Stavební komplex zámku (původní tvrze) a kostela jsou nejstaršími dochovanými památkami z historie osídlení na našem území. Ves Chvaly je poprvé písemně doložena v souvislosti s Vyšehradskou kapitulou z roku 1070. Její existenci roku 1088 pojistil král Vratislav II. velkou majetkovou nadací.
V latinsky psané fundační listině je jmenováno 65 vsí a osad, z nichž 15 je součástí dnešní Prahy, v tom mimo jiné i šest popluží ve Chvalech. Od poloviny 14. století byly Chvaly prodávány a dědičně postupovány bohatým pražským měšťanům, mezi prvními je uveden rychtář Starého Města pražského Bořita. Jeho syn Václav prodal ves Chvaly roku 1359 Heydlinovi Neggelovi. V roce 1400 se držitelem Chval stává bohatý pražský kramář Kříž, a po něm jeho synové a vnuci. Do té doby nejsou žádné písemné záznamy o chvalské tvrzi jako takové. Až v roce 1428 píše vdova po Václavu Křížovi testament, v němž všechno své právo na Chvalech a na tvrz řečenou Chvaly postupuje dceři Anně a jejímu manželovi Janu Rokycanskému. V roce 1436 nabyl chvalské jmění Habart z Hartenberka a v držení je měl ještě v roce 1462. Další záznam je o majiteli Chval Václavu Firšicovi z Nabdína s manželkou Kateřinou z Vícova. Poměrně podrobně historie píše o osudech této dámy, kterou údajně Firšic uzmul zlatníkovi z Malé Strany Mikuláši Puchovi z Glauchova. Následný soud vedl pan Vilém z Pernštejna na Helfenburce. Jeho rozsudkem musel Firšic panu Puchovi ženu vrátit, a to do dvou nedělí do Puchova domu na Menším Městě pražském (dnes Malá Strana). Od roku 1507 je v držení Chval připomínán Zikmund Bares z Kamenice, který je roku 1513 prodal staroměstskému měšťanovi Václavu Strabochovi za 700 kop grošů českých. Dědictvím se pak Chvaly s tvrzí dostaly do rodiny Karyků z Řezna. Michal Karyk roku 1546 přijal měšťanské právo na Starém Městě pražském. Jeho synové Jan, Mikuláš, Ondřej a Zikmund byli roku 1556 přijati do stavu vladyckého a v erbu měli pokosný pruh se třemi hvězdami. Mikuláš Karyk měl v držení také Čertousy a Sluhy. Po jeho smrti r. 1586 prostřednictvím jeho dcery Marie jako dědičky, se stal držitelem Chval a tvrze její manžel Jeroným Čejka z Olbramovic, hejtman kraje kouřimského. Roku 1614 od paní Marie koupil za 24 tisíc kop míšeňských statek Chvaly, tvrz a ves s dvorem poplužním a mj. i dvůr poplužní v Čertousích Eustachius Betengel z Neuenperka. Betengelové byli erbovní rodina na Starém Městě pražském. Eustachius Betengel již roku 1616 za stejný obnos prodal vše Jiřímu Vtelenskému, rytíři ze Vtelna. Jiří Vtelenský pak roku 1620, zejména za svůj aktivní podíl na stavovském povstání, byl 26. listopadu 1622 odsouzen konfiskační komisí ke ztrátě poloviny svého majetku. Chvalský statek, tvrz a poplužní dvůr byl poté, 3. prosince 1622, prodán císařskému radovi a místosudímu apelačního soudu, doktoru práv Janu Danielovi Kapperovi z Kappersteina za 15 tisíc zlatých rýnských. Jan Daniel Kapper tolik peněz neměl, a tak si uvedený obnos půjčil od jezuitské koleje u sv. Klimenta se zárukou statku chvalského s tvrzí. Kapperové měli v erbu tři kapry s jedinou hlavou uprostřed na červeném štítě. V listopadu 1625 byl Jan Daniel Kapper na cestě do Dolních Počernic zavražděn rytířem Adamem Zápským. Ten byl k vraždě přemluven manželkou zavražděného, jejímž byl milencem. Po přiznání na právu útrpném byli oba pachatelé popraveni v lednu 1626. Kapperův syn a dědic Jan Daniel nebyl schopen splácet dluh ani úroky z důvodů důsledků třicetileté války, pustošení polí, vypálení vsí a pobití části obyvatel. Jeho dluh stále narůstal, a proto byl posléze statek Chvaly s tvrzí, již značně zpustlou, bezúplatně postoupen dne 18. září 1652 jezuitské koleji u sv. Klimenta k rukám rektora Jiřího Molitora.
