Těším se, že budou diváci v kině přemýšlet, nechají se unést a film budou sledovat bez dechu  

Těším se, že budou diváci v kině přemýšlet, nechají se unést a film budou sledovat bez dechu  

Jan Jílek, programový ředitel Asociace českých filmových klubů, si před pár lety zvolil Horní Počernice jako svůj domov. Nyní zde zakládá Filmový klub Horní Počernice, který letos přinese divákům šest inspirativních a hlubokých artových filmů.

 

foto Michael Dzindzichasvili

Pane Jílku, jak dlouho žijete v Horních Počernicích?

V „Hornoporno“ (tak totiž s manželkou naši čtvrť láskyplně nazýváme) žiji od roku 2018, což je samozřejmě krátká doba. Vyrůstal jsem ale v Hradci Králové, a tak jsem díky staré hradecké silnici (dnes Náchodské ulici) stále pomyslně spojen pupeční šňůrou.

Co vás přilákalo usídlit se právě zde?

Hledali jsme místo pro náš nový start a vytvoření hnízda, něco v Praze, ale zároveň na jejím okraji. Brzy se nám narodila dcera a během každodenních výprav s kočárkem jsem postupně prošel snad všechny ulice v Horních Počernicích. Takže žiji v Počernicích sice krátce, ale mám je detailně prochozené, což je podle mě velmi důležité – člověk by měl mít dobrou mentální mapu místa, kde žije. Pokud tomu tak není, jste odsouzeni k vykořeněnosti.

Jaké jsou podle vás hlavní přednosti života v této části Prahy?

Jeden kamarád nám řekl, že mu Horní Počernice připomínají typické americké maloměsto a něco na tom je – hlavní třída, kde jsou všechny obchody a služby, a dále pak pravidelná čtvercová síť ulic převážně s rodinnými domy. Milujeme počernický klid i možnost být rychle v centru Prahy a zároveň možnost rychle vyjet do našeho oblíbeného Polabí nebo kamkoliv jinam. Žít v HoPo je příjemné a velmi výhodné z mnoha hledisek.

foto Marek Malusek

Máte nějaká oblíbená místa v Počernicích, kam rád chodíte ve svém volném čase?

Těch míst je naštěstí více: Třebešovská ulice (pro klidnou procházku), cyklostezka K Berance a kolem hřbitova (na běhání), celý Chvalský areál (pro komplexní program) nebo ulice Svatého Jana, Chvalský lom a kasárna Bílý vrch (skryté poklady).

Mohl byste nám povědět, jak jste se dostal k práci programového ředitele Asociace českých filmových klubů?

Studoval jsem filmovou vědu, a ještě jsem neměl studium dokončené, když jsem dostal nabídku snů – dělat koordinátora programu na festivalu Letní filmová škola v Uherském Hradišti, který jsem upřímně miloval, kam jsem několik let jezdil jako návštěvník a hltač filmů. Prakticky ze dne na den jsem se tak dostal z pozice studenta, který se učil o současných režisérech, do pozice člověka, který tyto režiséry zval na festival, moderoval s nimi diskuse a trávil s nimi čas. Postupně se nabalovala další a další práce a své portfolio aktivit jsem rozšířil i na filmovou distribuci, řešení mezinárodních grantů apod. V práci opravdu nejsem promiskuitní: nikdy jsem nepracoval jinde a neumím si to ani představit.

Co vás na této pozici nejvíce baví a jaké jsou hlavní výzvy?

Každý den v mé práci je jiný – jedeme na poradu, drtíme doma e-maily, máme sérii online-callů, řešíme premiéru distribučního filmu, jsme na zahraničním festivalu, schůzujeme, píšeme žádosti, jsme na Letní filmové škole (což jsou takové turbo dny). Mám rád své kolegy (s jednou kolegyní dokonce žiji), rozmanitost své práce, její mezinárodní rozměr a možnost připravovat pro diváky něco důležitého a kulturně obohacujícího.

Navštěvujete promítání i v našem počernickém divadle?

