V knihovnické profesi si musíte pěstovat „nos na knihy“

V knihovnické profesi si musíte pěstovat „nos na knihy“

Božena Beňová si svou lásku ke knihám vypěstovala již v útlém dětství, kdy ve své rodné vísce na Slovensku vypomáhala v lidové knihovně. Sen stát se knihovnicí se jí vyplnil a již v roce 1976 nastoupila do zdejší knihovny. Politická situace jí ale nedovolila v této práci po mateřské dovolené pokračovat, nastoupila jinam, ale v roce 1992 se vrátila do hornopočernické knihovny, kde působila dalších 30 let. V lednu se s knihovnou rozloučila a odešla do zaslouženého důchodu.

Vzpomenete si, kdy jste poprvé četla knížku a jaká to byla?

Než jsem se naučila číst, četla mi hodně moje babička. Pamatuji si hlavně knížky pro děti od spisovatelky Kristíny Royové (V slnečnej krajine, Traja kamaráti, Prišiel domov). Sama pak pravděpodobně Rozprávky starej matere, někdy ve druhé třídě. Jenom na vysvětlenou – narodila jsem se a vyrůstala jsem na Slovensku. Odmalička jsem vnímala biblické příběhy vyprávěné babičkou, která se mi věnovala.

Jak se následně utvářela Vaše láska ke knihám?

Docela přirozeně. Naše vesnice měla lidovou knihovnu, kterou jsem hodně navštěvovala a paní knihovnice mi dovolila občas jí vypomáhat. Při hodině slohu jsem bez rozmýšlení psala na téma Čím chci být – knihovnicí.

Kdy jste se přestěhovala do Čech a zejména tedy do Horních Počernic?

Ze Slovenska jsem se s rodinou do Horních Počernic přestěhovala v roce 1973.

Kdy jste nastoupila do zdejší knihovny?

Úplně poprvé v roce 1976, ale to jsem se dlouho neohřála. Politická situace mi nedovolila po mateřské dovolené vrátit se. Technická knihovna Výzkumného ústavu pro stavbu strojů v Běchovicích potřebovala knihovnici a tak jsem neváhala. Moc ráda na ta léta vzpomínám. Po revoluci mi novým vedením bylo nabídnuto vrátit se do počernické knihovny. Nastoupila jsem v září 1992.

Knihovna se několikrát stěhovala a doznala opravdu velkých změn. Jaké byly pro Vás ty nejzásadnější?

První stěhování jsem zažila na přelomu roku 1992 -1993 z Náchodské 644/128 na současnou adresu. Bylo to kvůli restituci, rychlé, hektické, náročné. Jenomže budova se stala majetkem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, tudíž jsme se ocitli v nájmu. Samozřejmě léty všechno chátralo, nešlo otevřít okna, aby se nevysypala a nezpůsobila malér. V lednu 2004 byla provedena organizační změna v začlenění knihovny pod Dům dětí a mládeže. V uvolněných prostorech na stejném poschodí bylo po adaptaci a vybavení novým zařízením otevřeno samostatné oddělení pro děti a mládež. Současně se pilně pracovalo na automatizaci a ke 100letému výročí v roce 2005 byla knihovna plně automatizovaná. Velmi pomohla Městská knihovna v Praze, která nám dodala potřebnou techniku. Také jsme rozjeli nové aktivity pro veřejnost. Jenomže budova chátrala, naděje na odkup žádné. K 1. 8. 2008 se knihovna stala samostatnou příspěvkovou organizací a já jsem byla jmenovaná do funkce ředitelky. Až do roku 2015 se kolem budovy nic nezměnilo.

Pak ale nastal zásadní zvrat, kdy se podařilo vedení radnice vybojovat bezúplatný převod budovy do majetku obce. Ihned nastaly přípravy na rekonstrukci knihovny. Nejdřív stěhování knihovny na Chvalskou tvrz (podkroví bývalého sklenářství). Za finanční podpory EU se nejenom zvětšil prostor knihovny (samostatné oddělení naučné literatury), ale vybudovalo Kulturně komunitní centrum, které dává nové možnosti k činnosti spolků a knihovně k novým aktivitám pro veřejnost. V září 2017 jsme slavnostně otevřeli.

