Narodil se v březnu 1936 počernickému obchodníkovi s uhlím a jeho manželce Marii, rozené Šátralové. Otec mu dal do vínku sportovní předpoklady a matka šarm a vztah k hudbě.
Od čtyř let se učil hrát na piano, noty uměl dříve než abecedu, od první třídy svépravické školy při hudební výchově hrál a zpíval.
Cvičil od mala v místním Sokole, čutal do balonu, dělal první krůčky ve fotbalovém SK Horní Počernice. Zdá se, že mu vše jde snadno, ale je cílevědomý.
Výborně se učí, ale z gymnázia je vrácen, protože je třeba jej ztrestat, že je syn živnostníka. Na konci měšťanky dostává umístěnku do učebního oboru horník – Ostravské hnědouhelné doly.
Jen náhodou se osud obrací a je přijat do učení v Albě Hořovice, kde se vyučil jako nástrojař. A hraje fotbal. Jako dorostenec se dostává do mužstva dospělých, kde vyniká rychlostí a šikovností.
U korepetitora místního Oblastního divadla pana Tauše bere hodiny zpěvu tak úspěšně, že se brzo objevuje na prknech divadla jako milovník a zapisuje se do srdcí zejména hořovických žen.
Aby byla více využita jeho šikovnost, v zimě chytá jako brankář v hokejové brance Hořovic.
Potom nastává čas, kdy přichází zase do Prahy a chvíli zpívá u Karla Krautgartnera v kavárně Vltava. Mihne se i v několika rolích v počernickém divadle Dády Stoklasy.
Vojnu absolvoval v Pardubicích u ženistů a od namáhavé služby se raději věnoval fotbalu za Pardubice. Jeho fotbalový talent přitahoval ligové funkcionáře.
Získaly jej tehdy druholigové Čelákovice, kde se vypracoval ve vynikajícího střelce a častého strůjce vítězství mužstva. Odmítá přestup do Sparty.
Poté, co se oženil, začíná hrát za počernický Xaverov. Je opět tím hráčem, který zvedá fandy z lavic, jeho bleskové úniky a tvrdá střela jsou velikým příspěvkem do úspěchu Xaverova v druholigové tabulce.
Přichází rok 1968, Jarda balí rodinu a emigruje. Dostává se nejprve do sběrného tábora v Rakousku a potom do Švýcar. Učí se nejprve řeč. Pracuje na strojích a postupně se prokousává až na špičková vedoucí místa koncernů. Jeho záběr je široký – od mezinárodního obchodu s potravinovými doplňky až k řízení výroby elektrických rozvodů a motorů.
Vždy se snažil zajistit všechno dobré pro svoji rodinu, zejména milované dcery Danu a Alenu.
Do Horních Počernic se rád vracel, rád potkával své kamarády, rád se bavil, nevyhýbal se bujarému veselí, byl výborným společníkem a měl rád ženy a ženy měly rády jeho.
Jeho manželky to s ním nikdy neměly lehké.
Jardovo sportovní srdce dotlouklo 17. února 2022.
Jeho dům nad Bodamským jezerem osiřel.
