Ultramaratonec Radek Brunner opět dokázal, jak špičkový sportovec je. V dubnu se zúčastnil závodu o zlatý toaletní papír, což byla cena pro vítěze karanténního závodu, během nějž museli závodníci každou hodinu uběhnout 6,7 kilometrů. Na začátku bylo přes 2 000 závodníků, každý ve svém prostředí doma na běžeckém páse, na uzavřeném okruhu venku a celý běh musel být zaznamenán on-line přes aplikaci. Jakmile se v celou hodinu nedostavil závodník na start a neuběhl požadovaný počet kilometrů, byl ze závodu vyřazen. Závodníci ubývali a na konec zbyl jen náš počernický Radek Brunner a Američan Mike Wardian. Radek měl za sebou třetí den a noc běhu, po 63 hodinách stál připraven v celou na pásu, aby běžel svůj další úsek, ale bohužel selhala technika a Radkovi nezazvonil start, a tak vyběhl později, což ho diskvalifikovalo a skončil druhý. Přestože je to neskutečný úspěch, Radek se jako amatérský běžec rovná i profíkům z celého světa, pachuť nespravedlivosti toto ukončení prostě má. Měl ještě dost sil, do překonání světového rekordu zbývalo 5 hodin…
Před pár dny jste se zúčastnil ultramaratonu, který však byl v karanténních podmínkách a každý běžel u sebe doma na běžícím pásu. Můžete nám popsat, jak to přesně probíhalo?
Pravidla závodu jsou jednoduchá: každou hodinu musí běžec zvládnou 6,7 km. Zbytek času může využít na cokoliv dalšího – jídlo, spánek… Ale vždy v celou musí být opět připraven na startu. Není tedy možné si naběhat něco do zásoby a pak třeba spát dvě hodiny. Prostě počítá se v hodině pouze 6,7 km a v celou zpět na start. Někdo to zvládne za 30 minut, jiný končí třeba na 55. minutě. Je na každém, jak rychle běží a jakou zvolí taktiku. Mohlo se běžet na pásu nebo třeba venku na okruhu. Díky karanténě se účastnil běžec, který běhal doma po obýváku někde v Dubaji nebo další třeba okolo stolků v kavárně v Kanadě.
Kdy vůbec vznikla myšlenka uspořádat takový závod?
Tento koncept závodu se běhá už dlouho, pořádají se národní mistrovství a světový šampionát. Ale běhá se to venku na okruhu, tohle byla speciální edice karanténní verze. Světový rekord je 68 hodin. Nebyli jsme od něho daleko.
Jak ho rozhodčí kontrolovali, aby všichni běželi poctivě?
Všichni účastníci museli být připojeni na internetový videohovor přes aplikaci ZOOM, kde bylo zaznamenáno, že odstartovali do dalšího kola a kdy přiběhli. Samozřejmě tam občas docházelo k různým výpadkům, občas někdo nebyl na streamu, vypadávalo to a podobně. Na konci se to ale už začalo velmi přísně hlídat.
Každou hodinu jste musel uběhnout 6,7 km. Jak dlouho vám to trvalo, měl jste šanci i na odpočinek?
Okruhy jsem běhal v rozmezí 35-40 minut. Což vycházelo na tempo cca 5:30-5:50/km. Zůstávalo mi tedy dost času na to, abych se potom během 20 minut v klidu najedl, napil, párkrát jsem si odskočil do sprchy, podařilo se mi i párkrát na deset minut usnout.
Běželi jste celkem 63 hodin, jak je možné vůbec takový výkon vydržet?
Jak jsem říkal, když jsem potřeboval, zalehl jsem na matraci vedle běhátka, na telefonu nastavil budíček a držel jsem ho v ruce a usnul. Za deset minut začal bzučet, vyskočil jsem a běžel. No vlastně jsem asi moc nevyskočil, ale zvednout jsem se dokázal.
Jak jste během závodu doplňoval energii?
Díky těm pauzám to bylo opravdu v pohodě. Vlastně jsem ani nezhubnul. Normálně jsem jedl, měl jsem polévku, těstoviny, rýži s masem, každé ráno míchaná vajíčka a kafe. Jana se o mě perfektně starala a patří jí za to velké poděkování. Určitě z toho byla nadšená a těší se na příští podobnou šílenost.
Právě na startu 63. kola přišel smolný okamžik, kdy jste stál připravený na dalších 6,7 km, ale bohužel selháním techniky jste nezaznamenal start a vyběhl tedy později, což vás vyřadilo ze závodu. Jak jste se v tu chvíli cítil?
Tak jasně že mi to v tu chvíli bylo hodně líto. Připadalo mi to dost nefér, nespravedlivé. Celý závod jsem opravdu striktně dodržoval pravidla, můj stream běžel celé 3 dny bez přestávky, každý viděl každý můj krok, nic jsem neošulil. Bohužel tahle chyba se stala, teď už nemá smysl se k tomu vracet. Kdyby tohle nenastalo, kdoví kolik bychom toho fakt naběhali. Od svěťáku jsme byly jen 4 hodiny a byl jsem v tu chvíli dost v pohodě, měl jsem za sebou zvládnutou třetí noc, Mike Wardian do ní teprve vstupoval (běhal ve Virginii). Ale myslím, že oba jsme byli nastaveni na to, nechat tam všechno a na konec jsme v tu chvíli rozhodně nemysleli. Bohužel tohle rozhodnutí znemožnilo i jemu dokončit pokus o svěťák, protože pravidla hovoří jasně. Pokud zůstane poslední běžec, závod končí.
Nepomohlo ani zpětné dokázání, že šlo o výpadek techniky, když jste stál na startu připraven běžet?
No řešilo se to, ale ředitel závodu to ohlásil a už nechtěl rozhodnutí vzít zpět. V pravidlech stojí, že běžec musí být připraven na startu, což jsem byl. Dále je tam psáno, že po zaznění zvonu musí opustit start, což jsem bohužel díky tomu zpoždění přenosu udělal pozdě. Jsou to pravidla a musím je respektovat. Technické chyby se bohužel stávají a nemá smysl se tím už trápit. Byla to bezva akce a já jsem rád, že jsem si zase posunul svoje hranice toho, co je možné. Tak třeba příště budu opatrnější, a dám si větší pozor. Ten závod celosvětově sledovalo fakt hodně lidí a ten konec byl dost smutný pro všechny. Myslím, že kdyby to dopadlo, že by jeden z nás odpadl, tak by to nemělo takový ohlas. Díky tomuhle failu se o tom píše po celým světě.
Lenka Bartáková, redaktorka
