Středisko Oheň se vzdělává!

Středisko Oheň se vzdělává!

Situace se pomalu vrací do normálu, a my tak můžeme pomýšlet na opětovné rozjetí skautských schůzek. V tomto příspěvku se ale chceme věnovat i dalšímu aspektu skautského fungování, a to vzdělávání samotných vedoucích. Je totiž velice důležité nezůstat pozadu a být „nositeli pokroku“, za které skauti vždy byli.

První větší zkušenost s vedením druhých získá skaut už jako rádce či podrádce družiny, kdy spolu s vedoucím (tzn. patronem) spolupracuje na přípravě schůzek, zodpovídá za mladší členy družiny a je spojovacím materiálem mezi vedoucími a dětmi. Rádcům (a rádkyním) je zpravidla mezi 14-16 lety.

Poté přechází naši mladí skauti a skautky do tzn. roverského věku. Roverské družiny jsou složeny ze stejně starých kluků a holek, a vedoucí (říká se jim průvodci) jsou spíše v pozadí a radí s čím je potřeba. Jaký bude program roverů záleží během následujících dvou let stále více na nich, poté už družina (v té době už většinou skupina nerozlučných přátel) funguje zcela samostatně. Roveři také více a více pronikají do skautingu skrze akce pro ně určené, spousta z nich je vytáhne i za hranice našeho střediska.

Po dvou letech je však také možné, aby se roveři chopili jednoho ze základních poslání skautu – výchovy a vzdělávání. Přechod na vedoucího samozřejmě není úplně snadný. Je to veliká zodpovědnost a vedoucí musí umět nejen odřídit hodinu schůzky, ale také naplánovat akci, koupit lístky a potraviny (a vyúčtovat je), a ovládat tak širokou paletu dovedností. Jako vstupní brána do světa vedení slouží tzv. čekatelský kurz. Jedná se o téměř celoroční kurz, ve kterém se během série víkendových akcí a sezení předá podstatné know-how o tom, jak vést oddíl a všechno zvládnout.

Po „čekatelkách“ pak už nastupuje vedoucí do oddílu, který si vybere (a máme jich ve středisku celkem 11) a začíná svoji kariéru vedoucího. Na čekatelský kurz navazuje kurz vůdcovský, který ještě více rozšiřuje znalosti vedoucího. Dalších kurzů je celá řada, střediskové minimum pro vedoucí středisek, zážitkové kurzy, nebo například Helpdesk pro celé týmy, který někteří naši členové letos online spolupořádali.

Tohle byl tedy stručný náhled do toho, kolik práce je potřeba investovat, abychom mohli nabízet co nejlepší péči a zážitky dětem i dospělým. Všechno to naši vedoucí-dobrovolníci činí bez nároku na odměnu. Penězi se ostatně ospalé ráno u nás na tábořišti po vydařené noční hře plné dětských úsměvů vyvážit ani nedá.

Za středisko Oheň: Martin Philipp

Prev STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ
Next Přípravy na „chaloupky“ jsou v plném proudu