 

Dokážete odhadnout, kolik knih jste mohla přečíst?

To si netroufnu odhadnout. Spíš jsem měla občas mindrák, kolik jsem toho nepřečetla. V knihovnické profesi si musíte pěstovat „nos na knihy“ při budování knižního fondu. Není možné přečíst titul a teprve rozhodnout, jestli zakoupit. To se vyvíjí během praxe. Škoda peněz za knihu, která jenom „šustí papírem“.

Je nějaká kniha, kterou jste nedočetla, která Vás prostě nebavila? Nebo jste každé dala šanci?

Nedělala jsem si násilí. Pokud to nešlo, tak jsem ji odložila. Nejsem čtenář, co prolouská všechno.

Který knižní žánr je Vám nejbližší a měnil se v průběhu let?

Na střední škole jsem byla uchvácena autory Henrykem Sienkiewiczem  (Pouští a pralesem, Quo vadis) a A. J. Croninem (Citadela, Klíče od království, A hvězdy mlčí, Příběhy z černého kufříku aj.). Jak jen to moje úspory dovolovaly, pravidelně jsem knihy kupovala. Kniha Odviate vetrom od M. Mitchellové mi pomohla při maturitě z dějepisu (v Čechách vyšla pod názvem Jih proti Severu). V průběhu let, hlavně pak v dospělém věku, se můj zájem ubíral k psychologické literatuře, židovské tematice a jejím autorům (např. Viktor Fichl, Chaim Potok). Mám ráda životopisné romány, knihy s křesťanskou tematikou (Anselm Grún, Max Kašparů). Rozhovory se zajímavými osobnostmi vyhledávám v poslední době čím dál víc. Zvlášť blízký je mi mj. Josef Beránek – počernický autor mnoha rozhovorů.

Která z knih pana Beránka Vás oslovila nejvíc?

Všechny jsou úžasné. Obzvlášť zajímavá je: Anton Otte – Vzdálená Evropa? Pojednává o poctivém procesu smíření mezi Čechy a Němci. Jak říká protagonista, jde o dlouhodobý proces podobný hojení hluboké rány, na němž však závisí budoucnost nenásilného soužití Evropanů z různých zemí.

Vím, že teď už bude rozhodnutí na nové ředitelce či řediteli, ale neplánujete s panem Beránkem například besedu?

Pan Beránek byl v knihovně několikrát a zdařile konferoval při besedách. Věřím, že spolupráce s ním bude i nadále pokračovat.

Jsou žánry, u nichž víte, že naše čtenáře nezaujmou, nebo se snažíte mít od každého něco?

Snažíme se zohledňovat zájem čtenářů a přitom mít v knižním fondu co nejširší škálu literatury – jak beletrie pro dospělé, děti a mládež, tak naučné. Knihovna je limitovaná prostorem i finančními prostředky. Podle toho, že knihovnu navštěvují i čtenáři z centra Prahy, si dovolím říct, že máme kvalitní knižní fond.

Mnoho lidí si oblíbilo elektronické čtečky knih, jak se na tento trend díváte?

Je to výborný doplněk na cesty – na dovolenou, do metra. A také když vás bolí krční páteř a nemusíte držet v rukou těžkou bichli. Sotva však plnohodnotně nahradí klasickou knihu.

Kolik titulů je dnes v knihovně a kolik jich měsíčně nakoupíte?

Ke konci loňského roku to bylo 27 759 knih. Odebíráme 27 exemplářů periodik. Roční přírůstek byl 1 412 svazků.

Reagujete i na přání čtenářů? Můžou si u Vás knížku „objednat“?

Ano, náš nový knihovnický program TRITIUS tuto možnost nabízí. Jak rezervaci, odložení na poličku,

prodloužení výpůjček i přání o zakoupení konkrétního titulu.

Co teď právě čtete?

Momentálně mám rozečtenou knihu Královna ze Sáby od Tessy Korber.

Lenka Bartáková, redaktorka

Prev Divadelní tábory
Next Uzavření komunikací Ve Žlíbku a Bártlova z důvodu provádění stavby Optimalizace trati Vysočany (včetně) – Mstětice (mimo)“