Dýmka

Dýmka

Bylo příjemné jarní odpoledne roku 1932. V odděleném boxu hotelu Čelikovský seděla karetní společnost zámožnějších štamgastů. Pánové Salač, Bernát, Kremlička a Sviták zde hráli pravidelně každou sobotu. Kremlička a Sviták byli úředníci na Ministerstvu financí, Bernát, který se v jejich partě objevil před necelým rokem, na sebe prozradil, že je zástupcem francouzské obchodní firmy a Salač byl policejní inspektor, který byl součástí týmu známého pražského policejního rady Josefa Vaňáska*. A právě tady a teď začíná náš příběh, kdy někdy úplná maličkost a náhoda dokáže rozřešit nedořešený policejní případ. Aktéry našeho příběhu budou, jak jistě tušíte, inspektor Petr Salač a Karel Bernát. Hra pohodově ubíhala, pánové si nechali přinést červené víno a Salač s Bernátem si zapálili oblíbenou dýmku. Po chvíli Salač zpozorněl a pečlivě si prohlédl dýmku, kterou vytáhl Bernát, nacpal ji a zapálil. Ta dýmka mu něco připomínala. Byla nádherná. Tmavě hnědé leštěné dřevo s nádherným slonovinovým náustkem. Byla zdobená řezbou, ve které byl zakomponován vyřezávaný monogram s písmeny VV. Salač byl milovníkem dýmek a měl jich hezkou sbírku. To o něm všichni věděli. Ale tahle v něm vyvolávala něco víc než jenom obdiv krásné ruční práce.  Trvalo mu to dost dlouho, ale nakonec si vzpomněl.

