Marek Rauchfuss je členem počernického cyklistického týmu Kellys Bike Ranch

V mládežnických kategoriích velký talent naší horské cyklistiky, který se prosazoval na světových soutěžích v kategoriích junior a do 23 let. Svůj poslední titul vicemistra Evropy získal na domácím ME 2012. Pak jeho slibně rozjetou kariéru překazila nemoc. Novou šanci dostal během roku 2014 právě v počernickém týmu a chopil se jí takovým způsobem, že ve své třetí sezoně po návratu dokázal vyhrát Český maratonský pohár.

Marku, Vy jste v podstatě dva roky nesedl na kolo. Jak složitý byl návrat?

Každý návrat po tak dlouhé pauze je velmi komplikovaná věc. Každý vrcholový sportovec, který tuto situaci zažil, ví, o čem tady mluvím. Mě to potkalo ve dvaadvaceti letech a stále jsem věřil, že se vrátím. Léčba se však neustále komplikovala a doba bez kola a sportu prodlužovala. Vše se táhlo hrozně dlouho, a když už jsem pomalu ztrácel naději, tak přišlo zlepšení. Začal jsem pomalu znovu a zjistil, že to půjde. Oslovil jsem majitele zdejšího týmu Michala Doušu. On mě znal z dřívější doby a byl ochoten mi s návratem pomoct. Dohodli jsme se na podmínkách spolupráce a ta k oboustranné spokojenosti stále pokračuje.

Takže jste už znovu zpět a v plné síle?

Bohužel se jednalo o nemoc, která mě částečně omezuje i dnes. Musím dodržovat určitá pravidla, hlídat sebe i tělo, aby se vše drželo v normálu. Naučil jsem se s tím pracovat a žít.  

Loňská sezona byla pro tým velmi úspěšná, jak jste to vnímal Vy osobně?

Musím říct, že tým je každým rokem na vyšší úrovni a s lepšími výsledky. V roce 2016 se nám podařilo mnoho úspěchů a od toho by se měly odvíjet i roky další. Dostali jsme se v podstatě na druhé místo v ČR za tým České spořitelny. Mě se pak na některých závodech podařilo jejich závodníky porážet, což je pro mě obrovská motivace. Skvělé je, že tým není jen o elitních jezdcích, ale máme partu, která se stará o mladé závodníky a děti, bez kterých by další sportovci nevyrostli.

Jaké to je porážet českou špičku? Kulhavý, Škarnitzl, Cink, tedy jména, která patří i do špičky světové.

Samozřejmě je to potěšující a baví mě se srovnávat s českou a vlastně i světovou špičkou, jakou jsou tihle borci. Je pro mě i tým dobře, že se zadaří proti takovým uspět, ale rozdíly tam pořád jsou. Česká špička je poměrně vyrovnaná a patří do ní nějakých 12-15 lidí, kteří umí zajet doma i v zahraničí. Já pracuji na tom, abych v ní byl co nejvýše.

Se svým týmovým kolegou Michalem Bubílkem jste v minulé sezoně zcela opanovali Český pohár v maratonu. Jak bude těžká obhajoba?

Loni jsem dokázal vyhrát nejtěžší maraton u nás Rallye Sudety. Letos to bude MČR v maratonu. Budu tedy obhajovat a chci se rvát o mistrovský titul. Vítězství v celkovém hodnocení maratonského poháru bude zase těžší, čekám větší konkurenci a těžší závody. To, že mě kryl Michal záda, bylo pro mě určitě velmi důležité. Máte pak při samotném závodě větší klid a jistotu. Rozhodně je příjemnější, když se na vás tlačí týmový kolega, než konkurence. To, že jsme nakonec obsadili první dvě místa, je skoro neskutečné. Jde o velmi těžké závody, kde se žádný neškrtá a počítají se umístění v každém z nich. Musíte být dokonale připraveni, jak po fyzické tak i technické stránce. Každá maličkost vás může posunout v pořadí dolů.

V týmu máte za sebou třetí sezonu a Vaše výsledky mají stále stoupající tendenci. Co Vy a reprezentace?

Rok za rokem a krok za krokem se mi daří forma stále zlepšovat. Letos bych chtěl uspět na MS v maratonu. Před několika lety jsem byl vicemistrem Evropy v maratonu a chci se vrátit opět na vyšší příčky. Být nominován do reprezentace je v Čechách složitá záležitost. Jak z důvodu konkurence, tak i z jiných.

