Užili jste si Vánoce? Tato otázka může mnohé potěšit a jiné naopak zaskočit. Vánoce? Vždyť přeci každý rok je vánoční čas plný shonu a obzvlášť nyní bylo kvůli pandemii všechno zařizování náročnější než jindy. Nemohli jsme nakupovat dárky jako obvykle, protože většina obchodů byla dlouho zavřená, nemohli jsme pořádat vánoční besídky, nemohli jsme se setkávat, nemohli jsme zpívat koledy. Co všechno jsme ještě nemohli? Bylo toho mnoho.
Ani na naší škole neprobíhal advent stejně jako v předchozích letech. Neměli jsme tradiční Mikulášskou besídku, nezpívali jsme koledy v domově důchodců a nekonala se ani vánoční slavnost všech žáků školy. Ale děti se přesto na Vánoce těšily. Vyráběly přáníčka a ozdoby, malovaly obrázky, psaly Ježíškovi a koledy si pobrukovaly alespoň potichu pod rouškou. Nemohli jsme se sejít ve škole? Nevadí. Sešli jsme se venku, u ozdobeného stromečku, který potěšil nejen děti a dospělé, ale také zvířátka, která i v mírné zimě ocenila něco k snědku.
To dětské těšení je nakažlivější než všechny pandemie světa a nezadrží je ani ten nejkvalitnější respirátor. Hezky to vyjádřil básník František Halas ve sbírce Ladění, která vyšla v roce 1942, v době mnohem mrazivější a těžší než je ta naše: „Já chodím k dětem pro rozumy, všelicos z nebe ještě umí.“
A tak všem Počerňákům přejeme, abyste se nechali nakazit touto dětskou radostí, která je zároveň tou nejlepší vakcínou proti nemocem horším než je Covid – proti pocitu skepse a ochromenosti. Stále se můžete naladit na očekávání něčeho dobrého. Přijďte si prohlédnout náš stromeček a máte-li nějakou ozdobu, na které si ptáčci pochutnají, neváhejte ji na něj pověsit. Radostný nový rok vám všem přejí žáci a učitelky ZŠ Spojenců.
Učitelky ZŠ Spojenců
