Léta Páně 1322 – 2022 – 700 let Čertous – aneb co prozradily kroniky

Léta Páně 1322 – 2022 – 700 let Čertous – aneb co prozradily kroniky

Vážení čtenáři, opravdu si letos připomeneme 700 let z historie jedné z našich původních obcí – Čertous. Rád bych vás, počínaje říjnovým Zpravodajem, provedl alespoň velmi stručnou historií těch 700 let. Ale věřte, dále zmíněná kronika „Pamětí Hořejších Počernic a Čertous“ obsahuje více než 300 stran ručně psaných na formátu A3. A vybrat z těchto stran to nejpodstatnější, to nebude lehký úkol. Ale rád se ho u příležitosti letos vzpomínaných 700 let Čertous zhostím.

Nejprve je mi ctí vzpomenout těch, kteří tuto kroniku pamětí ještě v předminulém století iniciovali. A k tomu nechť mi poslouží slova z úvodní strany „Pamětí Hořejších Počernic a Čertous“.

„Za úřadu slovutných a opatrných pánů Jana Uzla, starosty, Antonína Somra, Jana Knyttla, Karla Ferdinandiho, radních a Antonína Horáčka, Josefa Procházky, Josefa Berana, Vácslava Kysely, Vácslava Suchánka, Josefa Suse, Leopolda Wunsche Zdeborského a Františka Vítězslava Veselého, výborů slavného zastupitelstva spojených obcí Hořejších Počernic a Čertous, jsou tyto paměti obecní sepsány“.

A z úvodního slova autora těchto pamětí Františka Vítězslava Veselého, CK říšského poslance, nelze vynechat: „Každý z rodáků a obyvatelů obcí našich láskou vroucí lne k svému rodišti a domovině. Z osadníků zdejších zajisto není nikoho, komu by blaho obecné Hořejších Počernic a Čertous netanulo na mysli, každého pak z nás povinností občanskou jest v tom nebo onom směru starati se a pracovati na prospěch, čest a zdar drahé domoviny naší!“

Koncem tohoto úvodu je třeba poznamenat, že na těchto pamětech strávil jejich autor František Vítězslav Veselý přes deset let usilovné práce a dílo odevzdal obci 3. února 1890.

Dále již z této kroniky vybírám a cituji následující události sedmisetleté historie obce Čertousy:

„O založení vesnic Hořejších Počernic a Čertous – o vzniku obou osad řečených přirozeně nezachovaly se nám paměti, jsou obě osady založení starodávného, leč Čertousy značně později byly založené.“

„Teprve v druhé polovině XII. století byla založena druhá zdejší osada  – Čertousy čili správně Trčousy. Založena byla knížetem českým za účelem vymýtění lesa knížecího a jméno její vzniklo tím, že nově založená tato do délky stavěná vesnice severozápadně od Hořejších Počernic trčela.“

„Nejstarší její jméno se uvádí v r. 1322 – Tyrczus, 1366 – Truss, 1373 – Trusscz, v 15. století Trčousy, Trčúsy, v 16. století taktéž Čertousy.“

„Jak uvádí František Palacký v Dějinách národa českého – větší částka země záhy dostala se panovníkům v moc, kteroužto oni, při rozmáhajícím se počtu obyvatelstva, s radou kmetskou a zemanskou, na sněmích obyčejně za výsluhy rozdávali. Z takové výsluhy povstaly i Trčousy, neboť ještě počátkem XIV. stol. rozeznáváme, že na vícero vlastníků byly rozdělené.“

„Ve XIII. a XIV. století vešlo v obyčej, že mnozí měšťané pražští kupovali statky na venkově. Snad možno říci, že celá bezmála krajina naše byla majetkem měšťanů staroměstských. A i v Hořejších Počernicích a na díly osady Čertousy zakoupil si bohatý a vysoce vážený měšťan staroměstský Seiboth z Benešova.“ (Dále uveden i jeho známý rodokmen.)

V archivu Muzea Království českého zachovaná listina ze dne 23. ledna 1322, jmenuje poprvé obě naše osady a nabytí Čertous do majetku rodu Seibothů z Benešova k již dříve drženým Počernicím – tato událost předznamenává výročí 700 let Čertous. Dále cituji:

„Z posledního pořízení Seibothova vyplývá, že zanechal velké příbuzenstvo, kronikář uvádí zejména syna Jindřicha čili Henslína, jenž v letech 1352 – 1360 byl konšelem staroměstským.“

Tato kronika uvádí i stav gruntů v obci Čertousy, z větší části v majetku zdejších sedláků, od XIV. do XVI. století.

