Paní Zdeňka Horváthová pracuje v Domu dětí a mládeže již dvanáct let a pozici ředitelky zastává osmým rokem. Jak sama říká, práce jí přináší potěšení a radost, stejně jako někdy i stres a starosti. Má však kolem sebe skvělý tým, se kterým se vzájemně podporují a doplňují.
Lákala vás vždy práce s dětmi?
Vlastně ano. Už jako dítě jsem chtěla být paní učitelka. Moje cestička k pedagogické práci nebyla úplně přímočará, k práci v DDM jsem se dostala až po mateřské dovolené, ale když jsem pak rodině a kamarádům oznámila, že budu pracovat v DDM, tak to všichni komentovali tak, že tam někde si mě vždy představovali.
Vy sama jste jako malá chodila do DDM?
Já jsem vyrůstala ve Vejprnicích (vesnice čtyři kilometry od Plzně) a tam jsem ani nevěděla, že nějaké DDM existuje. Kroužky organizovala škola, nebo Sokol. Ráda jsem chodila na přírodovědný kroužek, stolní tenis a sportovky, ale jako většina dětí jsem toho vyzkoušela daleko víc např. plavání, lyžování, volejbal i fotbal.
Jak na tu dobu vzpomínáte?
Nejraději vzpomínám na přírodovědný kroužek. Vedly to dvě mladé slečny, které dokázaly vymýšlet neskutečné hry, při kterých jsme zažili obrovské množství zábavy a dobrodružství a ani jsme nevnímali, že se u toho i učíme. Několikadenní výpravy do přírody se stanem, spacákem a vařením nad ohništěm jsou nezapomenutelné. Dokázaly nás dát dohromady jako partu, která spolu vždy za všech okolností držela a navzájem si pomáhala, přestože jsme mezi sebou i zdravě soutěžili. Až jako dospělá jsem si uvědomila, kolik je to muselo stát práce, a také jak velkou zodpovědnost si na sebe braly.
Jak dlouho pracujete v DDM a proč jste se pro tuto práci rozhodla?
Do DDM jsem nastoupila na podzim 2004. Bylo to v době, kdy mi končila mateřská dovolená, a já jsem si začala hledat novou práci, protože do té, kterou jsem měla před narozením dětí, jsem se z důvodu její časové náročnosti vrátit nemohla. Manžel je policista a pracuje na směny, babičky v Praze nemáme, takže jsem musela hledat něco, co by bylo možné skloubit s péčí o pěti a tříletou dceru. Obě dcery chodily do DDM na taneční kroužek pro malé děti a při jednom z rozhovorů s bývalou paní ředitelkou jsem dostala nabídku na práci jako propagační referent na dohodu o provedení práce. Tím to vše začalo.
Co vám tato práce přináší?
Tak asi jako každá práce, někdy potěšení a radost a jindy stres a starosti.
Jak jste spokojena s týmem z DDM? Kolik lidí zde vede kroužky a můžete je krátce představit?
Kroužky v DDM vedou pedagogové volného času a pedagogové volného času vykonávající dílčí přímou pedagogickou činnost. Pedagogové volného času jsou zaměstnanci s pracovní smlouvou tzv. interní pedagogové, pokud nebudu počítat sebe, tak ti jsou v DDM čtyři. Jsou to zároveň i vedoucí jednotlivých oddělení, kteří mají na starosti pedagogy volného času vykonávající dílčí přímou pedagogickou činnost – pracovníci pracující na dohodu o provedení práce či pracovní činnost, tzv. externí pedagogové. Externích pedagogů na pravidelnou zájmovou činnost (kroužky) je cca 35, další jsou pak na tábory a různé akce, které pořádáme.
V DDM jsou i nepedagogičtí pracovníci interní – ekonomka, asistentka a externí – recepční, uklízečka a údržbář.
Interní zaměstnanci nepedagogové:
Ekonomka a zástupkyně ředitelky – Ing. Beatricie Bártová
Finance v DDM má pevně v rukách, pečlivě sestavuje rozpočet a dohlíží na čerpání prostředků na jednotlivé kroužky, tábory, akce, atd. Spousta dětí ji také zná jako obětavou a milou vedoucí lyžařských a snowboardových výcviků a hlavní vedoucí sportovního tábora.
