Návrat domu je pro mě vždy tím nejkrásnějším okamžikem

Návrat domu je pro mě vždy tím nejkrásnějším okamžikem

Není mnoho českých umělců, kteří by ve svém oboru dosáhli na světové úrovni natolik výsadního postavení a tak výjimečným způsobem reprezentovali ČR v zahraničí, jako harfistka Jana Boušková, rodačka a rezidentka Horních Počernic.

Paní Boušková je neobyčejně milá a skromná dáma, která je ale časově velice vytížená. Proto jsem velice šťastná, že vám ji dnes mohu představit v rozhovoru, o který jsem usilovala několik let.

2

Pobýváte hodně v zahraničí, máte nějaký pravidelný rituál, kdy se vracíte domů a vypínáte?
Návrat domů je pro mě vždy tím nejkrásnějším okamžikem. Obzvlášť, pokud na mě doma někdo čeká a těší se, tak jako já. Na vypnutí není bohužel čas, pociťuji to vždy během léta, kdy se můj program trochu zklidní a ten návrat do velkého sezónního pracovního maratonu je pak vždy mnohem náročnější. Proto si raději ponechávám ten pomyslný rozjetý pracovní vlak během sezóny v plném proudu, protože vždy naskakovat po několikadenní relaxaci není lehké. Pokud však cítím, že odpočinek opravdu potřebuji, naplánuji si týden volna a odjedu pak s dětmi někam k moři nabrat tu sluníčkovou energii, která mě nabíjí.

Podřizujete dovolenou a Vánoce koncertům a vyučování?
Štědrý den je svátkem, který patří mé rodině a který trávím doma se svými nejbližšími. Ale stalo se mi dvakrát, že na druhý den Vánoc jsem musela odjet na koncert, či silvestr jsem neslavila doma, ale v Asii. Letní dovolenou si snažím každý rok naplánovat předem a termíny pro ni rezervovat. Většinou se to daří, ale občas přijdou i na poslední chvíli tak výjimečné nabídky koncertů, které se neodmítají, že se  čas na odpočinek u moře tomu musí přizpůsobit a přeložit na jiný termín.

Když hrajete, jste zcela ponořena a soustředěna na hru nebo vnímáte i publikum a to, co s ním hudba dělá?
Když hraji, jsem zcela soustředěna na hudbu, kterou právě publiku předávám. Musí to tak být, jinak bych nemohla k publiku prostřednictvím mé hry promlouvat. Je to, jako byste měli proslov, ale přitom nemysleli na to, co říkáte. Jedině když sám interpret rozumí skladbě, kterou hraje, může pak navázat prostřednictvím hudby kontakt s publikem, které to dokáže ocenit. Obecenstvo je velmi vnímavé, a pokud je ještě vtaženo interpretem do hloubky skladby, díky jeho srozumitelnému interpretačnímu vyjádření, pak i ta atmosféra se v sále mění a ztrácí se pomyslná bariéra mezi pódiem a hledištěm.

1

Zaskočila vás někdy nějaká reakce někoho z publika?
Mě osobně ne, mám opravdu vždy jen krásné vzpomínky, ale moje maminka, sama harfistka, byla svědkem rozmluvy dvou žen v publiku, když se přišla podívat na jeden můj koncert na Žofíně. Tyto dvě ženy zřejmě nikdy neviděly harfu zblízka a před začátkem koncertu si mezi sebou vyměnily komentář k mému nástroji, který stál připraven na pódiu: „To nám bude asi hrát nějaká začátečnice, když ta harfa má barevné struny.” Tyto ženy nevěděly, že barevné struny jsou u všech harf samozřejmostí kvůli orientaci. Maminku tato nezkušená poznámka dvou žen opravdu pobavila.

Je nějaká země, kam jezdíte obzvlášť ráda hrát kvůli vřelému ohlasu publika?
Hudba je mezinárodní jazyk. To všichni víme. Jsou ale země, kde i přes neutuchající potlesk cítíte, jak své emoce nesmí publikum víc už ukázat, protože jim to jejich kultura nedovoluje, ale pak jsou jiné země, kde vám obecenstvo naopak tu svou nezkrotnou spontánnost dá velmi najevo a k neutuchajícímu potlesku se ozývají ještě výkřiky „Bravo“, lidé dupají, skandují, či vám vzdávají hold aplausem ve stoje. Samozřejmě takové publikum je pro každého interpreta nesmírně inspirující a moc nás to potěší.
Vy též vyučujete hře na harfu. Dá se předem charakterizovat něco, co je typické pro dobrou harfistku?
Já zastávám názor, že buď lidé jsou hudebně nadaní, nebo ne. Zda bude někdo na harfu talentovanější než na jiný hudební nástroj, to se projeví až když na harfu začne hrát. Harfa sice vypadá jednoduše, avšak je to naopak jeden z těch nejnáročnějších hudebních nástrojů. Při hře musí interpret zvládnout synchronizovat obě ruce, obě nohy a mozek. Harfa má 47 strun a díky sedmi pedálům má každá struna tři tóny. Vše si musí hlava pamatovat. Talent musí být podpořen velkou pílí, láskou k nástroji a touhou se něco naučit. Začátky hry na harfu jsou ještě bolavé, protože díky silnému pnutí strun, které je jedna tuna, se na prstech zpočátku tvoří puchýře.

