Svůj čas nejraději trávím na sportovištích

Svůj čas nejraději trávím na sportovištích

Ivan Liška (ODS) nastoupil v roce 1990 do funkce starosty a vykonával ji dlouhých 20 let. Za tu dobu se mnohé změnilo, nicméně na polistopadové začátky stále rád vzpomíná.

V Horních Počernicích jste působil jako starosta dlouhých 20 let. Jak na toto období vzpomínáte? Na co jste z dob svého působení na radnici nejvíce pyšný a co naopak s odstupem času nepovažujete za nejlepší rozhodnutí?

Na toto období vzpomínám rád a často. Rád proto, že to byla, zvláště v devadesátých letech, doba plná nadšení, upřímné spolupráce i důvěry. A často proto, že se mi nabízí smutné srovnání s dnešní situací v zastupitelstvu Horních Počernic. Ale je to bohužel už jen krásné vzpomínání. Polistopadová atmosféra se už, myslím, ani do naší městské části nevrátí. A poznamená to i faktický rozvoj obce. A to je přece jeden z klíčových úkolů každého zastupitelstva. A dnes – cožpak bychom v současném marasmu dokázali dobudovat plnou infrastrukturu obce, postavili řadu nových budov pro školství, kulturu i obecní správu? A hlavně vyzvedli z trosek náš zámek ve Chvalech – to pro mě osobně přináší největší uspokojení. A ptáte-li se na špatná rozhodnutí? Víte, jedním z mých kréd v roli starosty, ostatně i v roli obyčejného člověka, bylo nedělat chyby. A tak jsem všechna zásadní rozhodnutí vždycky důkladně vážil a se svými kolegy všechno konzultoval. Proto si nepamatuji, že bych se dopustil nějakého špatného rozhodnutí. A pokud mi někdo něco vyčítá, např. masivní výstavbu skladových hal v tzv. obchodní zóně sever, je to jen o úhlu pohledu. Kdybychom jako svobodná obec, město pobírali všechny daně, které se dnes v této zóně vyprodukují, žili bychom si jako třeba v nedalekých Benátkách a nemuseli se prosit, aby nám Praha dala peníze na novou tělocvičnu.

Co Vám v naší městské části dělá nejvíce vrásky?

Určitě mě trápí současná rozhádaná atmosféra v zastupitelstvu městské části. Takovou já za dvacet let starostování nepamatuji. To na straně jedné, na druhé straně mě bolí trvalé přehlížení hlavních problémů Horních Počernic ze strany představitelů hlavního města Prahy. Nepamatuji si, že by nám někdo z primátorů či radních v posledních 30 letech nějak zásadně pomohl. Výjimkou snad jsou pánové Kasl a Bém, kteří nás podrželi při nadšené rekonstrukci Chvalského zámku. Jinak jsme si museli všechno vydobýt sami, včetně pracného zajištění potřebných financí. To šlo mnohdy až na hranice rozumného zadlužení. Ale vždycky jsme všechno řádně splatili. Takové věci si dnes vůbec nedovedu představit.

Dlouhá léta jste úzce spojen se Sokolem v Horních Počernicích. Jak byste rád viděl jeho další rozvoj?

V TJ Sokol HP aktivně působím od svého přistěhování do Horních Počernic v roce 1974. Nejhezčí vzpomínky mám na vedení tréninků atletiky s hromadou nadšených dětí, které uchvacoval nedaleký les, kde jsme běhali, cvičili, skákali, šplhali atd. A pak samozřejmě výstavba nové tělocvičny ve Svépravicích počátkem 80. let. Takové nadšení a neuvěřitelně plodná aktivita členstva na brigádách – ani to už se nikdy nevrátí. Dnes, myslím, jsme již mnohem lépe připraveni na své všestranné aktivity ve sportech i v základních pohybových aktivitách pro děti a mládež. A mohli bychom být ještě aktivnější, kdyby bylo v Horních Počernicích více tělocvičen.

Kolik má dnes členů a jaké sportovní činnosti zahrnuje?

TJ Sokol má dnes přes 800 členů a je největším spolkem v Horních Počernicích. V našich řadách organizujeme sportovní činnost v atletice, sportovní gymnastice, basketbalu, volejbalu, tenisu a všestrannosti – tyto oddíly fungují zejména pro děti a mládež. Jen dospělí pak sportují v oddílech nohejbalu, stolního tenisu a horolezectví. Tady ještě musím zmínit i naše nesoutěžní aktivity mezi seniory – jde o rekreační tenis, volejbal, stolní tenis i cvičení starších žen.

Našli si lidé po lockdownu cestu zpátky ke sportu, nebo jste zaznamenali větší úbytek členské základny?

Celé období koronaviru se negativně podepsalo na našich celoročních aktivitách. Uzavřená sportoviště a omezené shromažďování poznamenalo téměř všechny naše sportovní oddíly. Na druhé straně pak chválím naše trenérky, které po vzoru mimoškolních aktivit organizovaly pro své svěřence tréninky tzv. online. Rovněž jsem si cenil pohybové aktivity dospělých při pohybu v přírodě – běhání, turistiku i cyklovýlety. Na naší členské základně covid nezpůsobil žádné velké ztráty – k dnešnímu dni máme více členů než před pandemií. Na některé aktivity, např. cvičení rodičů a dětí nebo tréninky dětí v atletice, basketbalu, volejbalu i sportovní gymnastice nám zásadně chybí tréninkové prostory v tělocvičnách. Škoda!

V snad již blízké době začne stavba sportovní haly. Nicméně pro potřebu Sokola chybí i další prostory, například jste měli v plánu výstavbu gymnastické haly. Jak to s halou vypadá, má tento projekt šanci?

Ve věci výstavby nové tělocvičny říkáte „snad”. I já tomu dnes začínám věřit. Ale celá ta věc je velkou ostudou naší městské části. A každá zastupitelka, která do přípravy výstavby v posledních letech tzv. hodila vidle, by se měla stydět. A že to zastavení, či zdržení výstavby nové tělocvičny negativně poznamená i další plány, třeba právě výstavbu gymnastické tělocvičny ve Svépravicích, je nabíledni. Těžko může starosta obce plédovat úspěšně za dvě nové tělocvičny, to pochopí každý. Proto mě ty obstrukce z posledních šesti, sedmi let tak zlobí. Jinak pro vlastní výstavbu nové gymnastické tělocvičny letos dokončíme dokumentaci pro potřebné územní souhlasy a další povolení stavebního úřadu. V žádném případě tak jednota přípravu této potřebné investice nezastaví.

Kde v Počernicích nejraději trávíte svůj čas?

Svůj čas nejraději trávím na sportovištích – ve Svépravicích i v tenisovém areálu. I tam jsem zvláště v posledních deseti letech nechal kus života. A ještě jedna věc mě baví – železniční doprava. A tak rád chodím na zdejší nádraží, sleduji pohyb vlaků a rád s nimi i jezdím. Je to totiž mimo jiné také nejefektivnější osobní doprava – za 16 minut jste přímo v centru metropole.

Lenka Bartáková, redaktorka

Prev Pohár mládeže
Next Via lucis