Horní Počernice očima dětí

Horní Počernice očima dětí

To, v čem děti vyrůstají, v nich zůstane na celý život. Zkusme si sami vzpomenout na prostředí, kde jsme vyrůstali, co jsme měli v okolí našeho domova nejraději, čeho jsme se báli, kam jsme chodili s kamarády a jakými pravidelnými trasami jsme kráčeli. Ať už to bylo ve městě či na vesnici, každé mělo své pro a proti. Nespornou výhodou dětství našich dětí v Horních Počernicích je právě spojení města s venkovem. Naše děti mají možnost vyrůstat ve „vesnici v Praze“, kde se spojuje městské zázemí, ale zároveň dostatek přírody. Vnímají to takto ale i naše děti? Líbí se jim v naší obci? Co by změnily? Dává jim dnešní doba, kdy dostanou mobilní telefon už v první třídě, jsou pod neustálým dozorem rodičů, často je maminky vozí i na kroužky, možnost volně prozkoumávat okolí?

Oslovila jsem přes 40 dětí napříč celými Horními Počernicemi, abych je požádala o vyplnění anonymního dotazníku, kde měly zodpovědět jednoduché otázky. Osloveny byly děti ve věku 5-17 let, s psaním odpovědí mladším dětem, které ještě neuměly psát, pomáhali starší sourozenci nebo kamarádi. Přiznám se, že jsem se více zaměřila na věkovou skupinu 1. stupně ZŠ, protože jsem chtěla mít pohled dětí, které nejsou ještě příliš ovlivněny svým okolím. Chtěla jsem zachytit hlavně dětský pohled v nejčistším slova smyslu.

Pocit bezpečí

Obecně se cítí děti v Horních Počernicích velmi dobře a bezpečně, ale dvě třetiny z nich se bojí chodit po ulicích samy, a to nejen menší, ale i větší děti. Toto bych viděla jako první podnět k zamyšlení.

Jako své nejoblíbenější místo naprostá většina dětí uvedla svůj domov, na druhém místě se umístily shodně hřiště (dětmi nejzmiňovanější hřiště je Houslový klíč a velké hřiště před ZŠ Ratibořická) a tělocvičny (nebo atletický ovál). Pro mě je to jednoznačně pozitivní zpráva v tom, že nejen, že se děti cítí dobře doma, ale hlavně, že rády tráví svůj volný čas aktivním způsobem – ať už na hřišti nebo na sportovišti.

Co mě upřímně dost zarazilo, že velký počet dětí označilo jako místo, které nemá rádo, část Chvaly. Některé děti to uvedly zřejmě z důvodu, že zde navštěvují základní školu a povinná školní docházka není jejich nejzamilovanější aktivitou. Ale uvedly to i děti, které zde základní školu nenavštěvují. Toto zjištění by možná stálo za samostatný sociologický průzkum. Strach potom zejména menším dětem nahání klasická místa jako je les (nejvíce když jsou samy nebo když je tma), odlehlejší místa u popelnic nebo tam, kde vidí „bezďáka“. Nelíbí se jim také rušné ulice a okolí hospod. Starší děti mají respekt z okolí vlakového nádraží. Doufejme, že se to po jeho rekonstrukci změní.

Volný čas

Svůj volný čas děti z Horních Počernic nejraději tráví s rodiči nebo s kamarády, nejčastěji doma, na zahradě nebo na hřištích (zde opět nejčastější odpověď park Houslový klíč), některé také rády chodí s rodiči na procházky nebo na kolo do lesa. Starší děti rády chodí do parků nebo hledají zábavu mimo Horní Počernice.

Na tom, zda mají velký výběr kroužků, se děti názorově rozdělily na dvě poloviny – jedna uvedla nabídku jako dostačující, druhá je s výběrem nespokojená. To mi také přijde zajímavé, protože z mého dospělého hlediska mají v této oblasti Horní Počernice, myslím, co nabídnout.

Knihovnu pravidelně navštěvuje více jak polovina dětí.

Kam na něco dobrého?

