Stodola sametová

Psal se poslední říjnový den roku 2019 a hornopočernická obec byla obdarována. Vzpomínám na ten krásný večer na Chvalech, ale připomínám si i těch třicet let od listopadu 1989, třicet let svobody, ale i úspěšného úsilí o záchranu kulturní památky Chvalský zámek. A stodola, ve které jsme po dlouhém boji o peníze na potřebnou rekonstrukci, po letech bojů se zatvrzelými památkáři, ve čtvrtek večer společně usedli, je nedílnou součástí této národní kulturní památky. Atmosféra byla nádherná, nálada slavnostní, vzorná organizace večera v režii šikovné šéfky Chvalského zámku. Příjemný a pozorný projev paní starostky, milé „retro“ s bývalou starostkou i místostarostkou, poprvé zaplněný sál, zkrátka zážitek nezapomenutelný. A k tomu skvělá hudba kvarteta violoncellistů i zpěv naděje ze zdejší hudební školy. Jen ta vzpomínka na listopad 1989 chybí. Rozhlížím se po účastnících večera, převažují senioři, tedy ti, kterým se po třiceti letech splnilo přání, mít v Horních Počernicích kulturní sál na společnou zábavu, plesy, či koncerty. Všem, kteří se o obnovu tohoto stánku zasloužili, upřímný dík. Mezi přítomnými také ale spatřuji milé děvče, ještě školačku, kterou mi má žena učitelka představuje: „To je Bára.“ „No, těší mě Báro, ale já už jsem Vás viděl hrát na cello nedávno v našem divadle. A taky znám Vaši babičku, paní Zorku, není-liž pravda?“

V tu chvíli mi do očí vstupují slzy dojetí. Vždyť ta babička Zorka byla jednou z těch, kteří se po listopadu 1989 postavili na pomyslné barikády u nás v Horních Počernicích a stali se zakladateli zdejšího Občanského fóra.

Málokdo už si pamatuje, jak to tenkrát u nás všechno bylo. Ale právě ta Chvalská stodola, jako součást toho nejcennějšího, co v obci máme, mně pamět zřetelně aktivuje. A nikdy nemohu zapomenout na spolupráci s místními občany počátkem devadesátých let, kdy se při formování místní samosprávy postavili silnému odporu zdejších příznivců již odepsaného režimu. Je mi líto, že dlouhá řada těch bojovníků už z tohoto světa odešla, ale rád bych připomněl alespoň ty, které živila naděje na obnovu Chvalského zámku, která se nakonec po dlouhých letech podařila. Vedle řady mluvčích Občasnkého fóra to byli především zástupci vytvořeného Sdružení za obnovu Starých Chval v čele s Jitkou Dubovou, Hanou Bezchlebovou a Antonínem Tvrdíkem. Všichni tři pak také v prvních svobodných volbách byli zvoleni členy Zastupitelstva Horních Počernic. Společně s nimi i dalšími občany se nám tehdy podařilo učinit základní kroky k převodu Chvalského zámku z pseudovlastnictví Státního statku hl. m. Prahy. Takže i jim je třeba poděkovat!

Ať nám všem ta stodola pěkně slouží! Jeden z báječného kvarteta muzikantů použil světové označení – „Stodola hall“! A já přidávám stodola sametová!

 

S úctou vzpomínal: Ivan Liška

Prev ZŠ Ratibořická slaví
Next Devět žáků z pražských škol postoupilo do finále informační soutěže IT-SLOT, mezi nimi je i Jan Libicher ze ZŠ Stoliňská