Hana Farkašová – asistentka
Hanka je kdykoliv připravená pomoci. Je to obětavá, starostlivá, ochotná, a spolehlivá paní, se kterou se s největší pravděpodobností setkáte, když přijdete nebo zavoláte do DDM. Její prací je zapisování do kroužků, na dílničky, tábory, různé akce a poskytování informací klientům. Děti i dospělí ji mohou také potkat na nejrůznějších dílničkách a výtvarném táboře.
Interní zaměstnanci pedagogové:
Hana Volfová – vedoucí výtvarného a rukodělného oddělení
Hanka je neskutečně pracovitá, zručná a ochotná kolegyně s obrovskou zkušeností, která by se pro děti rozdala. Děti ji mohou znát jak z kroužků, tak z příměstských táborů a letos i z výtvarného tábora. Pravidelně připravuje Vánoční a Velikonoční dílničky a viagra casera další dílničky během školního roku, stará se o výzdobu DDM a s kolegy z výtvarného oddělení připravuje dětmi velmi oblíbenou pohádkovou stezku na Dni dětí.
Renata Fejtková – vedoucí tanečního oddělení a činnosti pro předškolní děti
Renata je služebně nejmladší kolegyní, je plná energie a chuti do všeho se pustit, je jí všude plno, ráda vymýšlí nové věci a dokáže je i dotáhnout a úspěšně uskutečnit. Její největší zálibou jsou předškoláci a mladší děti, ke kterým směřuje většinu svých aktivit. Děti si zamilovaly nocování v DDM, které u nás rozjela a kromě kroužků jógy, Klubíčka pro nejmenší a flétničky, ji děti znají z lyžařských a snowboardových výcviků a letních táborů.
Bc. Jaroslav Kočí – vedoucí sportovního oddělení
Jarda je v DDM skoro stejně dlouho jako já. Vím, že jeho slovo platí, a když se na něčem domluvíme, mohu se na něj spolehnout. Dokáže nacházet řešení ze složitých situací. Je to sportovec tělem i duší a zároveň automobilový nadšenec. Pro děti na kroužku florbal (Horse Power) i autodráha připravuje pestré a zábavné hodiny.
Mgr. Karel Šimeček – vedoucí oddělení hudebního, vzdělávacího a informačních technologií
Ani si nepamatuji, kdy mu někdo naposledy řekl: „Karle“ pro všechny je to Dimi. Dimi je většinou dobře naložený pohodář, který rád vtipkuje, je kamarádský, ochotný, připravený pomoci. V DDM má na starosti zejména IT a podařilo se mu společně s kolegy z oddělení ze skomírajících nezajímavých kroužků udělat atraktivní moderní kroužky, které děti opravdu baví a mají jim co nabídnout. Děti ho také určitě znají z kroužků kytary, hudebního i příměstského tábora.
Všichni vedoucí oddělení mají na starosti 8 – 10 externích pedagogů, kterým pomáhají s pedagogickou dokumentací a veškerou administrativou spojenou s činností kroužků, akcí, táborů, atd.
Externí zaměstnanci – pedagogové jsou odborníci na danou činnost, mají svou hlavní práci nebo studují a vedení kroužků vykonávají ve svém volném čase. Všichni mají pedagogické vzdělání – kurz. Jejich počet se mění podle počtu otevřených kroužků většinou jich je kolem 35. Někteří u nás pracují již opravdu dlouho, někteří se mění – zejména pokud se jedná o studenty VŠ, kteří dokončí studia a jejich nová práce jim už nedovoluje věnovat se výuce v DDM.
O jaké kroužky je největší zájem a kterým naopak hrozí záhuba?
Největší zájem je dlouhodobě o kroužky keramiky, ta bývá obsazena během prvních tří dní zápisů a stejně tak i veškeré sportovní kroužky bývají obsazené velice rychle. Každý rok se snažíme udělat nabídku co nejpestřejší, aby si děti i dospělí mohli vybrat. Ještě během zápisů se snažíme reagovat na poptávku, přidáváme kroužky, o které je zájem a rušíme ty, které jsou prázdné. Každý rok nás alespoň jeden kroužek překvapí buď ohromným zájmem, nebo naopak nezájmem, který jsme neočekávali. Nedá se ale říct, že by byly takové kroužky, kterým už dopředu hrozí záhuba.
