Nový rok plný naděje a očekávání aneb všechno už tady jednou bylo

Nový rok plný naděje a očekávání aneb všechno už tady jednou bylo

Pro náš novoroční příběh jsem pro vás vybral úsměvnou, ale současně poučnou příhodu, o které hovoří krátký zápis z policejní služebny v Karlíně z 8. 1. 1932. V záznamu se píše, že byl v Horních Počernicích zadržen Josef Mikuša, bytem v Turzové 26, na základě oznámení obecního strážníka Karla Fišera. Jmenovaný byl napaden několika místními občany v restauraci Na Radosti a byl obviněn z podvodu. Musel být ošetřen a pak putoval do vazby, kde čekal na rozhodnutí soudce. Tolik policejní záznam. A co se tedy tehdy událo?

Josef Mikuša se objevil v Horních Počernicích před Vánoci 1931. Ubytoval se u vdovy Ješetové v Riegrově ulici. Ta občas ubytovávala obchodní cestující, studenty a jiné jí sympatické muže. Mikuša se jí představil jako obchodní cestující kosmetické firmy z Košic. Tvrdil, že je vystudovaný chemik a firma, kterou zastupuje, je renomovaná firma s kosmetikou – především pro ženy. I to bylo pro Ješetovou velice zajímavé, protože si na svém vzhledu velice zakládala a na svůj věk působila velice mladě a zachovale. Byla vdovou po obchodníkovi s cukrem. Po svém manželovi jí tedy zůstalo celkem solidní zabezpečení, aby nebyla nucena pracovat. Navíc pohledný a temperamentní Slovák se jí na první pohled zalíbil. I Mikuša zřejmě svůj byznys ovládal dokonale a věděl, že musí pro svoje zboží získat reklamu a značný zájem, aby jeho obchody proběhly rychle a bez průtahů. No a klíčem k tomuto záměru byla právě pohledná vdova, za kterou se kdejaký mužský ohlédl a ženské ji skrytě záviděly. Proto své ubytovatelce, která, jak se zdálo, mu už nenabízela pouze ubytování, věnoval zdarma několik přípravků na zdokonalení ženské krásy. Ješetová zářila spokojeností a nadšením ze svého nájemníka a byla přesvědčená, že darované přípravky jí téměř okamžitě ještě více zkrášluji a zdokonalují. V tom jí Mikuša neustále, i po nocích, přesvědčoval. No, a tak roztoužená vdova začala nevědomky plnit Mikušův plán. Scházela se s místními dobře situovanými dámami na posezení u kávy a zákusků. V obchodě a na trhu se setkávala s mnoha kamarádkami a známými a všem líčila, jakého skvělého muže u sebe ubytovala. Ale především se chlubila tím, jak jí darované přípravky pomohly k lepšímu vzhledu. Dámy téměř okamžitě projevovaly zájem a žádaly jí o možnost získat od Mikuši také tyto kosmetické zázraky. Mikuša ale nejprve vzdoroval, že nemůže jen tak jednotlivcům přípravky prodávat, protože jeho úkolem je nabídnout toto zboží velkým pražským kosmetickým salonům. Proto také zpočátku vždy ráno odjížděl do Prahy a vracel se až večer a Ješetové líčil, jaké skvělé obchody udělal. Posledním vrcholným úderem na psychiku jeho ubytovatelky bylo, že jí sdělil, že firma ho posílá na další kontrakty do Berlína, kam musí nejpozději v polovině ledna odjet. Když tuto informaci Ješetová roznesla mezi své kamarádky a ty ji zase předaly svým kamarádkám a známým, Mikuša konečně jako podlehl nátlaku a svolil, že je ochoten doporučeným zájemkyním prodat nejžádanější preparát na zpevnění a tvarování prsou. Nechce to však udělat sám, protože se to s jeho stylem obchodu neslučuje, ale přes Ješetovou. Tak se také stalo. Předal ji těsně před Štědrým dnem 23 kusů jednorázového přípravku a 34 kusů sad pro dlouhodobou kúru. Ješetová obchod vyřídila rychle a bez průtahů a Mikuša ještě před Štědrým dnem vyinkasoval peníze. Třešničkou na dortu pak ještě bylo, že v hostinci Na Radosti, kam rád chodil, prodal ještě další přípravky několika pánům jako vánoční dárky pro jejich milované. Obchody zdárně klaply a Mikuša mohl pomýšlet, jak se elegantně vypařit, než začnou zákaznice tušit, co si to vlastně koupily. Ale byl tady Štědrý den, svátky a Nový rok. Ješetová byla přítulná, tak se rozhodl, že zmizí hned po Novém roce. Vše by mu bývalo náramně vyšlo, jako vždy, ale jak asi tušíte, téměř vždy se něco neočekávaně zvrtne. A taky, že jo. A to poslední den před jeho plánovaným odjezdem. Zašel si poslední večer do své oblíbené hospůdky s tím, že pak ještě stráví poslední noc se svojí přítulnou bytnou a brzo ráno v tichosti zmizí.

Ale jen dosedl, přistoupil k němu jeden z hostů, který byl v hospodě se svým bratrem z Počernic a přijel za ním z Modřic u Brna. Chytl Mikušu pod krkem, zvedl ze židle a uštědřil mu pořádný políček. Mikuša upadl a ostatní hosté se chopili útočníka, aby mu zabránili v dalších úderech. Útočník křičel na Mikušu, že je podvodník a sdělil přítomným důvod své reakce. Asi před půl rokem navštívil Mikuša Modřice a provedl tam stejnou akci, jako tady v Počernicích a podvedl tam ještě více lidí, protože jeho zázračná kosmetika neúčinkovala. V tichosti pak zmizel. Rozbor zázračné látky, kterou si nechal udělat jeden napálený zákazník, potvrdil, že se nejedná o žádný zázrak, ale běžnou vazelínu smíchanou s usušeným rozdrceným jalovcem. V tu chvilku jeden z těch, kteří Mikušu drželi, mu vrazil pár facek a nechybělo mnoho a mohli se na něj vrhnout i další místní, kteří měli tu čest nechat se také napálit. Štěstí, že mezi přítomnými byl místní obecní strážník Karel Fišer, který Mikušu odvedl do místnosti za výčepem a zamkl ho tam. Pak nechal z Obecního úřadu zavolat pro četníky, aby si pro něj přijeli. Měl tedy ještě docela štěstí, že se nedostal do rukou místním napáleným zákaznicím, které si již více jak 14 dní poctivě prsa mastily vazelínou a čekaly na zázrak. Ženy přece od nepaměti pro svoji krásu obětují nemalé peníze.

No a výsledek znáte z úvodní části mého povídání. A jen malé zamyšlení nakonec. Přece jen některé zvyky, nebo chcete-li zlozvyky, nevymřely. Nemyslíte?

Jan Brunner

 

Prev Letní tábory v DDM
Next Přebor Prahy družstev ve sportovní gymnastice žen