3

Vzpomínáte na nějakého svého žáka, který vás překvapil něčím mimořádným?
Ano! Jedna studentka z Anglie opravdu vycvičila technicky jednu skladbu tak, jak jsem si ji vždy přála slyšet. Nikdy jsem tu dotyčnou skladbu sama nehrála, ale vyučovala několikrát. Notový zápis se spíš podobal zápisu klavírnímu než harfovému, protože celá melodická linka v pravé ruce byla předepsána staccato. Staccato znamená, že se tóny hrají velmi krátce. Na klavíru je to jednoduché, ale na harfě se tato technika příliš nepoužívá, protože pro tento efekt se musí rozeznělá struna okamžitě ztlumit, což je dvojitý a rychlý dotyk stejným prstem na stejnou strunu. Nejdřív se prstem struna rozezní a hned vzápětí se musí prst na stejnou strunu vrátit, aby ji ztlumil. Tato technika se používá na harfě v pomalejším tempu, v příliš rychlém nikoli. Ale protože já jsem známá tím, že se řídím mottem: „Všechno jde, když se chce“, požádala jsem jednu studentku, aby se se skladbou „poprala“ a naučila se ji přesně podle zápisu, aneb aby i v rychlém tempu vycvičila staccato techniku. A ona to opravdu dokázala. Od té doby uplynulo deset let, ale pak už žádná jiná studentka mi moji prosbu splnit nedokázala. Bylo to pro ně vždy nesmírně náročné.

Je obvyklé, že na harfu začnou hrát lidé už v dětském věku? Nebo je častější, že přesedlají z jiného nástroje?

Harfa není tak obvyklý nástroj, ale v současné době se vyučuje už i na základních uměleckých školách. To ale za mého dětství nebylo. Pokud se někdo chtěl začít učit hrát na harfu, musel zajít rovnou za profesorkou na Pražskou konzervatoř, která si studenta soukromě připravovala na pozdější případné studium na této střední škole. V té době se většinou začínalo hrát na harfu kolem 12 let věku zájemce a bylo nápomocné, když již uměl hrát na klavír, kde dokázal koordinovat hru dvou rukou a uměl číst zápis dvou notových osnov, což je u harfy totožné. V dnešní době jsou k dispozici i nástroje různých velikostí, což dříve neexistovalo, a proto začínat hrát na harfu se teď může i ve velmi útlém věku. 


Kolik času denně věnujete cvičení a hrajete ještě na jiné nástroje?

Já jsem také začínala hrát nejdříve na klavír, a to už ve čtyřech letech. Tento druhý nástroj mě provázel životem až do maturity, ale pak jsem už klavír upozadila a nikdy víc nehrála. Můj veškerý čas jsem věnovala už jen harfě a v dobách studia jsem dokázala cvičit i deset hodin denně a velmi mě to bavilo. V dnešní době toho času už tolik není, přestože se mi občas poštěstí celý den harfě věnovat a těch deset hodin s mým nástrojem být. Je to však v mém nesmírně vytíženém harmonogramu už velmi vzácné. Snažím se přesto harfě i v současné době věnovat co nejvíc času a určitě alespoň tři hodiny denně si na harfu každý den najdu.    
Jací skladatelé jsou vaši oblíbení?

Všichni skladatelé, kteří píší krásnou hudbu. A krásná hudba je ta, kterou si vyberu k nastudování nebo kterou jsem vyžádána se naučit. Mám proto vztah ke všem skladbám a skladatelům, které hraji, které studuji nebo které mám již v repertoáru. Mohou to být skladatelé různých období, ať barokního, klasického, romantického, impresionistického nebo soudobého, ale důležité je, abych ke každému našla cestu, porozuměla jim a zamilovala si jejich díla, která jedině tak mohu srozumitelně předat obecenstvu.

5
Posloucháte kromě klasické hudby i hudbu moderní? Pokud ano, jakou?

Poslouchám občas rozhlasové stanice v autě, kde klasickou hudbu nevysílají. Často však sama ani netuším, jaké populární skladby tam poslouchám a kdo ty známé písničky zpívá. Je to možná ostuda, ale já hudbu v autě poslouchám jen jako podkres a popové zpěváky ani skupiny neznám.

 

Co si například pouštíte, když se potřebujete uklidnit, a naopak nabudit třeba k úklidu?

