Tak tu máme opět listopad. Pro někoho je to měsíc jako každý jiný. Pro jiného má své zvláštní kouzlo – listopad je tak trochu tajemný měsíc. A pro jiné je zase listopad nejhorším měsícem v roce. Denního světla prudce ubývá, a i přes den bývá zataženo a šero. Světlo mizí, vegetace pomalu utichá, a i duši některých lidí jako by začala obestírat šeď. Existuje proto i jeden léčebný mechanismus zvaný fototerapie, tedy léčba světlem. Člověk zkrátka potřebuje světlo. Sluneční svit se dá částečně nahradit jinými, umělými zdroji světla, ale přeci jen to není ono. Ale nejde jen o světlo světa vnějšího, ale i toho světa vnitřního, který je v každém z nás.
Častým zdrojem takového světla pro nás bývají různé radostné zážitky. Ty velké a výjimečné jako svatba či narození dítěte, ale i zážitky menší a častější jako oslava narozenin, hezká dovolená, zážitek v divadle nebo na koncertě, dojem z hezkého filmu, dovádění s dětmi, relaxační hudba, půlhodina strávená ve vaně při svíčkách apod. To jsou světla, která rozzařují naši všednodennost. Jsou to takové lampičky posázené kolem naší životní cesty. Jsou příjemné a dobré. Ale určitě stojí za to pokusit se sestoupit ještě o něco hlouběji. Světlo dopadající na nás jakoby z vnějšku, z vjemů a událostí života, časem odeznívá. Každá svatba jednou skončí, dítě odroste, narozeninový dort se dojí, hudba orchestru dozní, vana naplněná éterickými oleji se vypustí.
Nejhlubší zdroje světla pro život nacházíme ve vztazích: v přátelství, manželství, pomoci druhým… Také Bible jde touto hlubší cestou a ukazuje zdroj světla ve vztahu. Jistě i v tom mezilidském. Ale otevírá před námi ještě jiný rozměr. Zve nás do tak trochu jiného vztahu, než jaké běžně známe. Zve do vztahu s Bohem. Jak mít ale vztah k někomu, koho nevidíme? Ale mnoho důležitých věcí našeho života je vlastně neviditelných. Dá se nějak změřit či zvážit láska, věrnost, dobrota? To jsou věci neviditelné, a přece nadmíru důležité. Ty neviditelné vlastnosti však lze poznat, když se „vtělí“ do činů. Jestli má někdo v srdci lásku, se pozná podle toho, že tu lásku také nějak prakticky projeví. S Bohem je to podobné. Neviditelný Bůh se vtělil do příběhu Ježíše. Lidé, kteří se s ním setkali, se setkávali zvláštním způsobem i s Bohem. Setkání s ním přinášelo do jejich životů světlo a teplo Boží lásky, naděje a přijetí. Jan o něm napsal: „V něm byl život a život byl světlo lidí.“ (v. 4) Kéž smíme i my (nejen v listopadu) zahlédnout odlesky tohoto světla a života.
Michal Žemlička
Církev bratrská
