Je to nenápadný dům v Horních Počernicích, který zaručeně míjíte, pokud jedete směrem na Běchovice. Právě tady je Chráněné bydlení na Xaverově, středisko Diakonie Církve bratrské. Žije tu několik klientů s mentálním nebo duševním onemocněním, případně s kombinací obojího. Lidé, kteří s nimi pracují, jsou jedním slovem obdivuhodní. Dokázali domovu svých klientů dodat takovou atmosféru, že příjemný pocit domácího zázemí má každý, kdo přichází. Poznala jsem je při společných aktivitách, které pořádají pro děti se zdravotním postižením a děti zdravé z klubu Divizna. Zaslouží si nejen „palec nahoru“, ale velký a upřímný dík.
Byla bych ráda, kdyby se nám klienty našeho „Chráněnka“ podařilo ještě více zapojit do života městské části. Spolu s Ing. Monikou Brzkovskou, vedoucí Odboru sociálních věcí a školství ÚMČ Praha 20, Gabrielou Moravcovou, vedoucí Chráněného bydlení a vedením zmíněné diakonie proto aktuálně začínáme jednat o možnostech vzniku společného sociálního podniku. Mým přáním je, abychom našim počernickým sousedům z Xaverova, kteří se v životě statečně vyrovnávají se zdravotním postižením, umožnili další možné aktivní zapojení do života v Horních Počernicích.
Gábina Moravcová je vedoucí Chráněného bydlení a spolu se svými kolegy si zaslouží obdiv za neúnavnou snahu vytvořit xaverovským klientům domov. „Opravdový domov našim klientům nikdy neposkytneme, i kdybychom se sebevíc snažili,“ říká. „Vždy budeme “jen” sociální službou, vždy budou bydlet pod jednou střechou s lidmi, které si sami nevybrali, vždy budou omezováni provozními a personálními možnostmi, které sociální služba má. Pravou rodinu jim nikdy nemůžete nahradit. Můžeme jim ale dát své přátelství, své dovednosti v oblasti poradenství, jak zůstat součástí většinové společnosti a udržet si kontakty s rodinou, s přáteli, se zaměstnavatelem a žít svůj život dle svých představ a potřeb. Z toho důvodu si velice pečlivě vybíráme i své spolupracovníky. Staráme se o jejich průběžné vzdělávání a v neposlední řadě se snažíme získávat finanční prostředky nad rámec veřejných dotací.“
Závěrem jsem se Gábiny zeptala na to, co jí v práci dělá radost?
„K radosti mi stačí skoro málo, i když je to vlastně hodně,“ odpovídá. „Tvořiví kolegové v práci, kteří berou cíle sociální služby za své a užívají svých dovedností, pracují se svými nedostatky, rozvíjejí se, diskutují, hledají nové přístupy, vnímají klienty jako souputníky na vlastní životní cestě, učí se od nich, rostou spolu s nimi. Víte, také já se od svých kolegů a klientů učím, zažívám tvořivé pracovní vztahy, ve kterých všichni objevujeme nové věci. Takový tým je pak snad prospěšný i klientům, které podporuje.“
Spolu s Gábinou doufám, že prospěšný klientům Chráněného bydlení bude v budoucnu i náš společný sociální projekt a na Xaverov posílám „palec nahoru“.
Alena Štrobová, starostka
