Richard Stára se v komunální politice pohybuje již 12 let. Důvodem pro vstup bylo, že se chtěl podílet na rozvoji a chodu městské části, kde se narodil, žije a podniká. V dnešní době je již pamětníkem a dokáže porovnat, jak se v průběhu času Horní Počernice měnily.
Kdy jste vstoupil do komunální politiky?
Do komunální politiky jsem vstoupil v roce 2010. Už od roku 2008 jsem členem místní ODS, vždy jsem byl voličem ODS a nemám důvod na tom nic měnit. To by muselo dojít k nějakému zásadnímu zklamání ve velké politice, abych ze strany odešel, ale nikam jinam bych určitě nepřestupoval.
Jste spokojený s naší komunální politikou?
Na naší komunální scéně moc spokojený nejsem, myslím si, že tady bychom si neměli hrát na velkou politiku. Bohužel se to v mnoha případech stává a podle toho to zde také vypadá. U nás je to nyní rozděleno stejně jako v parlamentu. Co řekne koalice, je špatně, co opozice, je také špatně. Lidé se nejsou schopni domluvit a to je ten největší problém.
Myslíte, že je z této situace nějaké východisko?
Ano, vždy je přece nějaká možnost. Současný starosta Petr Měšťan je člověk s vizí a zároveň schopný komunikovat napříč politickým spektrem našeho zastupitelstva. Jde o to, zda i ostatní zastupitelé jsou schopni a ochotni takto jednat. Je důležité zbavit se přemýšlení typu: moje myšlenky a teze jsou takové, přes to vlak nejede a nebudu nikomu ustupovat. Víte, já jsem dnes už pamětník. Vím, jak to tady vypadalo před rokem 1989 a některé názory, že zde radnice nic v devadesátých letech neudělala, si myslím, že jsou špatné. Právě v té době plné nadšení a elánu se podařilo prosadit spoustu nápadů a z nich uskutečnit projekty, které Horním Počernicím pomohly. Nejsmutnější na tom je, když to kritizují lidé, kteří v té době možná chodili ještě do školky. Nikdo z nich si neklade otázku, jak bych se zachoval, kdybych zastával starostovskou funkci? Nejhorší je, když vzniknou dva nesmiřitelné tábory, kdy nikdo nechce uhnout ze své „pravdy“. Je to podobné jako s očkováním. Všichni vidíme, jak se velká část společnosti rozdělila na dvě skupiny a odmítá vyslechnout jakýkoliv jiný názor a hned jde do útoku.
Měli bychom si všichni uvědomit, že tady všichni bydlíme a mělo by nám jít o to, aby se nám zde žilo dobře. Myslím si, že by lidé měli zapomenout na staré sváry a křivdy, které je vysilují a místo toho se spojili nad nějakou dobrou myšlenkou, která pomůže městské části. Každý může mít různý názor, ale v tom je právě ta demokracie, že se musíme umět dohodnout na nějaké schůdné cestě, která povede k cíli. A pokud jsou témata, na kterých se dohodnout nemůžeme, odsuňme je na pozdější čas a začněme pracovat na tom, na čem se dohodnout můžeme. Jedna z věcí, která se teď například podařila, je, že se schválil rozpočet a to jak koalicí, tak i částí opozice. Vždy to bylo bohužel tak, že opozice byla proti či se zdržela.
Co byl vůbec Váš prvotní důvod, proč do politiky vstoupit? Bylo něco, co Vám v té době vadilo, co jste chtěl změnit, nebo jste chtěl být součástí dění v naší městské části?
Od prvopočátku těch devadesátých let až do roku 2010, kdy jsem prvně vstoupil do komunální politiky, vyhrávala u nás ODS, ale nikdy se podle mě nechovala papalášsky a vždy se byli schopni v zastupitelstvu domluvit. Po roce 2010 se ta situace nějak napjala vůči bývalému starostovi Liškovi, což jsem do dnešní doby vlastně nezjistil, proč tomu tak bylo. Najednou byli všichni proti Liškovi. Dnes když vidíte, kolik bylo vynaloženo zbytečného úsilí, kdy se podávala trestní oznámení jak na běžícím páse, ať to byl Sokol, fotbalové hřiště, … Kdyby se Ivan Liška jako tehdejší starosta nedokázal domluvit se soukromými subjekty, aby finančně podporovaly fotbal, tak by tady dnes žádný fotbal ani nebyl. V dnešní době už se naštěstí vztahy mezi největšími rivaly uklidnily. Ale pachuť zůstala.
Jaké největší problémy vidíte v Horních Počernicích?
