Někdo se směje, že se lidé vytahují, jak začnou od Nového roku hubnout nebo cvičit nebo se učit slovíčka, a pak jim to novoroční předsevzetí vydrží tak týden. Což je asi doba, kdy právě máte v rukou toto číslo Hornopočernického zpravodaje.
Já bych se tomu nesmál! Někdy se věci nepodaří na první pokus a není důvod – pokud se jedná o dobrou věc – abych se o ni nesnažil znovu a znovu, prostě až to vyjde. Proč utíkat z boje ihned na začátku.
Jsou lidé, kteří si raději ani žádné předsevzetí nedávají, aby pak nemuseli ve svém svědomí řešit, že to zase nezvládli. Jenže jsou věci, o které bychom se měli snažit, i když jsme to nezvládli už mnohokrát. V době po covidu si všichni naříkáme, jak nestíháme, protože toho asi chceme tolik dohnat, dodělat a krásně prožít, když to chvíli nešlo a my jsem nějak zjistili, že nám to chybí.
Když se trochu zamyslíme, tak je to jako s „nesmyslným“ předsevzetím, které si někdo vymyslí, a pak se diví, že to nesplnil, protože vlastně ani splnit nešlo. Chtěl bych Vám navrhnout něco reálného (a vlastně nesmírně potřebného), o co se budu také snažit: udělejme si čas pro sebe, pro druhé a … taky třeba pro Boha! Dejme si předsevzetí, že nebudeme považovat za samozřejmé, co jsme během covidu zjistili, že vůbec samozřejmé není: začněme si všímat života jako takového. S vděčností přijímejme každý den vlastního života s radosti, že nejsme sami, že je vedle nás někdo, kdo není cizí, ale náš bližní – dokonce někdo, koho máme rádi, a kdo má rád nás! Udělejme si na sebe i na něj čas!
A toto předsevzetí nevzdávejme, když v tom spěchu a starostech někdy zapomeneme – na sebe i na ty druhé. Začněme zase znovu! A pak někdy – třeba i s překvapením – objevíme v závěji či prvním jarním květu, nebo v letním horku či až v podzimní mlze stopu Boží! Ale chce to si udělat čas…
Hezký a požehnaný čas v celém roce 2023 Vám přeje spolu ve sestrami farářkami a s bratry v duchovní službě, kteří působí v Horních Počernicích.
Vojtěch Eliáš
farář na Chvalech
