Pohled do nebe

Pohled do nebe

Umíte se dívat na nebe? Možná většině z vás přijde tato otázka naivní a hloupá, protože nebe je přece nad námi a vidíme ho stále, tak proč bychom se na něj neuměli dívat.

sunset-2021266_960_720

Přesto si myslím, že naše schopnost hledět kamsi vzhůru, nejen fyzicky, zrakem, ale i v přeneseném slova smyslu se pomalu vytrácí a to hodně. Člověk hledí většinu svého dne nejvíce před sebe, kolem sebe, bohužel čím dál více zíráme na monitory a displeje našich počítačů a telefonů, jsme ve střehu, abychom splnili vše, co si po nás každodenní život žádá. Tady není moc času a místa hledět kamsi vzhůru.

Tam pohlédneme většinou o svátečních chvílích v přírodě, na dovolené,  ještě řádně vyfotíme, aby to viděli i ti druzí na sociálních sítích.

Neumíme hledět na nebe a do nebe už vůbec ne.

V květnu slaví církev Nanebevstoupení Pana Ježíše a Svatodušní svátky a to jsou svátky s nebem  spojené. Pán Ježíš po čtyřiceti dnech vystupuje do nebes a dává učedníkům svatého Ducha, tedy jakéhosi nehmotného pomocníka víry.

Tento svátek nám kromě jiného říká, abychom do nebe hleděli a nezapomínali na něj.

Bez pohledu na nebe jsme jen pozemšťané, kteří tak trochu bloudí po této zemi beze smyslu.

Symbol křesťanství je kříž, který je hlubokým symbolem spojnice nebe a země. Horizontála a vertikála se zde stýkají, aby nám napověděli, že ve svých životech máme vyrovnávat pozemské a nebeské, abychom se dostávali do středu bytí.

My dnes málo umíme číst symboly a znamení, zapomněli jsme tuto schopnost a ztrácíme  jí vlastní vinou. Když hledíme a obdivujeme obrazy světců, vidíme, že kolem hlavy mají svatozář, jakési zářivé kolo. Je to symbol toho, že jejich pohled a jejich životy jsou propojeny s čímsi neviditelným a to je právě ono hledění dovnitř nebe. Je to otevřený prostor, kterým se dá nahlédnout jinam.

Mnozí z vás jistě znají známý výrok filozofa Kanta: „Dvě věci mě naplňují úžasem: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“

My křesťané bychom dodali: Ano, to je Bůh, rozumem nepoznatelný a nepochopitelný, ale vírou přítomný uvnitř nás, je nad námi, ale zároveň je velmi přítomný v nás, v  našem „lidském vnitřním vesmíru“.

Dívejte se tedy více vzhůru, každý den, uvidíte zajímavé věci. Jiný pohled a jinou perspektivu.

A možná, že pak váš pohled zachytí i cosi zvláštního, o čem se říká, že je to mezi nebem a zemí.

Některé z vás to  zavede i do starých kostelů, kde pohled vzhůru přináší tu tajemnou Boží přítomnost, prostupující modlitbami a symboly, které začnou k člověku promlouvat.

Nebojme se, osud našeho světa není ponechán v rukách žádných armád, ani vládců, ani žádné slepé náhody nebo zákonitosti, ale je v rukou Boha. Dívejme se: na nebe a do nebe.

 

Eva Cudlínová, farářka Církve československé husitské, Horní Počernice

Prev Kdo si zaslouží „palec nahoru“
Next Zájem o názory sousedů