Popis té dýmky byl součástí policejního spisu o vyloupení starožitnictví Viléma Vrchoty na Vinohradech. Proto ten monogram VV. Případ se stal již téměř před rokem a nebyl uzavřen. Do starožitnictví se lupič dostal přeřezáním mříže a vypáčením dveří do zadního dvorku objektu. Ve starožitnictví se dle starožitníka Vrchoty nic z věcí a zboží neztratilo, ale z trezoru, který nebyl vypáčen, ale zřejmě otevřen klíčem, zmizelo 46 000 Kč a zlaté šperky v hodnotě převyšující 50 000 Kč. Salač ten případ vyšetřoval a prakticky nenašel nic, čeho by se mohl zachytit v pátrání po zloději. Nikde žádná stopa, otisky, nebo něco, co by ho přivedlo na stopu zloděje. V jednu chvíli podezříval samotného Vrchotu, že krádež zinscenoval, aby mohl vymáhat peníze z pojistky. Později však tuto verzi opustil, protože nedávala žádný smysl a ani nepotvrzovala žádný motiv, proč by to Vrchota dělal. S vyšetřováním tímto směrem skončil i proto, že dva dny po krádeži ho Vrchota navštívil a sdělil mu, že se ze starožitnictví přece jen něco ztratilo. Souprava dvou dýmek a stojánku s popelníkem, které si nechal vyrobit na zakázku v dýmkařské dílně v Německu. Dýmky a příslušenství přesně popsal. Toto zjištění ještě více zamotalo vyšetřování a v podstatě nebyl zatím případ vyřešen. No a teď tady Salač uviděl dýmku, která přesně odpovídala popisu Vrchoty, včetně monogramu VV. Od té chvíle zpozorněl, kartám se moc nevěnoval a v duchu přemýšlel, jak z Bernáta dostat, kde k dýmce přišel. Potřeboval dýmku získat, aby ji mohl Vrchota identifikovat a teprve poté s touto jistotou uhodit na Bernáta. Proto začal dýmku obdivovat a přemlouvat Bernáta, aby mu ji prodal do sbírky. Nedalo to ani moc práce, protože Bernát měl rád peníze, a tak Salačovi řekl, že k dýmce má i druhou s rovným náustkem, stojánek a popelník. Nakonec se dohodli a Salač dýmky získal. Dohráli a rozešli se. Salač šel ke své matce, za kterou právě vždy v sobotu jezdil do Horních Počernic. Druhý den v neděli se hned rozjel zpět do Prahy na komisařství. Prohlédl si spis k případu Vrchota a byl téměř jistě přesvědčen, že má stopu. Hned v pondělí navštívil Vrchotu a ten potvrdil, že jsou to jeho dýmky. Salač o všem informoval vrchního radu Vaňáska a s policejním doprovodem si zajeli pro Bernáta do Horních Počernic. Přivezli ho na komisařství a ten ani dlouho nezapíral. Zjistilo se, že není žádným zástupcem francouzské firmy, i když francouzsky obstojně uměl, ale že je v podstatě zloděj, který se nechává najímat na speciální práce. Řeklo by se fajnová zlodějina. Nakonec se zjistilo, že Bernát není ten, který má konečný lup. K údivu všech prozradil toho, kdo si ho na tuto práci najal za slib, že mu to bude přičteno ke zmírnění rozsudku. Ten, kdo loupež objednal a poskytl Bernátovi všechny potřebné informace, včetně klíče od trezoru, byl Vrchotův bratr Mojmír Vrchota z Olomouce. Ten, ač měl skvěle zavedený podnik na prodej zemědělských hnojiv a postřiků, se zamiloval do vdovy po státním úředníkovi. Ta se i se dvěma dcerami nastěhovala k němu a prakticky z něj postupně vytáhla všechny peníze. Mojmír Vrchota si začal půjčovat, aby podnik zachránil, a tak se ještě dostal do pro něj nesplatitelných dluhů. Vdova ho opustila a on zůstal prakticky bez prostředků. S bratrem starožitníkem nebyl zadobře od chvíle, kdy se k němu vdova nastěhovala a při jedné jeho návštěvě v Praze se kvůli ní natolik pohádali, že nemohl k bratrovi jít prosit o peníze. V té beznadějné situaci si vzpomenul na něco, co ho mohlo zachránit. Ještě v době, kdy on v Olomouci a bratr v Praze začali zavádět své živnosti, obstaral pro sebe a pro bratra u zámečnické firmy v Prostějově dva trezory. Oba byly stejné, ale ke každému byly samostatné dva klíče. Tehdy, když vezl trezor bratrovi do Prahy, zapomenul doma od něho druhý klíč. Přivezl mu jen klíč, který byl v zámku. Slíbil, že při nějaké další návštěvě ho přiveze. K tomu však nedošlo. A tak tedy vymyslel plán, jak okrást bratra. Nechtěl to udělat sám a uvědomil si, že na to nestačí. Na toto je potřeba najmout profesionála. Znal v Praze jistého Vašinku, o kterém věděl, že se pohybuje ve společnosti ne zrovna poctivé. Svěřil se mu a ten mu dohodil pro tuto práci Bernáta, jako zkušeného odborníka. No a to už jsme téměř na konci našeho příběhu. Bernát vše provedl, ale udělal chybu. Měl vzít z trezoru jen peníze a zmizet. On však mimo peněz sebral z trezoru i zlaté šperky a na Vrchotově stole neodolal krásným dýmkám. Šperky i dýmky si ponechal a Mojmírovi nic neřekl. Ten mu nechal z ukradených peněz slíbených 10 % a rozešli se. Bernát se těšil, že po čase prodá šperky a radost měl i z krásných dýmek. Až do toho dubnového pondělí, kdy pro něj jeho karetní kamarád Salač s policejním doprovodem přijel. No a tak se dýmka stala klíčem k nevyřešenému případu.

Bývalý hotel Čelikovský na rohu ulic Vysokovská a Kramolná.

*Policejní rada Josef Vaňásek byl předlohou policejního rady Vacátka v seriálu Hříšní lidé města pražského.

Prev Blokové čištění komunikací
Next Strašidelná noc na Chvalském zámku – myši, pavouci a havěť všeho druhu