Doma si jen tak hudbu pustím spíš klasickou, a to i v koupelně, kde mám nastavenou rozhlasovou stanici s touto hudbou. Ta mě vždy uklidňuje, vnitřně naplňuje a navodí mi báječnou náladu do každého dne. S úklidem mi pomáhá jedna paní, ale co ona při své práci poslouchá, to opravdu netuším. 

Jak vnímáte experimenty setkávání moderny a klasiků, když se například sejde symfonický orchestr na jevišti s kapelou?

Nejsem proti projektům, které přiblíží klasickou hudbu širšímu publiku. Vždy jsem ale zastáncem toho, aby se i v takových experimentech stále na prvním místě zachovaly parametry kvalitního umění, neuznávám podbízení se publiku za každou cenu jen kvůli velkolepé show, neznalému publiku, které nikdy ke klasické hudbě cestu nenajde.

 

Účastnila byste se nějakého takového projektu?

Nevím…, opravdu by záleželo  na okolnostech, a hlavně na kvalitě a úrovni celé akce. 

4

Jak trávíte volný čas?

Nejraději se svými nejbližšími.

 

Čemu byste se chtěla věnovat, kdyby na to byl dostatek času?

Mám ráda pořádek ve svých věcech, takže bych si určitě velmi ráda udělala kartotéku nejen veškerého notového materiálu, který doma mám, ale také knih, a seznam všech večerních šatů. Ráda bych se učila jazyky a studovala různé knihy. A hlavně bych chtěla mít co nejvíc času na cestování a poznávání různých zemí se svými nejbližšími. 

Kam v Horních Počernicích ráda zajdete na procházku?

Bohužel na procházky čas také nemám, ale protože máme velkou zahradu, přírodu si vychutnávám tam, u našeho domečku, společně s rodinou. 

 

Vnímáte toto místo jako silné místo s osobním kouzlem?

Určitě, cítit se být někde doma je to největší štěstí.

 

Táhne vás to domů? Nebo spíš dáváte přednost odpočinku jinde?

Jelikož mé pracovní nasazení je opravdu veliké a mnoho času trávím spíš v práci a na cestách v zahraničí, být pak zpět doma je pro mě to nejkrásnější a nejdůležitější, na co se vždy moc těším. 

 

Které počernické aktivity a změny vás v poslední době nejvíce potěšily?

K Horním Počernicím mám silný citový vztah, protože odtud pochází můj tatínek a já tu také od mých deseti let vyrůstala. Sleduji a těší mě, že tato část Prahy žije hodně kulturou a všechny programy, které uvádí zdejší divadlo, jsou krásné. Já se osobně vždy těším na náš rodinný vánoční koncert, který se pyšní již téměř čtyřicetiletou tradicí, kterou založili moji rodiče nejdříve v „Domečku“. Později se tato tradice přesunula do divadla, kde jsou koncerty dodnes. Ten letošní se bude konat 17. prosince a já ho věnuji mé milované mamince Libuši Váchalové, která nás bohužel 1. srpna letošního roku navždy náhle opustila.

Je naopak něco, co vás zde mrzí, máte z toho obavu nebo to zde postrádáte?

Postrádám tu svou maminku. V Horních Počernicích je ale krásně, je to mé dětství, jsou to mí rodiče, se kterými jsem zde vyrůstala a doteď sem téměř každý den dojíždím. Mám k této oblasti nesmírně vřelý vztah i přesto, že sama zde již téměř sedm let nebydlím. 

Na co se těšíte v příštím roce?

Má práce mě naplňuje, mé děti mi dělají radost a mám svého tatínka, s kterým chci trávit co nejvíc volného času. Pracovně mě čeká mnoho koncertů sólových i komorních u nás i v zahraničí. Těším se na koncerty v Hongkongu, v Německu, v Japonsku, ve Velké Británii, v USA. Čeká mě spolupráce s tenoristou Petrem Nekorancem, houslistou Josefem Špačkem a s anglickým harfistou Ieuanem Jonesem. Budu účinkovat na Světovém harfovém kongresu v Cardiffu a na významném Hudebním festivalu Spannungen v Německu. S Českou filharmonií, kde jsem první harfistka, budeme také koncertovat v Rusku a v Číně a s Estonským orchestrem zavítám do USA a zahraji si opět ve slavné Carnegie Hall. Od září tohoto roku učím na Royal College of Music v Londýně, a tak kromě sólových koncertů se těším i na své studenty nejen v Anglii, ale také v Bruselu, kde vyučuji na Královské konzervatoři již od roku 2005.

Těším se na vše krásné, co nejen mě, ale i všechny moje nejbližší v příštím roce čeká a těším se na báječné hornopočernické publikum při našich koncertech.

 

Moc děkuji za krásný rozhovor!

Dana Bočková, správce Facebooku MČ

 

 

Prev POLICIE HLEDÁ SVĚDKY
Next SLAVNOSTNĚ JSME OTEVŘELI CHVALSKOU STODOLU