Lidi, mějte se rádi!

Lidi, mějte se rádi!

(Farář zloděj… )

 

Měl jsem prádelnu. Spíš takovou malou prádelničku s jedním zaměstnancem. Tři pračky, jedna sušička, mandl, žehlička a pár sušáků. Chodili k nám s prádlem zástupci malých organizací a jednotlivci. A taky jeden farář. Zloděj zlodějská! Vypadal slušně. Přinesl vždycky tak 5-10 kg prádla a platil hotově. Někdy prádlo od něj přebírala moje kolegyně. Jednoho dne nám po jeho odchodu zmizely ze dvora dva sušáky. Po 14 dnech přišel jakoby nic pro vyprané prádlo. Přemýšlel jsem, jak z něj dostat peníze za ty sušáky nazpátek. A tak jsem si vymyslel příběh, že prádelnu zavřel exekutor a prádlo že zabavil. Řekl jsem, že musí zaplatit 500 korun, aby to své prádlo dostal zpátky. To byla asi tak cena těch dvou sušáků. Nic nenamítal, trochu se divil, ale zaplatil. Ani slovo přiznání, natož nějaké vysvětlení. No vidíte, to jsou lidi. A ještě k tomu farář.

Byl jsem farář. Nosil jsem prádlo do malé prádelny pokaždé, kdy v pokojíku pro hosty někdo přespával. Byla to činnost nad rámec mých úkolů. Nezisková služba hostům za režijní cenu mně přidělávala práci navíc. Byl jsem rád, že prádelna je blízko a prádlo z ní čisté a vyžehlené. Cena za ubytování se blížila třem čtvrtinám ceny za praní a žehlení prádla v prádelně. Zbytek ubytovací ceny byl na energie. Jak říkám, režijní cena. Jednoho dne zas nesu prádlo do prádelny. Uložím příjmový lístek, chvátám po schodech na jejich dvůr a už myslím na úplně jiné věci. Čeká mě návštěva v nemocnici, křestní rozhovor, příprava povzbuzujícího slova, setkání se sborovou diakonií a ještě cosi zařídit a nechat opravit. Věci ve sborovém domě se také rozbíjejí a kdo jiný by je měl dát opravit než ten, kdo v něm bydlí. Vyjdu ze dveří prádelny. Na dvoře kontejnery a vedle nich – dva sušáky. Asi je někdo dal vedle popelnic k rozebrání. Koukám na ně, jsou zachovalé, funkční, popadnu je a spěchám domů. Budou se hodit. Asi za 14 dní jsem šel pro vyprané prádlo a ejhle, exekuce. Prádlo prý zabavili, prádelnu majitel zavírá a za 500 korun dostanu lůžkoviny nazpátek. Moc jsem o tom nepřemýšlel. K ceně za vyprání jsem přihodil pětistovku, byl rád, že prádlo mám nazpět a šel hledat jinou prádelnu. Jen mi bylo divné, jak se na mě majitel prádelny díval. Tak nějak zle. Jako bych mu něco ukradl. Nevím, co se mu přihodilo. Asi měl špatný den. Exekuce je holt exekuce, a to se pak zle dívá každý na každého. Víckrát jsem tam nešel. Našel jsem prádelnu novou, vzdálenější, kam jsem musel prádlo dovážet autem. Po letech si ale říkám, jestli ty sušáky u popelnic byly opravdu odložené a k vyhození. Jestli je tam někdo, třeba jen na chvíli, nepostavil a nechtěl se pro ně vrátit. Kdo ví… A nebo snad, jejda, nepatřily dokonce té prádelně? Nevím. Pořád mi to vrtá hlavou, kdykoli se na ně doma podívám.

Lidi, mějte se rádi. Vždyť jsme jenom lidé, děláme chyby a někdy o nich ani nevíme. Jeden tesař z Nazaretu kdysi řekl: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.” (Bible, evangelium podle Matouše 7:1-5)

 

Pavel Mošner,
kazatel sboru v areálu
Církve bratrské ve Chvalech

 

Prev Střípky z Lipí
Next RODIČE RODIČŮM