Před časem jsem se v tramvaji dal do řeči s nějakou paní. Logicky se náš rozhovor točil kolem zdražování energií. Co se to děje? Jak se to mohlo stát? A kdo za to může? Můj otec má v Počernicích rodinný domek a topí elektrickým kotlem. Začalo to tehdy slibem levné elektřiny, pokračovalo nabídkami různých distributorů, kteří zvonili u vrátek a následně jsme museli řešit, jak zneplatnit podepsané smlouvy. A teď čekáme, kolik to vlastně bude stát. Ale to všechno asi znáte, podobné věci se odehrávají, jen v různých formách.
Všechno to negativní kolem nás má tendenci nás pohltit. Není to jen inflace, plné nemocnice pacientů na ARO, každodenní zprávy v televizi, ale i devalvace vztahů s nejbližšími. To vše nás ovlivňuje a nemůžeme se tomu vyhnout.
Stejně si však myslím, že dnešní doba není tak špatná, jak se nám může na první pohled zdát. Když si vzpomenete, jak jsme stáli frontu na banány a pomeranče, na auta byl pořadník a získat telefonní linku bylo pouze pro známé tehdejších funkcionářů, tak si uvědomíme, že se svět, alespoň v tomto, změnil k lepšímu.
Ale abych se vrátil zpět, jak se vyrovnat s tím, co nás dnes trápí? Krásné konstatování nalezneme v biblické knize Kazatel. Zde se píše: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění svůj čas. Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se…“ Co nám chce tato moudrá kniha vlastně říci? Možná to, že nemá žádný smysl se zbytečně trápit a znepokojovat. To, co zažíváme dnes, není nic jedinečného, podobně generace otců a matek před námi měli své starosti a bolesti.
Proč tedy nevstoupit do nového roku s trochou optimismu? Třeba stačí jen otevřít oči a uvidět to dobré kolem nás. A není toho málo!
Petr Procházka, farář Evangelické církve metodistické
Křovinovo náměstí
