v klasické černé barvě, dnes se to otočilo a většina se prodává v hnědém odstínu, velice oblíbená je broušená kůže.

Proč jste se přihlásil do projektu Podaná ruka?

Vím, co znamená být v krizi a co znamená nemít. Jsem z Počernic a tak je jasné, že na prvním místě chci pomáhat právě lidem z okolí. Proč bych nepomohl lidem z Počernic? Podporuji i jiné akce – čarodějnice, sbírky…, přispěl jsem, jestli něco budu podporovat, tak právě tady.

Lenka Bartáková, redaktorka

www.nivasaza.cz

 

Po-pá: 9-17 hodin 
Náchodská 708/79

 

Prev Dnes a zítra na kus řeči se starostkou!
Next Regionální projekty opět dostanou peníze. Globus Lepší svět zase hledá ty nejlepší