V dnešním mediálním světě se jen stěží můžeme vyhnout příběhům a obrazům, ve kterých figurují dobře stavění, svalnatí muži či elegantní ženy s křivkami, které lahodí každému oku. Ale není to jen o krásném zevnějšku. V glorifikujícím světle vykreslují a vyzdvihují média talentované sportovce, umělce či nadané lídry průmyslu. Tito lidé mají obrovský mediální prostor. A navíc jsou tu zde i všudypřítomné reklamy se šťastnou rodinou, kde se každý člen usmívá zářivým a spokojeným úsměvem. Není divu, že oslavujeme výtečnost, že jí věnujeme tolik pozornosti, že po ní bažíme a že si často představujeme, že ten nejlepší možný život můžeme prožít jen jako dokonalí. Být jako ona rodinka z reklamy.
Ať už vědomě či nevědomě, touží většina z nás potom, abychom patřili mezi ty úspěšné, mezi ty dokonalé. Ostatně od malička jsme vedeni různými tlaky k tomu, abychom rostli, abychom se zlepšovali, abychom nebyli jako Pepíček z 3. B, ale spíše jako Janička z 4. A. Rodiče i společnost před nás staví často nedostižitelné vzory. Porovnáváme se a pokud v našem zorném poli nalezneme více lidí, kteří jsou z našeho pohledu o dost lepší, prožíváme skličující pocity. Psychologové, terapeuti, ale i duchovní musí v dnešním světě pomáhat rostoucím skupinám lidí, kteří se cítí nedostateční nebo beznadějně nedokonalí a ztracení.
Prostou pravdou však je, že tuze nedokonalí a ztracení jsme všichni, a to i ti, co trpí perfekcionismem. Uvědomit si svou ohromnou nedokonalost a své limity, je nejen osvobozující, ale vlastně první důležitý krok k tomu své hranice o něco posunout. Všichni jsme perfektně nedokonalí a všichni potřebujeme pomoci. Všichni jsme nedokonalí a v určitém momentu života nám to oprávněně vadí. A i proto do dnešního dne fascinuje každého věřícího příběh dokonalého Krista, který přišel mezi ty „nejvíce“ nedokonalé. Ostatně právě proto řekl Ježíš Kristu, že přišel hledat ztracené.
Vidět sebe v tom pravém světle, a tedy ve své nedokonalosti, je Boží dar a chce to trénink. Křesťanům v tom pomáhá Kniha knih, která je plná naprosto nedokonalých lidí, kteří ale zjistili, že smyslem života rozhodně není dosáhnout dokonalost, ale že stojí za to nechat Dokonalost dotknout se srdce a proměnit ho. Část smyslu života totiž tkví v tom, že člověk žije v pravdě, ve svobodě, v lásce a že jej naplňuje něco, co ho i přesahuje. Že tvoří či dělá věci, které dělat má, i když je dělá často s chybami. A ten smysl života se taky dost špatně hledá bez pomoci toho, který ten život stvořil a vdechl jej do našeho chřípí.
Věřící i nevěřící jsou ve své nedokonalosti všichni na stejné lodi. Na lodi, která má plno děr. Věřící by měli být ti, kteří nejenže ty díry zaplňují, ale pomáhají zachraňovat právě ty, co se topí. Ti nejlepší záchranáři jsou pak ti, co si v pokoře dobře uvědomují, jak nedokonalí jsou a jak moc ve svém životě potřebují pomoc od dokonalého Kapitána a lidí kolem.
Věřit, že existuje nějaký milující a dokonalý Bůh není zas tak obtížné. Věřit, že jej potřebuji i já, je už ovšem těžší. Ale jestli se také považujete za nedokonalé nebo máte pocit, že v nějaké části života vám něco opravdu chybí, pak to zkuste s Kapitánem všeho vesmíru – vydat se na cestu s někým, kdo vás totiž dobře zná, stojí vždy za to! A on vás zná dokonale.
Marek Bačo, pastor mládeže, LIFEChurch.cz