Hledat podporu i u opozičních partnerů není nic špatného, když vím, že oni tomu budou nakloněni. Stejně tak jako když má opozice myšlenku, která má hlavu a patu, proč by ji nemohla prosadit v rámci spolupráce s koalicí? Já na tom nevidím nic špatného. Ale protože se zde dlouhodobě nedokáže koalice s opozicí domluvit, tak máme problém s dopravou, máme problémy s výstavbou. Za posledních 15 let se nepostavil pomalu ani jeden byt. Kde budou bydlet mladí lidé, kteří v Počernicích jsou a chtějí tu zůstat? Počernice mají poměrně velké plochy určené podle územního plánu na výstavbu. Trvá mnohdy 10 až 15 let, než se získá povolení. Dnes se na investory bohužel pohlíží jako na nějaké nepřátele naší městské části. Já si myslím, že to tak vůbec není, spíše je vždy důležité hledat ve spolupráci pozitivum. Když nebudeme nic stavět, tak se nebudeme rozvíjet. Když se nebudeme modernizovat, tak zůstaneme jenom takovou obyčejnou „zaprděnou“ vesnicí.
S další výstavbou ale souvisí například kanalizace, kdy nyní máme v Počernicích stop stav.
Ano to máte pravdu. Ale je to o tom rozvoji. Často se občanské spolky vyjadřovaly k různým projektům negativně, aniž by si uvědomovaly, že třeba modernizaci čistíren odpadních vod tímto způsobem úplně zablokují, případně úplně zastaví, a to si myslím, že je taky špatně. Je to stejné s dopravou. Mnoho lidí i zastupitelů říká: nestavte tady nic, protože tady už takhle máme komplikovanou dopravu. Ale zapomenou na jednu věc. My jsme městská část, která je na východní straně Prahy a všichni ze Středočeského kraje, jako Šestajovice, Radonice, Zeleneč, Úvaly, nebo Újezd nad Lesy, Klánovice… všichni se přes nás řítí do Prahy. Dlouhodobě se tady snažíme, aby se schválila mimoúrovňová křižovatka Beranka. Ta už nyní postoupila skutečně do stádia, kdy to vypadá, že se postaví. Jak až dalece nám to ulehčí v dopravě, to bude záležet na tom, aby uvolnili i třetí pruh na Pražském okruhu. Já věřím tomu, že to Počernicím pomůže, že to pomůže i těm lidem, kteří přes nás jezdí.
Někteří lidé i kolegové se staví proti Pražskému okruhu. My tady okruh máme, máme tady dálnice, s tím nic už neuděláme. Místo bojování proti věci, která se nezmění, je potřeba hledat kladné kompenzace a možnosti, které by obyvatelům Počernic ulehčily, jako například maximální protihluková opatření, zlepšení dopravní infrastruktury, získání prostředků na investiční akce. Jako je například výstavba tělocvičny. Současný starosta Petr Měšťan se o to snaží a myslím si, že se mu to daří, ale je to složité a zdlouhavé. Doufejme, že s příchodem nového ministra dopravy bude lepší i komunikace. Nutno ale říct, že tím, že se Praha 20 dlouhodobě stavěla proti okruhu, tak má teď horší jednací podmínky na Magistrátu hl. města Prahy i ŘSD. Když někomu něco dlouhodobě blokujete, tak vám pak samozřejmě není nakloněn.
Ač nadáváme na Pražský okruh, tak všichni po něm nakonec jezdíme. To, že Počernice jsou takhle špatně napojené, že to někdo někdy takhle schválil, s tím nic neuděláme, to se stalo ještě před rokem 1989.
Další věc ohledně výstavby je Deklarace, kterou zde máme a všichni, co jsou proti výstavbě, se s ní zaštiťují. Podle mého názoru je to protiprávní záležitost, protože nejdůležitější dneska v tomto případě je územní plán, který určuje, co se kde může postavit. V současné době pořád platí stávající územní plán, ať se nám to líbí, nebo ne. Na druhou stranu je pravda, že nemůžeme souhlasit se vším, s čím by investor přišel. Městská část má ale dostatek nástrojů na to, aby investora zkrotila. Vše je jen na společné domluvě. Současné vedení se snaží, ale je to opět o tom nepřátelství.
V Horních Počernicích máme dost velkých firem, které zde podnikají. Někdo na ně nadává a v minulosti se s nimi ani nikdo nebavil. Ale kde vezmeme tak potřebné finanční prostředky, které pomohou obci i občanům? Je správné spolupracovat a snažit si vyjít navzájem vstříc. Dnes se možná ani nikdo nezajímá, jak takové firmy podporují různé spolky na našem území a tím pomáhají k jejich udržitelnosti.
Naší společností prostupuje negativita nejen kvůli očkování, pandemii, ale za poslední roky se narušily vztahy mezi lidmi, sousedské vztahy a teď musíme hledat nějaké cesty, jak se zase vrátit zpátky k tomu, aby Počernice dobře fungovaly na úrovni spolkových organizací nebo sousedských vztahů. Dříve nám všichni mohli závidět, bohužel se vztahy a vazby přetrhaly a je potřeba vše urovnat a opět najít společnou řeč.
