Zvláštní věc se to stala tehdy v Jeruzalémě. Jacísi lidé tady mluví o velkých Božích skutcích, a ejhle, my jim rozumíme. Ale jak je to možné? Aha, oni hovoří naší rodnou řečí. Ale jak to? Vždyť jsme se sem sešli ze všech myslitelných národů a každý hovoříme jiným jazykem. Někteří přišli z Říma, jiní z Egypta a někteří až z daleké Mezopotámie. A všichni rozumíme, co tu ti podivní lidé vykládají. Hele, co voni jsou vůbec za spolek? Nějaké sdružení polyglotů? Na to moc nevypadají. Vypadají na obyčejné venkovany. Ti ještě tak ten svůj galilejský dialekt, ale toto?
Bible objasňuje toto zvláštní dění slovy: „Všichni (Ježíšovi učedníci) byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ Ježíšovi učedníci právě prožili nové Letnice. Letnice (heb. Šavuót – týdny), byl původně svátek, který přišel sedm týdnů po Velikonocích (Pesach). Tento svátek měl dvojí náplň. Jednak to byla zemědělská slavnost vděčnosti za úrodu obilí, které se sklízelo od Velikonoc do Letnic. Tedy obdoba dožínek. Zároveň si ale Židé připomínali v tento svátek darování Božího Zákona na hoře Sinaj (kam putovali z Egypta taktéž sedm týdnů). Radostný tón tomuto svátku zůstává i v křesťanském pojetí. Pojí se s ním událost seslání Ducha svatého. Letos tento významný křesťanský svátek připadá na neděli 5. června.
Ti, kteří tehdy byli naplněni Duchem svatým, získali dar oslovit ty, kteří se ze všech koutů tehdejšího známého světa sjížděli do Jeruzaléma, aby zde slavili Letnice. Těmi cizinci byli Židé, kteří žili rozeseti po všech možných končinách světa. Za dlouhou dobu pobytu v cizině už hovořili místními jazyky. A teď najednou v Jeruzalémě slyší každý svou rodnou řeč, oznamující jim velké Boží věci.
Musela to být zvláštní a neopakovatelná atmosféra. Dar Ducha svatého zde představuje dar překonávání bariér a porozumění mezi lidmi, a především porozumění člověka Bohu. Jak moc jsou tyto dary Letnic zapotřebí také v dnešní době. Přeji nám, abychom něco z těchto darů mohli okusit i my. A by tentýž Boží Duch znovu zavanul a přinesl překonání těžko překonatelných hradeb mezi lidmi, přinesl nové porozumění jednoho druhému a především, abychom i my mohli srozumitelně zaslechnout Boží hlas. Pak je zde naděje na nové začátky. Na nový život.
Michal Žemlička, Církev bratrská