V historickém vývoji našich původních obcí se tak rok 1652 stal významný tím, že jezuitský řád se stal nade vším jedinou feudální vrchností. Hospodářské a majetkové záležitosti spravovali jezuité s velkou pečlivostí, a tak lze předpokládat, že tvrz i další objekty dvora řádně poopravovali. A v tomto období lze také předpokládat vznik malé kaple sv. Anny v sousedství tvrze. Od roku 1695 vedli jezuité v kapli duchovní správu. Od roku 1711 zde započalo vedení matriky.
Po úderu blesku při letní bouři roku 1734 tvrz vyhořela. Dílem jezuitů byla tvrz následně přebudována do podoby dvouposchoďové zámecké budovy v novorenesančním stylu. Mimo jiné se v záznamech o této stavbě z poloviny osmnáctého století uvádí, že pod budovou jsou několikaposchoďové sklepní prostory, kde je zazděný vchod do podzemní chodby, která měla směřovat k sousední Vinoři. V úpatí přebudované tvrze začalo vznikat jakési podhradí, jehož součástí byl i pivovar, přestavovaný v letech 1874 – 1875. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 přešel zámek se dvorem pod správu c. k. Zemského studijního fondu a v jeho místnostech začali úřadovat úředníci studijního fondu. Po odchodu jezuitů ze zámku byl do zřízené samostatné lokálie vyslán páter Josef Jan Pánek. I na základě jeho žádosti a souhlasu obce Chvaly povolil Krajský úřad kouřimský stavbu hřbitova na Chvalech. Hřbitov byl vysvěcen dne 25. listopadu 1777 vikářem Jiřím Paroubkem z Líbeznic. Pro možnost pohřbívání požádaly Horní Počernice a Čertousy o vyjmutí z vazby k Jirnům. Přifaření ke Chvalům bylo potvrzeno dekretem konzistoře z 24. března 1778. K datu 26. října 1786 byl přifařen i Xaverov.
Za působení pátera Pánka byla v letech 1793 – 1794 provedena přestavba a rozšíření kaple sv. Anny na kostel sv. Ludmily. Přestavba byla provedena tak, že původní loď na severní straně kaple byla změněna na presbytář kostela, jižní stěna kaple byla probourána a přistavěna k ní větší kostelní loď s klenutým stropem a dvěma širokými okny po každé straně. Přistavěn byl i chór s varhanami. V nové chrámové lodi byly zřízeny tři oltáře. Hlavní sv. Ludmily, po straně vlevo sv. Jana Nepomuckého, po straně vpravo sv. Václava. Nový kostel byl původně bez věže a bez zvonů. Měl pouze malou věžičku se zvonkem zasvěceným sv. Ludmile. Z těch dob a posledních let působení pátera Pánka je i obraz sv. Ludmily před oltářem od malíře Václava Kandlera. Páter Pánek odešel ze Chval 6. července 1802 za duchovního do Mirošovic. Jeden z jeho následovníků si pro vylepšení obživy nechal na dvoře zámku postavit chlívky pro chov prasete a drůbeže. V roce 1825 byla k průčelí kostela přistavěna věž pro budoucí zavěšení zvonů. Ty byly ulity ve zvonařské dílně Karla Bellmanna v Praze. Jeden byl o váze 1 000 kg a druhý 500 kg. Oba stály 2 362 zlatých 80 krejcarů. Na obou zvonech byly stejné nápisy: „Ke cti a chvále boží chvalskému chrámu dali mne slíti Antonín Ryba s chotí Marií.“ Další peníze věnovala vdova po mlynáři na přestavbu zvonové věže, neboť se ukázalo, že původní věž oba zvony nemůže unést.
