Z historie dávné i nedávné – slovy kronikáře: „Rok 1968 byl rokem mimořádným a krizovým, jak je odborně nazýván v našich dokumentech.“
Vážení čtenáři, když jsem na stránkách předchozích několika čísel HPZ končil své vyprávění o původu pojmenování našich ulic v Horních Počernicích, utkvěl mně v mysli nápad nahlédnout do zápisů v obecní kronice Horních Počernic v době ne tak docela dávné, kterou ještě mnozí z nás velmi dobře pamatují, tedy do roku 1968. A proč ne, když jsme si letos, před několika týdny, připomněli už 55. výročí smutných srpnových dnů toho roku.
A věřte, nemám vůbec v úmyslu připomínat tehdejší ideologické výroky našich stranických mravokárců, ať už to byly odsudky „připravovaného plánu kontrarevolučních sil a jejich útok na naše socialistické zřízení“ nebo pochlebování poskytovatelům „soudružské a internacionální pomoci, kterou nám přinesl Sovětský svaz a ostatní spřátelené socialistické země“ a nakonec ani souhrnné „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ“.
Ale přesto je s podivem, že právě ono „Poučení“, stvořené nejvyššími stranickými ideology v roce 1970, je citováno v úvodu kroniky obce již v úvodu zápisu kronikáře za rok 1968. Pak chronologie a věcné uspořádání zápisu kronikáře za příslušný rok v obecné rovině zcela ztrácí smysl a smysl ztrácí i celá obecní kronika. Inu, jak je vidět, ono „Poučení“ mělo i v Horních Počernicích svoji váhu. A chudák kronikář, lhostejno jak se jmenoval, ale i sama obecní kronika, dostali řádně za uši, děj se co děj!
Zůstaňme ale na zemi, tedy naší městské části, tehdejší obce, která se již nejméně od poloviny roku 1968 připravovala na významnou změnu svého statutu, totiž přechodu na samostatné město ve Středočeském kraji, což po právu nastalo k 1. 1. 1969.
Dále již cituji:
„Veřejný a politický život v obci byl poznamenán krizovými jevy tohoto roku a také na jeho vývoj někdy nevhodně působily některé sdělovací prostředky (noviny, rozhlas a televize), které na čas sešly na bludné scestí a neodpovědně často informovaly a vytvářely veřejné mínění.“
Dále kronika připomíná den 21. srpna v Horních Počernicích:
„K nám přijely oddíly Sovětské armády v 9.45 hod. a projížděly tudy směrem na Prahu. Ti lidé, kteří dobře chápali situaci, vítali tuto sovětskou pomoc s radostí a úlevou. Mnozí lidé však byli z toho zmateni, protože zatím nestačili porozumět, oč vlastně běží. V příštích dnech se u nás v prostoru od tzv. Beranovy skály směrem k lesu utábořily polním způsobem některé oddíly Sovětské armády a zůstaly zde asi dva měsíce. Mnozí naši občané navštěvovali sovětské vojáky a přátelsky se s nimi stýkali. …………… Naši lidé ve své převážné většině správně pochopili význam internacionální pomoci a kladně se k této akci postavili. Ale máme u nás a asi ještě dlouho budeme mezi sebou mít přízemní maloměšťácké dušičky, které dovedou podle potřeby řádně panikařit, a to se stalo i tentokrát. Od 21. srpna až do konce měsíce tito lidé nerozumně skupovali kde jaké zboží – potraviny, průmyslové výrobky, textil, jako kdyby měl nastat konec světa… ………….. Ještě jeden jev jsme mohli pozorovat, a to byla emigrace některých našich občanů do ciziny. Nebylo to nic hromadného ani organizovaného, ale dělo se tak izolovaně. A zajímavé je, že jen málo těchto emigrantů odešlo proto, že by nesouhlasili s naším politickým socialistickým zřízením. Většinou to byli lidé mladí a mladší, které lákala cizina dálek a nějaká utajená touha po dobrodružství. A potom odešli také takoví lidé, kteří tím řešili své věci osobní, např. neuspořádané manželství, únik před alimentačními povinnostmi anebo tresty, jimiž podle práva měli být postiženi. Počet těchto lidí opustivších vlast u nás nebyl veliký – snad 120 až 150 osob.“
Dále se kronika roku 1968 věnuje veřejným institucím, tehdy sdružených do tzv. Národní fronty. Cituji stručně: „Řídící činnost Národní fronty ustrnula, ale složky naší NF jsou politicky i organizačně velmi vyspělé, a proto plnily své úkoly tak, jak se to sluší a patří a celkové výsledky jejich činnosti byly jako vždy hodnotné.“ Tato věta jistě nepotřebuje komentář.