Přicházejí samy děti, potažmo rodiče, s návrhem na nějaký kroužek? Vytvořili jste již nějaký takový kroužek „na přání“?
Ano, máme i podněty od dětí. Někdy můžeme vyjít vstříct, někdy bohužel ne. Velká poptávka je např. po sportovních kroužcích. Rodiče se nás ptali na házenou, basketbal, ale třeba i lukostřelbu nebo badminton. Moc rádi bychom vyhověli, ale v Horních Počernicích nejsou volné tělocvičny. Podobný problém se týká i tanečních kroužků, taneční sál nám také citelně chybí.
Kolik dětí dnes kroužky navštěvuje?
V loňském roce jsme evidovali cca 1200 přihlášek v pravidelné zájmové činnosti (kroužky).
Vzpomenete na nějaké dítko, které prošlo vaším DDM a dnes se úspěšně věnuje ať výtvarné, či hudební scéně?
Jsem ředitelkou teprve osm let a většina nadaných dětí, které k nám během této doby docházely na kroužek, jsou dosud na středních nebo vysokých školách, jestli budou úspěšné v tom, co u nás začaly, teprve uvidíme.
Během léta jste tradičně odjeli na dětské tábory. Jak se vám letos povedly a kolik dětí na ně odjelo?
Na pobytové tábory odjelo přibližně 260 dětí a příměstských se zúčastnilo 97 dětí. Pobytové i příměstské tábory jsou velice oblíbené a velice brzy po vyhlášení plně obsazené. Ze všech táborů se děti vracely spokojené, se spoustou nových zážitků i kamarádů.
Stresovou situaci jsme letos zažili se sportovním táborem, kdy nám necelý týden před odjezdem vypověděli majitelé střediska ubytování. Najít v plné sezóně volné místo pro skoro 50 osob a přepracovat celý program, který byl vázaný na místo ubytování, nebylo vůbec snadné. Velké poděkování za zvládnutí celé situace patří nejen všem vedoucím tábora, ale také dětem a jejich rodičům, kteří se museli přizpůsobit novým podmínkám.
DDM právě podstupuje rekonstrukcí, co vše se změní a co byste ještě potřebovali?
Již vloni jsme dostali novou střechu, okna a zateplení budovy. Letos to jsou nové stropy a osvětlení v půlce budovy a nová sociální zařízení. V příštím roce by měly přijít na řadu stropy v druhé polovině budovy. Myslím, že tím bude hotovo vše, co se velkých rekonstrukcí týká, tedy alespoň doufám.
Co byste si pro DDM do budoucna přála?
Přála bych si nové větší prostory. Budova DDM je poměrně malá, chybí nám tělocvična, taneční sálek, zázemí pro učitele i skladovací prostory. Kdybychom měli větší prostory, chtěli bychom mít učebnu pro činnosti s malými dětmi a další učebnu, ve které by mohl být každý den klub, kam by děti mohly docházet bez přihlášky – kdykoliv, když zrovna budou mít chuť se sejít s kamarády, když budou čekat na nějaký kroužek, zkrátka kdykoliv, kdy nebudou chtít být samy. Přála bych si, aby DDM mělo zahradu, na které bychom mohli pořádat venkovní aktivity a akce. Vím, že toto vše s největší pravděpodobností zůstane jen snem. Přála bych si, aby do DDM chodily děti rády.
Z čeho máte za poslední rok největší radost?
Napadá mě spousta věcí, které se letos povedly, ale myslím, že důležité je, že v DDM mám tým nejbližších pracovníků, kteří jsou každý jiný, ale skvěle se doplňujeme a úžasné je, že i přes občasné neshody, které se samozřejmě ani našemu kolektivu nevyhýbají, jsme spolu a navzájem si pomáháme a podporujeme se. Pokud by tohle vydrželo, budu mít opravdu radost i do budoucna.
Lenka Bartáková, redaktorka
