Pouť. Co je to pouť?

Pouť. Co je to pouť?

Vybaví se nám kolotoče, střelnice, cukrová vata…, ale mělo toto slovo vždy tento význam?

Slovo pouť je odvozené od slova putovat.  Dříve se putovalo na různá místa, která měla náboženský význam. Ve středověku mezi nejoblíbenější poutní místa vedle Jeruzaléma patřil Řím a Santiago de Compostela. Nejvýznamnějším středověkým poutním místem na území Čech byla Praha, zvláště pak chrám sv. Víta, místo spojené se zemskými patrony a především svatým Václavem, putovalo se k hrobům mučedníků.

Poutními místy se zvláštním významem se stala mariánská poutní místa. Ta nejsou spojena s životem Panny Marie, ale jsou to místa jejího zjevení či místa, kde byly vyslyšeny prosby. Mezi významná mariánská poutní místa patří např. Lurdy a Fatima, v Čechách pak Stará Boleslav, Svatá Hora u Příbrami, Hostýn či (Mariánské) Skoky (odtud panenko skákavá).

Každoročně se konaly a konají poutní slavnosti v místních kostelích a kaplích ve výroční den vysvěcení (posvícení) nebo v den svátku patrona, jemuž je zasvěcen.

122

A na takovouto pouť vás právě chceme pozvat 16. června 2018.

Pojďme putovat do Svépravic ke kapličce sv. Antonína Paduánského.

Od 10.00 hodin zde bude sloužena na přímluvu sv. Antonína poutní mše svatá za naši obec Horní Počernice a za všechny nemocné z této farnosti.

 

Ale co víme o svatém Antonínovi?

Běžně si jej spojujeme s hledáním ztracených předmětů, ale velkým darem svatého Antonína bylo hlásání Božího slova. Byl mistrem v hledání „ztracených ovcí“ a chceme-li, mohl by být mocným přímluvcem v hledání ztracené víry.

Antonín Paduánský nepocházel z Itálie a už vůbec ne z Padovy, tam strávil až poslední roky svého krátkého života.  Narodil se v Portugalsku kolem roku 1195 ve šlechtické rodině. Byl synem Martina, rytíře ve službách krále Alfonse I., a jeho ženy Marie. Při křtu dostal jméno Fernando a vyrostl v Lisabonu.

Portugalci v té době bojovali již více než sto let za osvobození své vlasti z muslimského područí. Předpokládalo se, že i Fernando se stane rytířem. V roce 1210 však vstoupil do řádu augustiniánů. Ve 24 letech byl v Coimbře vysvěcen na kněze a podle všech známek měl před sebou velkou církevní kariéru.

V těch letech do Coimbry připutovali z Assisi první bratři svatého Františka, jehož pověst svatosti se už šířila po celé Evropě. Mezi prvními bylo i několik misionářů, kteří měli namířeno do Maroka, kde se z nich záhy stali mučedníci. Nad jejich hrobem v mladém knězi dozrála touha přidat se k františkánskému společenství. Fernando vstoupil do řádu františkánů s přáním odjet také do Maroka kázat Krista muslimům. Oblékl chudičký hábit a přijal nové jméno Antonín, podle slavného poustevníka svatého Antonína.

Na podzim roku 1220 skutečně do Maroka vyplul. Byl to výraz jeho touhy darovat se Bohu bez výhrad, ale Pán s ním měl jiné plány. Jen co dorazil lodí na africké pobřeží, onemocněl malárií a po nějaké době nezbylo než se vrátit do vlasti. Bouře však zanesla loď na pobřeží Sicílie. Antonín netušil, že svou vlast už nikdy nespatří…

Po krátkém pobytu v klášteře na Sicílii se Antonín setkal v Assisi se sv. Františkem (1221). V následujících letech pak projel jako kazatel celou Itálii a část Francie, zmítanou náboženskými spory a bratrovražednými válkami. Kázal chudým i bohatým, prostým lidem i šlechticům a prelátům. Jednou byl oslavován, jindy vysmíván, hlásal Boží slovo vhod i nevhod.

Z Rimini se traduje známý zázrak kázání rybám. Lidé se tam jeho slovům vysmívali, takže se světec obrátil k rybám: „Ryby, naslouchejte slovu Páně!“ Ryby se shromáždily u břehu, povystrkovaly hlavy a neodpluly, dokud Antonín své kázání neukončil. Na jeho přímluvu Bůh rovněž uzdravil mnohé nemocné, ale největší divy se děly pod vlivem jeho kázání v lidských srdcích a následně ve zpovědnici. Po jednom z jeho kázání se například přišla vyzpovídat celá banda lupičů, z nichž mnozí vytrvali na dobré cestě, o čemž jeden z nich později vydal svědectví.

Po smrti sv. Františka (+1226) byl Antonín jmenován provinciálem severní Itálie, bylo mu pouhých 32 let.

Teprve v postní době 1228 začala jeho padovská  historie. Antonín se rozhodl kázat denně po celou dobu postní a do úmoru zpovídal. Už po prvních kázáních zástup čítal až na třicet tisíc lidí. Často kázal na náměstích a na loukách, protože kostely nestačily pojmout zástupy, které se sbíhaly, aby slyšely Boží slovo a viděly živého světce. Lidé zavírali obchody, mnozí vstávali už v noci, aby si zajistili místa. Na kázání chodil i biskup s veškerým duchovenstvem. Antonínova série postních kázání znamenala podle historických pramenů hlubokou náboženskou obrodu, „znovunastolení křesťanství v Padově“.

Vyčerpán, vážně onemocněl, proto se Antonín stáhnul do poustevny Camposampiero poblíž Padovy, kde si nechal postavit úkryt v rozsoše starého ořechu. V něm se pak celé dny modlil a četl Písmo, jen na noc se vracel do své cely. Tam byl jednou zastižen v mystickém vytržení, zářící nadpřirozeným světlem, s Dítětem Ježíšem v náručí. Odtud pochází obvyklé vyobrazení světce.

Zemřel 13. června 1231 v Arcelle u Padovy. Pochován byl v Padově, kde je dodnes uctíván jeho hrob.  Necelý rok nato jej papež Řehoř IX. prohlásil za svatého. Při té příležitosti se četl dlouhý seznam jeho zázraků, dokumentovaných a ověřených dvěma komisemi Padovské univerzity.

Svatý Antonín je patronem znovunalezení ztracených věcí, františkánů, milujících, manželství, žen, dětí a těhotných žen. Je přímluvcem za šťastný porod a při neplodnosti. Je ochráncem a patronem starých lidí, chudých, cestujících, pekařů, horníků, lodníků, námořníků, trosečníků, pastýřů vepřů, pošťáků a pracujících na poště, dále pak je patronem zvířat a koní. Můžeme ho prosit o pomoc při horečce, při nemocech dobytka, při hrozbě moru, válečných útrap a ztroskotání lodi. Je velkým bojovníkem proti lichvě. Svatý Antonín je pomocníkem v každé nouzi.

Jana Sedláková

pout_antonin-plakat

 

 

Prev Stavební práce, které budou mít dopad na dopravu v Praze
Next V roce 2021 si připomeneme 1100 let od mučednické smrti svaté Ludmily