Kdybych měla porovnat samostudium s normální výukou, myslím, že by na tom obě formy výuky byly stejně. Nechodit do školy každé ráno v sedm hodin je fajn, ale lhala bych, kdybych řekla, že mi nechybí sociální kontakt a pohyb. Zjistila jsem, že už jen cesta na metro a zpátky je důležitou částí dne, to se mi prokazuje i častými bolestmi zad z neustálého sezení a ležení. Co se týče výuky jako takové, doma se učím určitě rychleji, ale problém přichází poté v předmětech jako je matematika a fyzika, kde je nutné slyšet výklad, jinak látku nejsem schopná pochopit. Toto však už neřeším, jelikož jsme se s profesory začali scházet přes Meet. Co se týče češtiny, všechnu látku jsem naštěstí schopná pochopit i z domova, v případě chyby nebo nejasnosti se vždy správné řešení dozvím on-line na Meetu a mohu ji opravit. Potom, co se to dozvím, se mi ještě nestalo, že bych látku nechápala, a snad se to ani nestane.
(Alžběta, 2. B)
Co se týče učení z domova, má své výhody i nevýhody. Největší problém pro mě stále zůstává donutit se udělat zadanou práci. Když jsme byli ve škole, vše jsem udělala tam, spolu s profesory a mými spolužáky, a když jsem přišla domů, zbylo mi jen pár úkolů a ty nezabraly moc času. Ale takto z domova mám spoustu věcí, které musím udělat sama, a často nestíhám, protože se prostě nedokážu donutit a stále mě něco rozptyluje. Samozřejmě má to i pár výhod, můžu si nastavit vlastní plán práce, můžu vstát, kdy chci, pracovat můžu kdykoliv a jediné, co musím dělat podle školního plánu, jsou termíny odevzdání a občas Meety. Ale asi bych byla radši, kdyby se školy otevřely.
(Katka, 2. B)
Jedenáctého března jsem si ještě nedokázal představit, jak se budu připravovat do školy, učit se a komunikovat s profesory a spolužáky. Zvykání na nový a jiný režim bylo pro mě dost těžké. Najednou jsem měl hodně volného času, protože se zrušily i všechny akce. Na začátku jsem si myslel, že mám celý den spoustu času a neuměl jsem si to dobře naplánovat. Chvílemi jsem všechno stíhal a občas se mi úkolů nahrnulo moc. První práce mi taky komplikoval nepřehledný systém Bakalářů, ale všichni se učíme. Snažím se úkoly udělat v předstihu, nenechávat je na poslední chvíli. Většinou se mi to daří. Vyhovují mi častější, ale kratší úkoly. A navíc když jsou zábavné nebo doplněné o video, kvíz. Díky domácí výuce jsem se naučil víc pracovat s technikou a rozplánovat si den.
(Tomáš, 2. B)