Otázky padly i na gastronomii z dětského pohledu – kde mají nejlepší pizzu a zmrzlinu. Zde nechci nikomu dělat reklamu, ale nedá se to nazvat jinak, než že děti milují zmrzlinu, která je v samostatném stánku na Xaverově a hned vedle mají prý tu nejlepší pizzu. Na tomto se shodla naprostá většina, pouze pár jedinců odpovědělo jinak. Jeden malý respondent odpověděl, že obojí je nejlepší v Itálii. Pár odpovědí bylo, že tyto pochutiny nakupují pouze v obchodě, jeden uvedl pizzu na Náchodské ulici a jeden zmrzlinu v pekárně, dvakrát se objevilo bistro na Náchodské ulici.

V Horních Počernicích si umí představit trávit svůj život i dále v dospělosti dvě třetiny dětí, třetina má neutrální názor a jedna třetina by se chtěla po osamostatnění od rodičů přestěhovat jinam.

Kde je úřad?

Kde je úřad městské části děti zřejmě moc netrápí, protože většina dětí neví, kde je jeho sídlo a pana starostu zná pouze velmi malá část. Jen jeden dotázaný dokázal uvést starostovo jméno. To nic ale nebránilo tomu, abych dětem dala prostor panu starostovi prostřednictvím ankety něco vzkázat.

Moc dětí tuto možnost nevyužilo, ale více jak deset z nich se shodlo, že by pan starosta měl zrušit školu. Buď úplně nebo alespoň zařídit dva roky prázdnin. Jiné nešetřily a požadují zrušení školní docházky na pět set let. Jedno malé dítě pana starostu žádá o úklid svého pokojíku, druhé vzkazuje, ať je hlavně spravedlivý a jedno si myslí, že je pan starosta chytrý. Dvě starší děti pana starostu nechají pozdravovat.

Projevují se zde jistě i názory, které děti přebírají od svých rodičů nebo z prostředí, ve kterém vyrůstají. Jedno dítě uvedlo, že má pan starosta určitě zbořit tělocvičnu, kterou si vymyslel (zároveň uvedlo, že veškerý volný čas tráví na sportovišti). Pan starosta by měl také něco udělat se silnicemi, protože jsou hrbolaté a špatně se po nich chodí.

A co by děti zavedly, kdyby byly starostou/starostkou ony?

Aby nebyla škola, aby všude žila štěňátka nebo po celých Horních Počernicích volně pobíhala zvířata, aby zde bylo více květin, aby zde bylo více cukráren, aby byly Horní Počernice jenom pro kluky nebo aby zde byl bazén s tobogány.

Zde volně navážu na to, co dětem v Horních Počernicích dle nich nejvíce chybí. Když pominu odpovědi typu motorka, play station a velký plyšák, tak se hodně dětí shodne na tom, že by rády v obci měly bazén s tobogány a v parku by se jim líbily trampolíny.

 

A co děti vnímají na životě v HP jako nejvíc super?

Nejvíce mají radost, že mohou trávit svůj volný čas s maminkou a tatínkem nebo s kamarády na hřištích, několikrát se v odpovědích objevilo, že jsou super horolezecké stěny instalované v parcích, chválu děti pějí i na pumptrack pro cyklisty. Překvapivou odpovědí bylo, že je super, že tu nejsou hlodavci, že je tu hodně zeleně, ale většinou jako super označily „všechno“.

Co k tomu dodat?

Nejmenší děti objevují svět napodobováním dospělých. Měly by mít dostatek příležitostí být s dospělými venku, a to jim v rámci obce stačí pro jejich rozvoj i zábavu. U větších dětí je zapotřebí více podnětů, zajímavější program a důležitější důvody „být venku“. To se zdá být v Horních Počernicích i z pohledu dětí dostačující. Samozřejmě vždy je co zlepšovat a tato anketa by mohla být třeba zdrojem nějakého dalšího nápadu společné akce dětí s dospělými ve veřejném prostoru obce nebo pro rozvoj některého z míst naší obce.

Opět – stejně jako u mého předešlého článku – musím zdůraznit, že to, jak se budou děti a my všichni v obci, kde žijeme, cítit, můžeme ovlivnit my všichni. Svým chováním, dodržováním společenských a morálních pravidel, svými podněty, podáním pomocné ruky, dobrými sousedskými vztahy. Zejména bychom měli být našim dětem vhodným příkladem.

 

 

Prev „CYKLOSTEZKA A50 – PODCHOD STOLIŇSKÁ, PŘEDSTIHOVÝ OBJEKT“
Next OPRAVA CHODNÍKU