Když slovo dá slovo

Když slovo dá slovo

Už jste někdy „štěkali zubama“ či „rozvadili pohádku“? Možná si myslíte, že něco takového určitě neděláte, ale opak je pravdou.  Každý přece občas zimou „drkotá zuby“ a i ten, kdo není zrovna nadšený luštitel křížovek, někdy „vyluští hádanku“.  To jen náš jazyk se během staletí natolik proměnil a dal slovům nový význam, až se nestačíme divit, co všechno naše mateřština skýtá.

Právě v údivu nad češtinou jsme na ZŠ Spojenců zůstali dne 21. února, který byl vyhlášen jako Mezinárodní den mateřského jazyka. Uspořádali jsme při té příležitosti projektový program a dopřáli si ten luxus zastavit se, na chvilku upustit od běžné výuky a pro jednou si s naším mateřským jazykem jen tak hrát.

Pro děti, kterým se výuka českého jazyka často zúží na osvojení pravopisu – zejména psaní Y/I, to byla vítaná změna. Paní učitelky připravily v každé třídě zábavné aktivity a děti si zkoušely hledat schovaná slova či vymýšlet nová, hádat význam staročeských výrazů nebo najít palindromy – slova a věty, jež se mohou číst v každém směru. Žáci se dozvěděli mnoho nového o vývoji češtiny a o jejím zařazení do rodiny ostatních jazyků. Ti starší pracovali ve skupinkách a vytvářeli na toto téma grafické plakáty. Děti měly také možnost poslechnout si, jak znějí jiné evropské jazyky, a nakonec si formou hry vyzkoušely, jaké by to bylo, kdybychom se museli dorozumívat beze slov. Samy viděly, že by to nebyla až taková legrace.

Slova k dorozumění potřebujeme, nicméně jejich význam se mění. Může nás překvapit, jak moc neznáme staročeské výrazy. Ale rozumí dnešní starší generace svým vnoučatům, když říkají, že někoho „lajkují“, „vyfajtují“ nebo něco „čekují“? Čeština se vyvíjí a proměňuje neustále, možná dokonce rychleji než dřív. Vývoj zastavit nelze, ale lze ho usměrnit a především kultivovat tak, aby náš mateřský jazyk byl stále krásný a hlavně plnil svůj smysl, totiž být nástrojem porozumění a vzájemného pochopení.

Učitelky ZŠ Spojenců

Prev Poděkování a zprávy z Divizny
Next Góly Jardy Barcala