V poslední době jsou problémy s černými skládkami. Máme velmi dobře zařízený sběrný dvůr, přesto lidé jedou vyhodit odpad do lesa, do příkopu. Jsem s bratrem spolumajitelem rozsáhlejších pozemků. Snažíme se, abychom vše dělali ve spolupráci s obcí, tak jak to správně má být, jak by se měl chovat každý správný hospodář. Například jsme byli upozorněni z místního Odboru životního prostředí, že na našich pozemcích v Jírenském potoce a v příkopu u silnice jsou vyhozené pneumatiky. Někdo se trmácel až tady k potoku, aby zde odhodil asi 20 pneumatik. Do příkopu to neměl daleko a hodil tam stejné množství. Potok sice jde přes naše pozemky, ale není náš, patří Povodí Labe. Příkop patří TSK. Upozornil jsem na to a někdo skládku uklidil. Nevím, jestli to uklidilo místní hospodářství, nebo jestli to uklidilo Povodí Labe či TSK. V mnoha případech, když se nepořádek objevil přímo na našem pozemku, tak jsme ho prostě zlikvidovali. Sám jsem dříve likvidoval asi 50 pneumatik, které někdo vyhodil na naše pozemky. Těžko se v takových případech hledá viník. Od 1.1. 2021 platí zákon o odpadech, kdy je městská část povinná likvidovat černé skládky i na soukromých pozemcích, pokud vlastník prokáže, že skládka nepochází z jeho činnosti.
Jako podnikatel vnímáte dobře podnikatelskou sféru. Nicméně dopady pandemie a zvyšování cen nejen energií bude mít velký vliv na obyvatele i na živnostníky. Může pro ně něco městská část udělat?
Městská část moc nemůže dělat pro podnikatele, kteří jsou ve vlastních nemovitostech, nebo v pronájmu soukromých subjektů. Ale těm, kteří jsou v nájmu v prostorách naší městské části pomáhala, kdy po dobu uzavření z důvodu epidemie odpustila nájemné, což považuji za velmi dobré a vstřícné gesto. Co se týče zdražení energií, tam pomáhat nemůže, nemá na to prostředky. Zde musí pomoci stát. Ale městská část musí umět pomáhat například sociálně slabším lidem. A tady si myslím, že fungujeme dobře.
O jaké oblasti kromě výstavby a dopravy se dále zajímáte?
Zajímá mě více věcí, ale jelikož jsem celoživotní sportovec, tak je to i oblast sportu. Dlouhodobě chybí prostory pro krytý sport. A to jak pro školní tělocviky, tak pro mládežnický sport. Stále více dětí chce sportovat a je to dobře. Nemáme ani jednu tělocvičnu, která by splňovala podmínky pro pořádání soutěží. Pokud se postaví tělocvična, musí se počítat s tím, že se ve večerních hodinách a o víkendech může komerčně pronajímat, čímž by zase naše městská část získávala peníze na provoz. Kdyby se trošku víc chtělo, tak už tady tělocvična mohla stát a bylo by úplně jedno, kdo by stříhal pásku. Co lepšího můžeme pro děti do budoucna udělat, než že jim tady připravíme podmínky, aby mohly sportovat. Nejenom, že se budou starat o svoje tělo, ale budou se kultivovat i psychicky. Škola, rodina anebo právě sport jim ukáže, jak se mají chovat, jaká má být úcta ke starším, jak si navzájem pomáhat.
Jaké místo v Horních Počernicích máte nejraději? Kam rád chodíte na procházky?
Mám moc rád park v Ladech – biologické rybníky. Myslím, že revitalizace dopadla velmi dobře. Chodím tam každý den s pejskem, potkávám tam maminky s kočárky, vidím si hrát děti, lidé chodí na procházky, běhají, jezdí na kole atd. Toto je místo, které se pravdu povedlo. Pamatuji si ještě, když jsem se tam jako kluk chodil s kamarády koupat. Ten rybník byl obklopen poli. Také si dobře pamatuji na dobu, kdy fungovalo Svépravické koupaliště, to bylo tehdy nejhezčí koupaliště v celé Praze. Půjčovali tam lodičky, byl tam plavčík, molo, pláž, krásné občerstvení. To, kdyby se podařilo zase nějakým způsobem přiblížit té době, která tam byla před 50 lety, to bych byl velmi rád.
Jinak se na život dívám optimisticky a dobrá nálada by neměla chybět. Víte, pocházím z dlouholeté hospodářské rodiny. Náš statek nám byl vrácen na základě restituce v roce 1993. Tehdy to byla úplná ruina. Státní statek se choval jako hospodář tragicky. Socialistické hospodaření se nějak nepovedlo, ostatně jako spousta jiných věcí. Když něco patří všem, nikdy to nemůže dobře dopadnout. Vzpomínám si na mého otce, který se nikdy nešel podívat na statek, když jim ho sebrali. A kdo si dnes umí představit jaké to je, když vám všechno vezmou a výběr práce pro něho byl jen doly nebo hutě. Dnes žijeme v relativně klidné době a někdy se lidé přou o úplné nesmysly.
S úsměvem jde všechno líp. A snad nám ten čínskej covid dá už pokoj.