„Ostatní část Čertous ku sklonku XIV. století náležela koleji císaře Karla IV. na Starém Městě v Praze a koupená byla od dědiců Seibotha z Benešova k účelu vložení majetku do univerzitního jmění Karlovy Univerzity.“

„Ke správě univerzitního majetku, později univerzitní koleje, král a císař povolal arcibiskupa Arnošta z Pardubic, který mimo jiné i část jmění v Čertousích zakoupil.“

„V diplomu ze dne 30. července 1366 jmenují se Čertousy „Truss“ – dále text v latině.“

„Dne 23. července 1367 vydal císař Karel IV. privilegium na osvobození Hořejších Počernic a části Čertous ode všech platů a daní, kromě obecní zemské berně a poddané zdejší vyjmul ode všech soudů kromě soudu královského a koleje, vymaniv je z obyčejné správy komoří pražských a podřídit je takto jurisdikci koleje Karlovy.“

„Mezi mistry kolegiáty našimi nacházely se v letech 1400 – 1408 oba největší odpůrcové Mistra Jana Husi – a to jmenovaný Jiří Stanislav ze Znojma, znamenitý spisovatel filosofický a Jan Eliáš. V roce 1390 byl též kolegiátem Konrád Benešovský, snad potomek Seibothů.“

„Roku 1397 byl proboštem univerzitním současník Husa, Jakoubek ze Stříbra, jenž přijímání podobojí zavedl. Později Václav Koranda, svého času správce podobojí, který  co stařec 94letý zemřel. Oba tito věhlasní mužové co proboštové navštívili naše obce, přičemž podotýkáme, že při výjezdu svém sousedé  hornopočerničtí na oběd museli se složiti, by kolegiátům rychtář takový slušně upraviti dal.“

Na téže stránce kroniky je zajímavé, i když obecně platné, pojednání o tzv. rychtářově právu. Zde stojí: „Co odznak hodnosti své měl rychtář tak zvané právo, krátkou silnou hůl pletenou z řemínků, která obyčejně měla čtyři centimetry v průměru a bývala asi 60 centimetrů dlouhá. Mívala často rozličné ozdoby. Při schůzích měl rychtář právo vedle sebe na stole přes celé jednání. Jakmile při výtržnostech ukázal právo, ihned byl pořádek a pokoj sjednán.“

Další stránky této kroniky obcí Hořejších Počernic a Čertous nijak významně nepojednávají o dobách husitských válek ani o době morových ran ve čtrnáctém a patnáctém století. Kronikář o tom píše: „Z válek husitských zprávy o dějinách našich vesnic zcela postrádáme, ale zajisté musely trpěti sveřepého vojska císaře Zikmunda, když s Uhry opustiv nyní zaniklou ves Lítožnice dne 25. května 1420.“ K tomu poznamenávám, že ves Lítožnice ležela kousek od dnešních Běchovic, směrem jižním k Dubči.

Další zápis je až z období vlády českého krále Jiřího z Poděbrad, který mimo jiné řešil i majetkové spory o univerzitní jmění, včetně polí a statků čertouských. Podobné starosti musel řešit po smrti Jiřího z Poděbrad i další český král Ladislav Jagellonský.

Další citát: „Konečně l. P. 1434. Táboři a sirotci v pondělí na den památky seslání Ducha sv. položili se s vojskem svým před Prahou u Jiren a tu okolí hubili a plundrovali.“

  1. 1448 jmenují se Počernice jako bod, z kterého Jiří Poděbradský proti Praze vytrhl, jak o tom Jan z Rabštejna píše Oldřichu z Rožmberka.

Kronika dále praví: „L. P. 1475 změřena byla pole Jarošem v Trčousích a téhož roku koupená pole v Trčousích 4 lány Filipovské a čtvrť lán bez 4 chorů od paní N. Popelové (Popelomisa) s gruntem, jenž sobě Mistři užívali. V Trčousích jinak Čertousích koupen grunt (area) s polnostmi a se vším příslušenstvím Mistry koleje Karlovy od paní Katruše v sobotu po svatém Václavu l. 1479. Peníze půjčkou vzaty od fakulty. Zaplaceno bylo jí 180 kop a za všechno 50 kop, zbývá 130 kop. Intabulace stala se za krále v přítomnosti Mistrů Jakuba z Pacova a M. Pavla de Loraca 1478. Konečně na témž foliu poznamenaná pře z r. 1471 za krále Jiřího o dědictví Jaroše z „Trczaus sine de Trczeus“, měšťana Nového Města pražského, o dědictví jeho v „Trczenvsych“ s gruntem, polmi, loukami a s příslušenstvím.

