Vážení čtenáři, slíbil jsem, že na stránkách dalších čísel našeho Hornopočernického zpravodaje nahlédneme do faktografie pojmenování pražských i hornopočernických veřejných prostranství, tzn. ulic, náměstí i dalších míst, která jsou systémově zahrnuta do tzv. Pražského uličníku, tedy encyklopedie pražských veřejných prostranství. Ale dříve, než se ponoříme do výčtu jednotlivých pojmenování, poučme se z historie a nahlédněme do vývoje pražské obce. V tomto případě z pohledu uplatnění a pojmenování jednotlivých veřejných prostranství, ulic, náměstí, nádvoří atd. tak, jak se vyvíjela v posledních více než dvou stech letech.
Přechod z lidových a zvykových pojmenování na jejich úřední zakotvení přinesla až doba osvícenského absolutismu. I tento, snad můžeme říci, systém, prošel za další léta jistým vývojem. Nota bene poznamenaným bouřlivým vývojem Prahy od 19. století při přechodu od staré struktury osad a farností na nový systém pražských pojmenování, kde základem byl již název ulice, náměstí či tržiště apod. A jakési právní potvrzení této obnovy systému přinesla až úřední kodifikace v říjnu 1787. Spolu s připojením čísel domů popisných pak tento systém v dalších stoletích prošel zásadními změnami, včetně odůvodněných změn jednotlivých názvů ulic a dalších prostranství. To už ale mohlo být poznamenáno vlivy politickými, když pro ten či onen režim bylo pojmenování po jistém vojevůdci nebo politikovi nepřijatelné a muselo být úředně změněno. Takových příkladů bychom našli i v naší paměti na desítky, ba stovky.
A jiný, také zásadní důvod ke změnám pojmenování, spočíval v nedávných letech vývoje hlavního města Prahy v jeho rozšiřování o bývalé obce ve Středočeském kraji. Tento masivní rozvoj naší metropole proběhl v několika etapách a završen byl v roce 1974, kdy s Prahou splynulo dalších třicet obcí, včetně bývalých měst Horní Počernice, Uhříněves, Radotín a Zbraslav.
A protože téměř každá z připojených obcí měla svou vlastní soustavu uličních názvů a v každé se namnoze opakovala shodná pojmenování po národních klasicích a významných historických a politických osobnostech, muselo dojít k administrativnímu a poměrně rozsáhlému aktu přejmenování ulic a veřejných prostranství těchto připojených obcí. Tato operace pak v celém hlavním městě probíhala od roku 1976 a dalších letech a jistě se neobešla bez rozhořčených diskusí a protestů. Ale i to hlavní město Praha se svými novými satelity přežilo.
Dříve, než se budeme věnovat původu pojmenování našich ulic a dalších veřejných prostranství, zastavme se u několika zvláštností, které přesto, že zvláštnostmi opravdu jsou, v současném systému pojmenování jaksi zapadly.
Prvním takovým případem je pojmenování ulice Stoliňská v oblasti Chval. Její název nese i místní základní škola, nejstarší v dnešních Horních Počernicích. A není to tak dávno, kdy děti z této školy podnikly výlet do stejnojmenné obce ve východních Čechách. Ale ouha, ta obec se jmenuje Stolín a naše ulice i škola nese název Stoliňská. A vysvětlení? Inu, došlo k chybnému jazykovému vytvoření tohoto názvu. Nic víc, nic míň! „Však ona ta jizva zaroste.“
Podobně chybně se aplikovala do názvu našich ulic i jména dalších obcí, svorně z východních Čech. Tak například ulice Běchorská byla pojmenována podle východočeské vsi Běcháry. Tak se dokonce jmenovala i část této dnešní Běchorské – od parku Cuřínka směrem na východ. Asi po roce po změně názvu této ulice pak pojmenování Běchárská zaniklo a celá ulice nese již jen jedno jméno. Původně, před připojením k Praze, se tato ulice jmenovala Mánesova.
Další chybou je poznamenána dnešní ulice Hermanická. Ta se měla správně jmenovat Heřmanická, neboť jak vysvětluje centrální Pražský uličník, byla pojmenována po části města Nová Paka – Heřmanice. Pro pamětníky jen připomeneme, že tato ulice původní obce Horní Počernice se jmenovala Poděbradova, po roce 1945 byla přejmenována na Gorazdova. Drobnou chybičkou je poznamenána i další ulice s názvem z roku 1976 Kramolná – ta byla pojmenována podle obce s podobným názvem, ovšem bez čárky nad a, tedy Kramolna. Původní jméno této ulice bylo Husova, od roku 1947 Vrchlického. Podobně tak, záměnou „i“ za „í“ byla přejmenována po připojení k Praze ulice Leštínská podle východočeské obce Leština. Její původní název v obci Svépravice byl Hornopočernická a později v obci Horní Počernice Svépravická. Jako by této hříčky nebylo dost, pozdější výstavbou byla tato ulice přerušena a její nová část se dnes jmenuje Václavická – podle jiné východočeské obce – Václavice. Autor rozsáhlé změny pojmenování hornopočernických ulic z období po roce 1974, nepochybně jeden z tehdejších hodnostářů zdejší radnice, se také zasloužil o změkčení názvu další ulice Na Bačálkách. Ta totiž vychází ze jména východočeské Bačalky a také tak se měla jmenovat. Jiným způsobem byl poznamenán název ulice Plkovská – ta byla přejmenována rovněž v roce 1976, ovšem podle obce Plhov, ležící východně od Sobotky. Její původní pojmenování bylo Tyršova. A konečně ulice na začátku našeho správního území, nedaleko centra Černý Most, se jménem Ve Zliči, byla přejmenována v roce 1976 podle vsi Zlíč, ležící západně od Náchoda, leč na tu čárku se jaksi zapomnělo. Původní název této ulice byl V lomu, což odpovídá skutečnosti, neb na ni navazuje chráněná oblast Chvalský lom. Poslední chybou ve vlně přejmenování ulic po roce 1974 byla změna jména u ulice Všelipská. Název byl utvořen chybně, záměnou písmen „b“ za „p“, neboť název obce, podle které byl nový název zvolen, je Všeliby. Předchozí název před připojením k hlavnímu městu byl Karolíny Světlé. Všechny shora uvedené změny pojmenování místních ulic se navzdory chybně převzatým názvům východočeských obcí od konce sedmdesátých let v nové městské části hlavního města Prahy zaběhly, nikdo neprotestoval, nikdo opravy nežádal – jak by také ano, přece kvůli jedné čárce nebudeme měnit lidem občanky a tak dále. Rozumné, že?
Ivan Liška, kronikář
