Pavel Skalický vstoupil do komunální politiky s vizí, že se Počernice stanou místem, kde lidé budou rádi žít a plnohodnotně zde trávit svůj volný čas.
Jak dlouho bydlíte v Horních Počernicích? Proč jste si vybral právě Horní Počernice pro svůj domov?
Dobrý den, předně Vám děkuji za pozvání k tomuto rozhovoru a možnost sdílet své myšlenky se čtenáři. V Horních Počernicích žiji již několik let, přestěhoval jsem se sem za svojí ženou, která odsud pochází. Původně jsem vyrůstal na západním konci města, na Praze 13 a následně na Praze 5, a to mi umožnilo poznat oba pražské břehy.
Kdy jste vstoupil do komunální politiky a jaké důvody Vás k tomu přivedly?
Mé pohnutky vlastně nikdy nebyly a dosud nejsou politické. Poté, co jsem se do Počernic přistěhoval, začal jsem si všímat toho, že namísto očekávané oázy klidu a skvělých podmínek pro rodinný život, jsem zde nacházel opak. Od roku 1990 se vystřídali vlastně jen dva starostové a dnes jsou Počernice stále velice daleko pojmu moderní pražská čtvrť.
Logicky jsem tedy v roce 2018 oslovil Alenu Štrobovou z Hnutí občanů Počernic a palčivá témata jsme začali probírat, včetně například mizivého komunálního života, dopravy, špatného hospodaření a celkově neuspokojivých podmínek pro rodinný život s malými dětmi v naší městské části. Následně vše dostalo rychlý spád a my jsme alespoň na chvíli dostali příležitost ukázat, kam by Počernice mohly směřovat, pokud by komunální politici pracovali výhradně v zájmu obyvatel městské části. Bohužel se po krátké době staré pořádky opět vrátily a mé naděje se vytratily.
V čem jste viděl či vidíte, že by se mohla situace podle Vás změnit?
Jsem otec dvou malých dětí a aktivní člověk, který se dokáže na věci kolem sebe podívat kriticky, mám co srovnávat a rád využívám příklady dobré praxe z jiných prostředí. Svět kolem nás a náš život v něm se za posledních dvacet let hodně změnil a s rostoucí životní úrovní nabral nové obrátky. Znovu nabírají na důležitosti původní důležité hodnoty jako jsou kvalita života, sousedské vztahy, komunální život či důraz na ekologii a přírodu. Chápu, že za skoro 30 let zpátečnického přístupu se dostaly Počernice tam, kde jsou, a vše se nezmění ze dne na den. Je však třeba, aby to i občané pochopili, a chtěli se spolu vydat novým směrem. Chápu, že za prací směřujeme do centra, ale večery, víkendy a svátky by bylo hezké trávit v okolí našeho bydliště a ne utíkat do okolních čtvrtí či zcela pryč. Těžko zde hledám nějaké hlavní setkávací místo – místo na vycházky, příjemný moderní podnik či kavárnu s dětským koutkem a další pohodová venkovní i vnitřní místa. Toto není ale pouze můj případ, týká se i dětí, seniorů či maminek s kočárky. Máme sice zámek s restauracemi, divadlo, knihovnu, fotbalový stadion, ale vše funguje příliš odděleně a bez návaznosti na kvalitní veřejný prostor a aktivity. A tak se nám zde v Počernicích život zužuje na jízdu autem mezi prací a naším bydlením. O víkendu nebo po práci lidé včetně mě vyjíždí raději do Radonic, Klánovic, do Vinoře, parku na Černém Mostě, Dolních Počernic, Kyjí…, vlastně kamkoliv jinam. Počernické rybníky s málo využívanou cyklostezkou, stávající pravoúhlá zástavba rodinných domů spolu se zbytkem komerční zástavby nejsou bohužel dostatečně velkým lákadlem.
Co by se tedy podle Vás mělo udělat, aby byly Počernice lepším místem pro život?
S Alenou Štrobovou a celým HOP, stejně jako s kolegy ze Společně pro Počernice, jsme se snažili nastavit otevřenější a modernější přístup, kam obec posunout. To se však nepovede za rok, ani za tři roky. Nevraživost zdejší politiky a historické nastavení úřadu mě poměrně dost zaskočily a stále je vnímám jako jednu z hlavních brzd pro tuto obec. Těžko se také dělají změny, pokud jsou zastupiteli stejní lidé, kteří Prahu 20 dotáhli tam, kde je nyní. Tím neříkám, že se za třicet let nic nepodařilo, ale podívejme se s ohledem na kvalitu života, kde jsou Počernice dnes v porovnání s většinou ostatních pražských částí.
Jak jsem již naznačil, vše je v lidech a cokoliv lze změnit. My sami si tvoříme podobu svého života a nikdo jiný. Především je třeba se rozhlédnout kolem sebe a zhodnotit, jak na tom sami jsme. Pokud shledáme, že změna je nutná a může vést k lepšímu životu, nesmíme se této změny bát. Každý občan sám může být jednou z drobných vlnek, které Počernice nasměrují konečně do 21. století a tato vlna se pak přežene přes celou obec. Úspěchu si všimneme až tehdy, kdy na nedělní vycházce se svými přáteli či rodinou potkáte některé přespolní lidi, kteří se do Počernic přišli pobavit, zajít na dobrý zákusek, povozit se na koních, projet se na kolečkových bruslích nebo se prostě jen natáhnout na lehátkách a upéct buřty na ohništi u plážového volejbalu a houpaček. Chvalský zámek nebo divadlo mohou být součástí této obrody, ne však cílovou sólo stanicí, kde návštěvníci vystoupí z auta a po dvou hodinách do něj opět nastoupí.