Dvakráte za rok vypravoval se probošt Jakub z Pacova do Hořejších Počernic k obyčejnému řízení, a to vždy ve dvou nedělích po sv. Jiří a sv. Havlu. Tu vybrali Mistři zadrželé úroky od poddaných Hornopočernických a Čertouských, přeslechli jejích žádostí neb stížností, rozsoudili důležitější mezi nimi vzniklé rozepře.“

Z období vlády Jagellonců z kroniky vyjímám:

„V Hořejších Počernicích a Čertousích počátkem XVI. století započal již život klidný, kmeti počerničtí po dlouhá léta panování krále Vladislava nabyli jmění a majetku značného a pro blízkost své polohy, jsouce jen 2 hodiny severovýchodně od Prahy vzdálené, měly vesnice naše dobrý odbyt na plodiny zemské a to tím více, ježto ležely na blízku staré pověstné silnice zemské, takzvané cestě východní, která od Prahy přes Libeň po Rokytnici vedla k Hloupětínu, odtud na Hutě, mezi pozemky chvalskými a satalickými pak pod Čertousy k poblízku bývalé hospody Sichrovky, v nynější poloze, kde č. p. 22 kovárna v Čertousích stojí.“

Od str. 34 této kroniky se uvádí bližší údaje o jednotlivých dvorech v obcích vedle Počernic Hořejších a Čertous ležících, či obou vsí se dotýkajících, tak, jak od nejstarší doby nám známo a sice grunt od gruntu, se vsí Čertousemi počínajíce a to proto, že v Čertousích byl Mistrů statek největší a započneme vypravování své o dějinách statku tohoto:

„Dvůr Maškovský na Blažkově v Čertousích, později panský dvůr koleje císaře Karla IV., jinak nazvané Veliké na Starém Městě pražském“ – kronikář dále uvádí výměry jednotlivých částí gruntu i chalup, včetně jejich původu. Nicméně přes několik uvedených výměr celkový součet neuvádí, jen závěrem konstatuje, že „tak ať jinak, byl dvůr Maškovský grunt největší v obou obcích, ať již za starodávna jistým sloučením a nebo původní velikost měl takovou – tolik jest jisto, že v XVIII. století měl dvůr ten nejméně 8 a půl lánů.“

Další stránky kroniky navazující na popis gruntu Maškovského, jsou věnovány samotné postavě Jana Maška. „V létech 1548 byl rychtářem počernickým.“

K jeho osobě se váže jedna zajímavá epizodka, kterou dávám čtenářům k dispozici téměř celou, jak ji uvádí kronikář F. V. Veselý.

„Zvláště podrobně je popisován spor odehrávající se poté, co: „Jan Mašek dne 17. září 1592 upadl, poražen byv mrtvicí, ve smrtelnou nemoc. Hned chopil se té příležitosti Jakub Melcar, manžel Majdaleny, měštky staroměstské, chtěje ve jménu jejím ve statek se uvázati. Tedy přišel syn paní Majdaleny pro rychtáře počernického Jakuba Kautskýho na pole, že žádá toho pan otec, aby přišel s některými konšely, že by jemu Mašek dlužen byl dluh, a že by chtěl, aby oni byli přítomni k svému přijíti. Rychtář obeslav konšely přišel do domu do dolejší světnice na dvoře, kdež Mašek ležel nemocen. Jakub Melcar sešel z hořejší světnice s paní Majdalenou, manželkou svou, se synem, dvěma strýci svými a jinými několika osobami vzatými na svědectví. Tu promluvil Václav Vacek, strýc Melcarův: ,Paní Majdalena, pana Jakuba Melcara manželka, zavazuje se v tento statek, jí po nebožce paní matce náležitý, jakž v deskách jí svědčí a to proto, že on, Jan Mašek takový statek spouští, a že jí paní Majdaleně trojí úrok zaseděl.´ Jakub Melcar doložil, že jest od Maška koupil tři volky za 13 kop míšeňských, na které jemu ještě 8 kop pozůstává dlužen, pročež jestliže sousedé chtějí, že jim je na hoře vyplatí. Rychtáři a konšelé odpověděli, že jich nežádají. Konečně paní Majdalena oznámila, že syna svého a pana Jakuba zmocňuje a jich zanechává k opatrování toho statku a uvedli hned koně své do maštale i s jinými věcmi se vstěhovali. Rychtář a konšelé nemeškali, to vše hned druhého dne 18. září 1592 uváděli Mistrům z kolejí ve známost.“

