Vítězslav Kaliba nastoupil do funkce tajemníka městského úřadu po bohatých zkušenostech ze Středočeského kraje, kde působil deset let.
Nedávno jste nastoupil do pozice tajemníka na náš úřad. Kde jste pracoval před tím?
Deset let jsem pracoval na Krajském úřadu Středočeského kraje. V prosinci 2007 jsem nastoupil na úřad jako projektový manažer Odboru evropské integrace. Mojí hlavní pracovní náplní byla příprava a realizace projektů spolufinancovaných z finančních prostředků EU. V roce 2010 jsem byl jmenován vedoucím oddělení přípravy a realizace projektů EU Odboru regionálního rozvoje. V březnu 2015 jsem pak byl jmenován vedoucím Odboru regionálního rozvoje. V té době měl odbor 100 zaměstnanců.
Jak se vám těch deset let na Kraji líbilo?
Přestože kraje vznikly už v roce 2000, resp. 2001 a já jsem se stal zaměstnancem Krajského úřadu až na konci roku 2007, zažil jsem dosud všechny hejtmany a hejtmanky, což beru jako obrovskou zkušenost. Díky poměrně rozmanité agendě Odboru regionálního rozvoje – regionální rozvoj, strategie, evropské projekty investiční, ale i neinvestiční, územní plánování, stavební řád, cestovní ruch, cyklodoprava, podpora podnikání a mnoho dalšího, jsem získal široký rozhled. V roce 2015 jsme také zakládali Středočeské inovační centrum, spolek, kde jsem byl do konce svého angažmá na Krajském úřadě členem představenstva spolku. Podílel jsem se také na vzniku nejmladší příspěvkové organizace Středočeského kraje, kterou je Středočeská centrála cestovního ruchu.
Za těch deset let jsem měl možnost potkat se a jednat s řadou více či méně známých a zajímavých lidí, ať už to byli hejtmani, poslanci, senátoři, ministři Vlády ČR, primátoři, starostové, ale také s některými osobnostmi uměleckého světa a podobně. Měl jsem možnost podílet se na přípravě posledních programových období EU (2007 – 2013, 2014 – 2020, ale také částečně na budoucím období 2021+). A takto bych mohl ještě dlouho pokračovat. Abych to zkrátil, ano, těch deset let na Kraji se mi líbilo, a to i přesto, že ne vždy to bylo samozřejmě jen idylické…
Proč jste se rozhodl na Kraji skončit?
…řekněme, že po vzájemné dohodě se současným vedením Kraje a Krajského úřadu.
Nyní jste v pozici tajemníka, proč jste si vybral tuto pozici?
Pozice ve vedení úřadu obecně mne již dlouho lákala. Vývoj událostí a uvolněnou pozici tajemníka Úřadu městské části Praha 20 jsem bral jako výzvu. Jsem velice rád, že jsem tuto možnost získal.
Rád bych zde zúročil své znalosti a zkušenosti, a to ať už praktické, tak i teoretické, které jsem získal při studiu managementu veřejné správy.
Proč jste si vybral právě Horní Počernice? Máte k nim vztah?
Přestože nejsem místní, tak k Horním Počernicím mám velmi pozitivní vztah. V Horních Počernicích bydlela moje babička a maminka zde vyrůstala a chodila do školy. Díky tomu jsem tu podstatnou část dětství strávil i já. Jinak já pocházím z Černého Mostu, čili ze sousedství. Posledních devět let ale bydlím na jihu severní části Středočeského kraje – kousek od Čakovic.
S jakou vizí jste vstupoval do funkce?
Moje vize je úřad, který je profesionální podporou samosprávě, který je nápomocen občanům daného území při jejich životních událostech a potřebách a který se řídí nejen zákony, ale i zdravým rozumem.
Bylo něco, co Vás na práci překvapilo?
Nevím, jestli přímo překvapilo, ale mrzí mě obtížnost obsazení některých klíčových pozic v rámci našeho úřadu městské části. Je to jistý handicap, se kterým se musím v krátké době poprat. Kdo sleduje naše webové stránky www.pocernice.cz, tak tuší, že mluvím zejména o neobsazených pozicích na Odboru ekonomickém. Současně ale děkuji stávajícím pracovnicím odboru, že se statečně drží a že v rámci možností situaci dosud zvládají.
Velmi pozitivně mě ale překvapil přístup prakticky všech zaměstnanců úřadu a všem i touto cestou děkuji za milé přijetí a dosud vstřícný přístup k avizovaným změnám v řízení úřadu.
I když na zmíněné pozici nejste dlouho, můžete už teď říct, co Vás na této práci baví a zda jste si ji takto představoval?
Baví mne lidi, se kterými na úřadě pracuji. Ano, ta práce mne baví. Časově je možná náročnější, než jsem si původně myslel a ne zřídka musím otevřít pracovní notebook i doma, ale to nevidím nijak tragicky. K této pozici to patří. Už jsem měl také čest předávat občanství novým občanům našeho státu. To pro mne byla zcela nová zkušenost a musím říct, že když jsem viděl to nadšení v jejich očích, tak jsem z toho měl radost. Na Kraji jsem pracoval deset let, budu rád, když i zde budu mít minimálně stejnou příležitost.
Můžeme nahlédnout i mimo pracovní náplň? Čemu se rád věnujete ve volném čase?
Tak určitě svému ročnímu synovi. Ale jsem také instruktorem sebeobranného systému Krav Maga a vedu kurzy pro děti a pro dospělé. Otevíral jsem také kurzy speciálně pro ženy. Celý ten systém je něco, co mě baví a svým způsobem naplňuje. Zahájil jsem ale také profesní studium práva. Mám licenci pro přístrojové potápění, baví mě jachting, i když na ten poslední roky zbývá jen minimum času, baví mě i kolo. Přiznávám ale, že mě také baví jen tak ležet a nic nedělat. Na tento koníček se ale poslední dobou času opravdu moc nedostává.
Lenka Bartáková, redaktorka
