Každoročně zakončují všechny oddíly svou činnost dvoutýdenním táborem, který probíhá v Trojmezí u Aše. Na místě, kde jsou ty nejkrásnější lesy, louky a západy slunce. Je to místo provoněné posečenou trávou, kde se počasí dovede během několika málo minut změnit k nepoznání. Tím vším je Trojmezí pověstné a zamiluje si ho každý. Nehledě na to, zda tam coby vedoucí vyrážíte již po desáté, či jste na návštěvě prvně.
Už od samého rána se to na obou loukách každý den hemžilo životem. Hned po probuzení čekala všechny tábořící rozcvička a očista v ranním potoce. Následovala snídaně a po ní služby. Služby na mytí nádobí, pomoc v kuchyni, zásobování vodou, sekání dříví…, zkrátka na vše, co je pro chod tábora nezbytné. Jen co byly hotové služby, připravovali jsme se na společný nástup v krojích, kde se – krom slavnostního vyvěšení státní vlajky a zpěvu hymny – sdělovaly i informace o programu nadcházejícího dne. Krom mnoha her v lese či na louce, se mohli účastníci tábora každoročně těšit i na různé výtvarné ateliéry, sporty, soutěže či čistě povídavé programy, mezi nimiž si každý našel to svoje. Již legendární záležitostí byl výlet do aquaparku ve Františkových Lázních (spojený s návštěvou místní vyhlášené zmrzlinárny) a též několikadenní puťák po okolí. Letos byly všechny programy našeho oddílu skautek tematicky laděné podle knížky Hvězdný prach. Abychom se do příběhu lépe vžily, nechybělo jeho ztvárnění v podobě divadelních scének, místy i doplněné o předčítání z knižní předlohy.
Na táboře plyne čas svým vlastním tempem, úplně jinak, než je tomu v Praze. Ani se nenadáte a z dopoledne je náhle večer. Jak na lesy a louky Trojmezí pozvolna padá soumrak, nad obzorem se občas mihne silueta prolétajícího netopýra a v lese se k životu probouzejí noční tvorové, dávající o sobě vědět tajuplným praskáním větviček. Všechnu tu podvečerní romantiku narušují snad jen agresivní výpady krvežíznivých hejn komárů a muchniček, která zuřivě útočí na vše živé a snaží se z něj vysosat duši. I ona k Trojmezí bohužel neodmyslitelně patří. Člověk si však zvykne a na konci tábora se cítí nad jejich řádění již tak nějak vnitřně povznesen. S přibývající tmou se v některých teepee postupně rozzáří ohně či se dokonce rozezní tóny kytar. Brzy bude čas probudit první noční hlídky. Končí se další táborový den a já už se nemohu dočkat toho nadcházejícího.
Tereza Gajdová, vedoucí oddílu skautek
Foto: Šimon Dejmek