S týmem jste v zimě prodloužil smlouvu o další tři roky, což je na naše české poměry poměrně unikát. Je pro Vás taková důvěra týmu důležitá a co pro Vás znamená?

Vzájemná důvěra a dohoda je pro mě velice důležitá. S týmem a jeho vedením máme dobré přátelské vztahy a i to je základním kamenem úspěchů pro sportovce. Můžu tak být více v klidu a soustředit se na přípravu a výkon. Každopádně mám z takové důvěry velkou radost a doufám, že to mně i týmu v budoucnu jen prospěje.

Jak probíhá příprava na novou sezonu?

Vše zatím probíhá na jedničku. Mám za sebou 16 dní na Malorce, kde sice bylo na horách 40 cm sněhu, ale s trochou improvizace se to dalo skloubit. Například jsem odletěl z deštivého ostrova do Barcelony, kde jsme si s přítelkyní půjčili městská kola a vyjeli na místní kopce. Další soustředění proběhlo v Chorvatsku, kde už počasí přálo a podařilo se mi najet kvalitní porce kilometrů. V zimě jsem trávil i víc času na běžkách, ve fitcentru a běháním. Poslední soustředění bude opět v Chorvatsku, to už budu mít za sebou první závody v Rakousku, odkud odjedu právě do Chorvatska, kde se závěrem soustředění rovněž zúčastním závodů.

Vy už máte jeden letošní závod za sebou a hned jste získal titul mistr České republiky.

Před několika dny jsem si zpestřil přípravu na MČR v zimním triatlonu na Pradědu a podařilo se zvítězit. Závod se jde na tři disciplíny – 8 km jízda na kole, 8 km běžky a na závěr 5 km běhu. Takže jsem se během závodu podíval na Praděd na kole a nakonec jsem tam ještě vyběhl.

Loni jste se dokázal prosadit i na mezinárodní scéně. Zejména Vaše 3. místo v Itálii na Sella Ronda Hero, která patří mezi nejtěžší a zároveň nejoblíbenější závody na světě, bylo velkým úspěchem.  Plánujete i letos nějaké zahraniční závody?

Ano, Sella Ronda Hero je extrémní hlavně převýšením. Panoráma úchvatných Dolomit dává závodu ještě větší mohutnost. Letos bych start chtěl zopakovat, včetně známého Salzgammergut Trophy v Rakousku. V dubnu mě a Michala Bubílka čeká čtyřdenní závod dvojic na čtyřech ostrovech Chorvatska. Pak je tu ještě ME a MS.

Jako mladý závodník jste startoval spíše v závodech XC- tedy crosscountry, kde jste zaznamenal hodně úspěchů na MS i ME. Nyní se spíše věnujete maratonům. Neláká Vás třeba start na domácím světovém poháru v Novém Městě na Moravě?

V XC je těžší se prosadit, přesto se chci letos částečně vrátit na některé závody ČP a vybrané bodované závody v zahraničí. Musím nasbírat UCI body pro lepší pozici na startu. SP XC na domácím závodě v Novém Městě je prostě zážitek s úžasnou atmosférou, kterou bych si nechtěl nechat ujít, letos na jaře mě tak uvidíte na startu.

 Domácí špička je hodně vyrovnaná a každoročně se do ní prosazují noví mladí jezdci. Které domácí závody preferujete a s jakými cíli?

Češi mají na poli XC a maratonských závodníků světové špičky v čele s Kulhavým a Hynkem, proto je nesmírně těžké s nimi bojovat. Na druhou stranu je výhodou, že díky tomu závodíme s těmi nejlepšími na světě a máme tedy i doma to nej porovnání. Mladých se díky stále většímu zájmu o MTB závody každoročně do špičky tlačí hodně. Je však velmi složité se v naší konkurenci prosadit a jen ti opravdu kvalitní se dokážou udržet. Ti, co to dokážou, pak mají předpoklady se posunout výš a o tu špičku zabojovat.

Vrcholy domácí sezony budou určitě MČR XC, MČR maraton a český pohár v maratonu. A to s ambicemi na medailové pozice.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů jak týmových, tak i osobních.