Tak nám 22. září začal podzim. Je pravda, že jsme pro to jako lidé nemuseli nic udělat, ale naopak se musíme podle toho zařídit. Dříve byl začátek podzimu nejvyšším varováním, aby se lidé chystali na zimu. Za sklizeň se děkovalo Bohu a různě se plodiny zavařovaly či jinak konzervovaly, aby vydržely až do jara, kdy se můžeme těšit na nové. Ono to vlastně probíhá i nyní, ale jen to tak nevidíme: i kolem Počernic se z polí sklízela úroda a začne být více viditelná zvěř, i nyní se v zeleninových a ovocnářských skladech plní bedýnky a přepravky, vlastně i doma se začíná tu a tam objevovat, co vyrostlo na zahrádce – považujeme to za tak samozřejmé, že se z toho ani neradujeme. A přitom to vůbec samozřejmé není!
Před vypuknutím koronakrize jsme také mnoho věcí považovali za samozřejmé a stačilo několik dní a vše bylo jinak! Najednou jsme se nemohli navštěvovat, najednou jsme mohli do obchodu jen v nějakou dobu, najednou se doporučovalo, abychom – pokud to není nutné – ani nevycházeli z domu. Ve vzduchu byly skoro cítit obavy o vlastní zdraví – ale přiznejme si: stále jsme měli co jíst. Až jsem se divil, jak to ty obchody zvládají… (Snad jen chvíli nebylo droždí – vzpomínáte? Také jsem byl vyslán, abych někde něco sehnal!). Když tedy vidím kolem sebe tu krásu ovoce a zeleniny (ona je sice v obchodě celý rok, protože se dováží třeba i přes půl světa), tak se skutečně raduji a jsem Bohu vděčný – protože jsem si nějak opět uvědomil, že by to tak vůbec nemuselo být – a vlastně, že to v mnohých částech světa tak není. Jsou oblasti, kde úrodu smetla povodeň, kde vše sklidil požár – a to nejhorší: jsou oblasti, kde lidská zloba a válka zničila všechno dobré!
Naštěstí žijeme v Počernicích a tak se můžeme připravovat na zimu, která přijde (ať bude na sněhu, nebo na blátě), můžeme se radovat z výsledků své práce (a také námahy na zahrádce) a snažit se tu krásu uchovat, aby se výsledky celoročního okopávání a zalévání nezkazily.
Můžeme však ještě více! Můžeme si uvědomit nějak hlouběji, že jsme lidé: právě krátká koronakrize ukázala, že i když máme co jíst, tak nám mohou chybět vztahy, blízkost toho druhého, kontakt s tím, koho máme rádi a prožívání, že i nás má někdo rád! Začal podzim a doporučuji všem, abychom se radovali z toho, že jsme lidé, a že nás má rád Bůh!
Vojtěch Eliáš, farář na Chvalech