Paradoxem mojí práce je, že do kina se zas tak často nedostanu. Drtivou většinu filmů nakoukáváme doma na big screen TV a klasické kinozážitky si dopřáváme prakticky jen na festivalech. V roce 2023 jsem byl v počernickém divadle na následujících projekcích: Úžasný Mauric, Mumie, Zoubková víla. Z výčtu filmů je zřejmé, že chodím především jako doprovod a dozor.

Od února začne fungovat Filmový klub Horní Počernice. Na koho je tento klub primárně zaměřen?

Součástí naší práce v Asociaci českých filmových klubů je být v neustálém kontaktu s filmovými kluby po celé republice (je jich v současnosti zhruba 90), a proto je krásným paradoxem, že jeden takový filmový klub vznikne přímo v Horních Počernicích. Díky vstřícnosti Divadla Horní Počernice a Markéty Králové chceme rozjet filmový klub promítající jednou měsíčně v únoru, březnu, dubnu, říjnu, listopadu a prosinci. Plánujeme promítat vždy v úterý na začátku měsíce a chceme vybrat šest inspirativních a hlubokých artových filmů, na které dlouho nezapomenete. Budeme se rádi setkávat se všemi otevřenými diváky, kteří budou ochotni jednou za měsíc v kině přemýšlet, nechat se unést, sledovat film bez dechu.

Jaký druh filmů bude Filmový klub Horní Počernice promítat?

Budeme vybírat jen šest filmů za rok, takže tam musí být to nejzásadnější ze světové i české artové produkce, pouze crème de la crème. Za kvalitu vybraných filmů ručím svojí dramaturgickou kariérou! Plánujeme také projekce českých filmů s hosty a další speciality. Samozřejmostí budou lektorské úvody před každým filmem, případně diskuse po filmu, pokud bude přítomen host.

Čím budou projekce v rámci FK HP výjimečné?

Chceme postupně vybudovat komunitu věrných diváků klubových projekcí, kteří budou označení FK vnímat jako label kvality. Přál bych si, aby se projekce v rámci filmového klubu odlišovaly, byly specifické, zásadní, zážitkové. Ať už zmiňovanými úvody před filmy, tak také společným posezením po filmu v Divadelní kavárně, kde necháme doznít své zážitky a pocity, budeme se společně bavit a „analyzovat“ právě skončený film. Filmů je obecně přehršel jak v kinech, tak na streamovacích platformách, DVD a Blu-ray. My se budeme snažit oživit dávnou slávu filmových klubů jako míst poznávání filmů i poznávání sebe sama skrze film.

Jakým filmem Filmový klub Horní Počernice odstartuje?

První projekcí bude španělské drama Mamacruz, které do distribuce vybrali samotní diváci Letní filmové školy. Sedmdesátiletá katolička Cruz se omylem prokliká k pornu, čímž do svého života vpustí dosud nepoznanou energii. Komorní a hluboký film o tom, že i sex může být boží dar a že nikdy není pozdě začít. S čímkoliv…

Máte nějaký oblíbený film, který vás osobně ovlivnil nebo inspiroval?

Takových filmů je nespočet: Pulp Fiction: Historky z podsvětí (teenage kultovka kultovek), Klub rváčů (iniciace), Eyes Wide Shut (bez dechu z toho, jak může vypadat artový film), Caravaggio režiséra Dereka Jarmana (zásadní film pro mou diplomku a disertaci), O slavnosti a hostech (nejoblíbenější český film).

Jaký je váš názor na současný stav české filmové scény a jakou roli v ní hrají filmové kluby?

České filmové prostředí obecně funguje, máme podporující Ministerstvo kultury a Státní fond kinematografie. Točí se neotřelé a provokativní projekty (Kdyby radši hořelo, BANGER., Přišla v noci apod.). Český film je stále více vidět na velkých světových festivalech. Čeští diváci stále hodně chodí na české filmy. Filmové festivaly jsou fenoménem a love-brandem doby. Celá tuzemská audiovize přežila covid. Často jsem v kontaktu se zahraničními profesionály, kteří vytvářejí měřítko, a myslím, že se v české kinematografii děje mnoho dobrých věcí.

Prev Zážitky z cest: Poutní cesta do Santiaga de Compostela
Next ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA