Nejistota

Nejistota

Žijeme ve společnosti, která má odpor k nejistotě. Spoustu času a energie věnujeme tomu, abychom byli zabezpečeni. Děláme si starosti se vším, co nás obklopuje, zabezpečujeme už nejen své domy poplašnými zařízeními, ale i své počítače, mobily, kupujeme antivirové programy, chodíme na preventivní prohlídky. Zkrátka děláme všechno proto, abychom se vyhnuli něčemu, co nás ohrožuje. Na konci toho všeho je popírání a strach ze smrti, protože to je velká nejistota, před kterou se moc schovat nelze.

Rizika, která minulé generace pokládaly za nevyhnutelné a tvořily součást jejich životů – dětská úmrtí, nemoci, katastrofy, války – to vše vypadalo, že už patří dávné minulosti.

Jak jsme zjistili v minulém roce, nepatří.

Nejistota vtrhla do našich životů s příchodem pandemie a znovu před nás postavila otázky, na které jsme v naší moderní době nějak odmítali odpovídat.

Myslím, že je to dobře. Tedy to, že přišly znovu tyto otázky, že každého z nás přinutily si nějak odpovědět, že jsme konfrontováni s tím, jak je naše lidské bytí křehké a přinuceni zamýšlet se nad tím, co každému z nás dává v životě smysl a co je to cenné.

Přemýšlím, jestli nám toto poučení bude stačit? Jestli alespoň část z nás odvrátí někdy pohled od pozemských statků, které jsme nashromáždili a podívá se k nebi a zamyslí se.

Napadá mě k tomu jedna závěrečná scéna z filmu Strom života. Otec rodiny v podání Brada Pitta hodnotí v závěru svůj život a mezi jiným říká: „Mrzí mě, že jsem neviděl stromy a ptáky.“ A jak to máte vy?

Eva Cudlínová, husitská farářka

 

Prev Akademie umění a kultury pro seniory hlavního města Prahy
Next ROKYTKA naživo – konečně zase spolu!