Máte dlouholeté zkušenosti s aktivitami pro seniory. Myslíte, že je u nás dostatek možností pro starší občany?
Ano, k seniorům mám velice kladný vztah a úctu již od vysokoškolských let. Se seniory jsem pracoval nejdříve brigádně a následně na plný úvazek. Stačilo nám málo. Chtěli jsme jako mladí lidé jen to, aby senioři mohli vést plnohodnotný život plný kultury, zábavy a aktivit. My na takovou změnu a organizaci měli sílu, oni již ne. Naši počerničtí senioři jsou aktivní a působí v několika klubech. Nicméně jejich podpora od městské části by mohla být větší. Kladně vnímám například náš Mumraj a jeho snahu být v některých aktivitách moderní. Protože postavit například posilovací hřiště pro seniory a dát od toho ruce pryč, prostě nestačí.
Zmiňujete Mumraj, děti a maminky. Jak se na naši situaci koukáte zde?
Mumraj je skvělý počin pro Počernice a částečně i fenomén, který tu máme. Určitě by si zasloužil adekvátní prostory, přičemž to, zda je podpora naší radnice dostatečná, není jednoduché a jasné téma. Také si ale myslím, že by Mumraj i další volnočasové instituce mohly více nasávat moderní přístupy a cesty. Vše je ale vždy o lidech a personálních možnostech. Líbí se mi například a rád navštěvuji Plechárnu či nové centrum H55 v Hloubětíně. Příjemné posezení i vyžití pro děti je například v kavárně Kafe na dřevo v Hostavicích, v Přístavu 18600 v Karlíně nebo v dalších místech, například u cyklostezky A26 na Praze 8. A přesně zde je vidět, že Horní Počernice zaostávají a na svoje obrození teprve čekají. Naopak myslím, že skvěle svoji funkci plní naše DDM.
Profesně se pohybujete ve státní správě. Pomáhají Vám získané pracovní zkušenosti v práci zastupitele?
Ano, máte pravdu, pouze si dovolím aktualizovat můj profesní život, kdy nyní jsem zaměstnán již mimo veřejné finance. Nicméně po škole jsem skoro deset let pracoval na Ministerstvu školství, a to především na evropských fondech a v oblasti nákupů a provozu úřadu, při roční zodpovědnosti za cca čtyřicet milionů korun. Dále jsem prošel například CERGEI (pracoviště Akademie věd a Univerzity Karlovy) či Generálním finančním ředitelstvím. Viděl a zažil jsem mnohé, ale na takto vysokých úřadech stále platily psané směrnice, zákony a kontroly. Měl jsem možnost procházet desítkami veřejných zakázek a hospodařením s veřejnými prostředky. Co však vidím zde v naší komunální počernické politice, je opakované nedodržování závazných směrnic a okaté vyhazování peněz komínem. Chápu, že pro běžné občany je složité rozeznat lži od pravdy. Celkově samozřejmě rozumím, že tato postmoderní a dnes covidová doba společnost stále více směřuje k uzavírání se do sebe, starání se o své a rodinné zájmy a k nedostatku času, ačkoliv se nám vlastně pokrokem a vědou vše ulehčuje a zkracuje, zrychluje. Je to již známý paradox globalizace, který se bohužel prosazuje i v sousedské podobě.
Není to snadné. Nejsem podstatou politik, považuji se jen za čestného a spravedlivého člověka s morálními zásadami. Zjišťuji ale, že každý člověk má hodnoty nastavené velice odlišně. Stačí se projít, rozhlédnout a podívat se na rozházené odpadky kolem vás na trávě a u zastávek. Podobně to může být s úmyslem v komunální politice, kde někteří své veřejné cíle jen předstírají. Jelikož v rámci jejich nastavení jim přijde v pořádku to, jak jednají. To už ale zabíháme do lidské psychologie.
Jak rád trávíte své volno?
Samozřejmě s dětmi, rodinou a svými blízkými. Doma s dětmi hrajeme chytré deskové hry, ale kdykoliv je to možné, utíkáme do přírody, za sportem či za kulturou. Na kole nebo s dětmi už máme prozkoumané široké okolí Horních Počernic, a tak už často vyjíždíme dál k Lysé, Brodu, za Říčany. Jsem také aktivní značkař KČT, což také pomůže. Prostě a bohužel – utíkáme.
Jaké místo máte v Horních Počernicích nejraději?
To je milá, ač těžká otázka na závěr. Jsem rekreační běžec a cyklista. Když se ale chci od vrátek domu proběhnout na čerstvý vzduch nebo mé rodiče vzít na vycházku s vnoučaty, tak mi jediným možným místem vychází poslední oáza klidu revitalizujícího se prostředí rybníků a cyklostezky pod Svépravicemi a navazující staré Chvaly. To se sice daří, ale je toho bohužel žalostně málo, čím se dnešní Počernice můžou pochlubit světu.
Neměl byste na závěr alespoň nějakou optimistickou vizi či sdělení pro naše občany?
Horní Počernice zaspaly a mnoho skutečností je již nevratných. Pokud ale chceme, aby mohla být naše obec na sebe hrdá, my se zde cítili příjemně a lidé k nám jezdili rádi, nebojme se prosím změny. Horní Počernice svojí polohou a významem mají velký potenciál, je to jen o smýšlení lidí a celkové vůli. Dovedu si představit, že nerozprodáme a nezastavíme poslední pozemky a ještě se ukážeme na mapě Prahy jako žádaná pražská čtvrť. Věřím, že změna je možná, že v Počernicích bydlí vnímaví a poctiví lidé a také, že to zmiňované obrození přijde snad brzy. Každé volby jsou důležité, stejně jako zapojení nás všech.
Všem čtenářům přeji nejen do tohoto roku co nejvíce zdraví a osobní pohody.
