Listopad je nejen měsícem padajícího listí, ale také měsícem, který je zarámován církevními svátky. Na začátku měsíce si připomínáme všechny svaté (1. listopadu), na které navazuje vzpomínka na všechny zemřelé, lidově řečeno dušičky (2. listopadu), na konci měsíce slavíme začátek adventu (24. listopadu).
Ale rozumíme tomu, co vlastně tyto svátky znamenají, jaké je jejich poselství?
Začátek slavení svátku Všech svatých sahá až do 4. století, kdy východní křesťané začali slavit připomínku všech mučedníků, vyhnanců a dalších lidí trpících pro víru v Krista. Tehdy se tento svátek slavil ve velikonoční době (13. května). V Římě se slavnost všech mučedníků začala slavit 13. května 609, jako výročí dne posvěcení římského Pantheonu, který byl původně chrámem všech olympských bohů. Chrám byl nově zasvěcen Panně Marii a všem mučedníkům. Od 8. století se v Irsku a v Anglii, u Keltů a Franků začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků) 1. listopadu. Toto datum se prý ustálilo proto, že u Keltů začínal v tento den nový rok. Skutečnost je spíše ta, že 13. květen nebyl v Římě vhodný pro velkou slavnost, vzhledem k tomu, že to bylo období přede žněmi, kdy se již projevoval nedostatek potravin. Papež Řehoř IV. (827—844) přeložil oslavu ze 13. května na 1. listopad.
Slavnost Všech svatých je tedy svátek, kdy si připomínáme nejen ty, kdo trpěli pro víru v Krista, ale všechny křesťany, kteří nás již předešli. Navazující Památka všech zemřelých, je už vzpomínkou na všechny zesnulé. Ať již byli křesťané, nebo nebyli.
Oslava těch, kteří dosáhli Božího království i následná připomínka všech našich blízkých zemřelých nám nejen připomíná pomíjivost lidského života, ale i naději na budoucí setkání a vděčnost na naše rodiče, prarodiče a všechny blízké. Svíce, květiny, věnce, jsou symbolem života, který překračuje i bránu smrti.
Listopad je měsícem, kdy něco končí a něco nového začíná. Začátek adventu je nejen začátkem nového církevního roku, ale je to čas, kdy můžeme znovu nově očekávat příchod Spasitele a radostnou naději vánočních svátků. Však také slovo advent je z latiny a znamená příchod. Je to čas, kdy se můžeme více věnovat sami sobě, to je ztišení, rozjímání a přemýšlení nad smyslem Vánoc. Zajímavé je, že v adventní době se v kostelích čtou jak prorocké texty zaslíbení příchodu Mesiáše, tak i novozákonní texty připomínající jeho druhý příchod. Advent je znamením toho, co bylo i toho, co teprve bude.
A tak vlastně svátek Všech svatých i advent mají mnoho společného. Je to oslava konce i začátku nového života. Protože smrt patří k životu a život ke smrti. Lidský život i smrt jsou spojeny s očekáváním vzkříšení, tedy s novým budoucím adventem.
Petr Procházka, farář Evangelické církve metodistické