S přestavbou věže k zavěšení zvonů se pro různé příčiny i pro vysoké zdražení staviva započalo až 18. května 1875. Věž byla přestavěna v pseudorománském stylu za 7 331 zlatých 41 krejcarů. Téhož roku po vysvěcení v den sv. Ludmily byly do ní zavěšeny oba zvony. V roce 1893 daroval hodiny na věž za pronájem honitby baron Vojtěch Derczenyi z Dolních Počernic. Ke dni 28. února 1892 byl farářem ve chvalském kostele ustanoven kaplan z Českého Brodu Josef Laštovička. Jeho přičiněním byly velké opravy kostela, vysvěcení nové části chvalského hřbitova i zahájení výstavby nové farní budovy naproti kostelu. Její stavba naproti kostelu a zámku byla dokončena v roce 1908 a Josef Laštovička se mohl ze zámku odstěhovat. Z ústního a zaznamenaného vypravování faráře Laštovičky je i příběh, který se stal jednomu z jeho předchůdců: „Tento farář si v chlívku na zámeckém dvoře krmil vepříka a těšil se na hostinu. Pěkně vykrmeného, těsně před termínem jeho porážky, mu ho nějací taškáři z chlívku ukradli. Zármutek faráře byl převeliký. Ale pořídil si vepříka nového. A aby mu nemohl být znovu ukraden, vykrmoval ho v komoře u svého bytu ve druhém poschodí zámku, kam jej jako selátko bez obtíží dopravil. S mnohem většími obtížemi bylo prase později usmrceno a dopraveno k zabíjačce na zámeckém dvoře k práci řezníků. A tak se pan farář hostiny přece jen dočkal. Byl to asi ojedinělý případ chovu vepře ve druhém poschodí zámeckém.“
Po vzniku Československé republiky 1918 byl majetek studijního fondu převeden pod správu tehdejšího Ministerstva orby. Tam také přešel dvůr se zámkem ve Chvalech. Smutný byl osud obou zvonů na Chvalském kostele. V období první světové války byly zvony násilím sňaty, rozbity a použity k válečným účelům. Ze sbírky organizované farářem Laštovičkou byly v roce 1923 pořízeny zvony nové, ulité ve zvonařské dílně Arnošta Diepolta v Praze. Velký zvon nesl jméno Václav, vážil 498 kg a nesl nápis: „Darovali katolíci z Horních Počernic a Čertous roku 1923.“ I tyto zvony však nakonec skončily v tavbě a byly použity k vojenským účelům ve 2. světové válce. O jejich náhradu po skončení války se v letech 1946 – 1947 postaral farář František Štverák koupí od fondu národní obnovy. Po roce 1948 zámek se dvorem opustili nájemci a tak v roce 1950 byl majetek převeden do majetku státem zřízené organizace Československé státní statky. V jejich držení pak byl zámek až do zániku Státního statku hl. m. Prahy ke konci devadesátých let. Nastala nejsmutnější kapitola z vývoje památkových budov v centru Chval, horší, než když zámek – tvrz před sta lety vyhořel. Naštěstí i tato éra skončila a po pracných vyjednáváních se zámek dostal do správy obce – městské části Praha – Horní Počernice začátkem devadesátých let dvacátého století.
Nová ředitelka Chvalského zámku
Na svých minulých jednáních rada Městské části Praha 20 vybrala novou ředitelku Chvalského zámku – paní Patricii Krobovou. K doplnění svých předchozích informací o Chvalském zámku u příležitosti 15 let provozu jsem si dovolil položit jí jednu otázku:
Byla jste jmenována ředitelkou Chvalského zámku právě v době, kdy tato kulturní památka vstupuje do dalších let své obnovené historie po předchozích patnácti letech. Rád bych se
Vás zeptal, s čím vstupujete do této Vaší nové role, s jakými představami a jakým cílem?
Jmenování do funkce ředitelky Chvalského zámku pro mne znamenalo velkou radost, ale zároveň samozřejmě i pocit velké výzvy a odpovědnosti. Zámek je krásné místo se skvělým geniem loci, který se zdá být po 15 letech od rozsáhlé rekonstrukce stále ve vynikající
kondici. Jeho současné programové směřování stojí za podporu. Tu bych ráda rozšířila o spolupráci s uměleckými školami, se zahraničními kulturními centry, nebo o tematicky
zaměřené výstavy, koncerty, přednášky a jiné kulturní eventy. Rozšíření foundrisingu bude jednou z dalších položek na seznamu plánovaných úkolů, využité například na podporu programu Stodoly, k zámku připojené relativně nedávno, která představuje další rozsáhlý
potenciál zámeckého komplexu. Nápadů je mnoho, pevně doufám, že se velká část z nich podaří naplnit.
Ivan Liška, kronikář