„Toho dne odebrali se rektor univerzity Mistr Trojanus Nigellus z Oskořína, jeden z nejvýtečnějších obhájců práv a svobod univerzity, muž činný a rozšafný, velmi vzdělaný a dobrosrdečný (nar. 1527, zemřel 1604) a probošt Martin Bacháček do Čertous, pod příčinou navštívení nemocného Jana Maška, svého poddaného. V Počernicích vzali s sebou rychtáře, všechny konšele a jiné dva poddané cizopanské. Vrata dvoru Maškova a to ona na návsi, jež mezi č. 1 a 19 dodnes ve veřejích zříti lze, byla zavřená, vrátka založená závorou a kamením. Rektor žádal vpuštěn býti, když nikdo neodpovídal, volal Ambrož Hovorka (č. p. 13 H. P.) konšel, na podruha Maškova, aby otevřel. Tu přišel Václav Vacek, ptaje se, kdo by to byl. Rektor odpověděl, že jest pan probošt. Vacek odpovídal, že zde probošt nemá co činiti a neotevřel. V tom přišel Jakub Melcar sám zvenčí, nebyv doma. Kord měl při sobě: ,Toť jsou hosti´, oslovil své mistry hlasem třesavým. Rektor oznamoval mu, že žádají vpuštěni býti do gruntu ke svému poddanému. On odpověď dal, že grunt jest jeho manželky, která tu stála za dveřmi. Na kteroužto řeč rektor odpověděl: ,My tomu odpíráme a místo tomu nedáváme.´ K tomu přidal pan Melcar, že jest jí odkázán od paní máteře a v deskách zemských zapsán, než jestli chtí rukou dáním slíbiti, že zachovají pokoj, tehdy že oni dva budou puštěni. Rektor odpověděl, že jsou to jejich poddaní, vždy žádaje, aby byli puštěni a když nemohli nic obdržeti, osvědčoval to sobě rychtářem, konšely a jinými tu přítomnými. Melcar též, potom chtěl číst nějaký list, který vzal od své manželky skrze vrata, pravě, že je z desek zemských. Mistři však nechtěli ho tu na vsi slyšeti a šli odtud, on křičel, že mají pořádek práva, probošt Bacháček přidal, že nepřišli na žádnou zlou vůli, nemajíce při sobě žádné zbraně, načež odjeli do Prahy, aby druhým Mistrům zprávu učinili. V sobotu 19. září a též v pondělí 21. září 1592 radili se Mistři kolegiáti s přáteli svými mnohými, osobami toho času ve stavu měšťanském a v právech zběhlými, jak by se v té věci zachovali.

Mezitím Jan Mašek, zanechav syna Jana a dceru Kateřinu, provdanou Velíkovou, umřel. I záleželo nejen na tom, aby kolej nebyla práva svého zbavena, ale aby v držení byla dvoru a nepotřebovala ho dobývati dlouhou soudní rozepří.“

Naše vyprávění ze zápisů kroniky Hořejších Počernic a Čertous smrtí Jana Maška, jednoho z původních majitelů dvora č. 1 v Čertousích, ukončíme. Pře o tento majetek mezi domnělými majiteli Melcarovými a Mistry z koleje císaře Karla IV. však jen tak neskončila. S pomocí poddaných i za přítomnosti počernického rychtáře došlo k mírnému násilí, dokonce padl i jeden výstřel. Mistrům koleje se nakonec podařilo Melcarovy z gruntu pomalu vypudit, přičemž si mohli své osobní věci ze stavení vyvést na připraveném voze. Poté, co byl z gruntu vypraven pohřeb Jana Maška, téhož dne byl kolejními Mistry složen list, jímž Melcarovi a lidem jeho grunty zapověděli.

Tolik vyprávění z obecní kroniky z konce XVI. století. Pokračovat o vývoji událostí v Čertousích v době pobělohorské budeme příště.

Ivan Liška, kronikář

 

 

Prev Dětské rybářské závody
Next Vývoj Čertous