Dále kronika zmiňuje dění na zdejším MNV (místním národním výboru): „Pro zdejší MNV byl opatřen nový kancelářský nábytek do všech místností a zakoupeny nové psací a počítací stroje. Prostě – byla to generální oprava a úprava nákladem asi 160 000 Kčs. Letos toto vše mohl MNV zařídit, neboť podnik MNV Komunální služby odvedl do pokladny ze svých zisků větší podíly, takže bylo dost peněz na tato zařízení. Změnila se i struktura úřadu MNV. K 1. červenci se utvořil Správní odbor vyřizující záležitosti vnitřní, kulturní, školské, zdravotní a sociální. Dále byl vytvořen Odbor hospodářský pro záležitosti finanční, výstavbu, obchod, bytovou péči, dopravu a místní hospodářství. Práce MNV v tom roce byla jako vždy plánovitá a účelná a zvládala dané úkoly spolehlivě.“
Kronikář popisuje i slavnosti, oslavy a manifestace v tom roce: „Letošek nebyl nijak slavnostně naladěn pro události, které jím probíhaly. A tak po této stránce to byl u nás rok poměrně chudý a nevýrazný. Prvomájová slavnost se konala dopoledne ve středu 1. května na shromaždišti u nové školy. Zúčastnilo se jí 2 420 osob, a to bylo podstatně méně než v minulých letech. Průběh slavnosti byl obvyklý, výzdoba slabší než jindy a celková nálada roztěkaná. Oslava 28. října v kulturním domě připomínala 50. výročí vzniku samostatného státu – republiky v roce 1918. Dále byla připomenuta významná událost, která nastane k 1. 1. 1969, kdy začne platit zákon o čs. federaci a naše země bude mít republiky dvě – Českou a Slovenskou. Měsíc čs.-sovětského přátelství se u nás letos nekonal, stalo se tak od roku 1950 poprvé. I mládežnické aktivity se utlumily a ČSM (Československý svaz mládeže), místní organizace, se prakticky zcela rozplynula. Také pionýrské hnutí, soustředěné kolem našich škol, ustoupilo velmi do pozadí. Za to se opět objevily na našich ulicích pochodující oddíly junáků a junaček. Obnoven byl totiž zase skauting. Zajímavé je, že se ihned z pozadí vynořili pro toto reakční hnutí funkcionáři a vedoucí. To byli ti, kteří před dvaceti a více lety byli v junáckých organizacích odchováni, a teď se ihned přihlásili ke slovu. Když jsme se na ty pochodující junácké čety zadívali, cítili jsme, jaký je to u nás již přežitek a dobový anachronismus, jak se taková veteš už k nám a mezi nás nehodí. Ono to, nám starším, poněkud připomínalo Hitlerjugend z dob nacistické okupace. Ale dost našich mladých lidí nepodléhalo chaosu těchto dní a dívalo se na situaci klidně a komsomolsky. A právě tato mládežnická, početně nepříliš silná skupina, nesložila ruce v klín a hledala formy pro své nové soustředění. Ustavili svůj Klub mládeže. Kulturní komise NV dobře vystihla tento počin, podporovala jej a zajistila od MNV finanční pomoc v částce 15 000 Kč. Peněz se použilo na provedení některých nutných oprav a úprav v domečku mládeže.“
Dále se kronika věnuje hospodářským poměrům v Horních Počernicích v roce 1968: „V průmyslu nepokračoval růst produktivity práce a také plnění úkolů daného výrobního plánu se plně nezajišťovalo, jak toho bylo zapotřebí. V místním hospodářství však podnik Komunálních služeb NV překonal sám sebe: plánované výkony podniku na rok 1968 ve výši 12 879 000 Kčs byly překonány skutečností 35 155 000 Kčs a čistý zisk byl překonán téměř pětkrát – z 2,1 mil. Kčs na 10,4 mil. Kčs. Naše komunální služby hospodařily vždy s určitou rozvahou. Měly mnoho úkolů a také mnoho překážek, ale vždy se snažily, seč jen mohly. Letos se jim naskytly mimořádné možnosti a jejich atraktivní okruh se velmi rozšířil. Překročil hranice Horních Počernic a Kyjí, překročil hranice okresu Praha – východ, Středočeského kraje, a dokonce i hranice naší vlasti. Ale to již nebyl podnik Komunálních služeb MNV, ale podnik Triga. Zato průmyslové podniky v Horních Počernicích utrpěly tím letošním stálým napětím, které silně zapůsobilo na celé hospodářství v naší vlasti. Nejprve byla otřesena teoretická základna socialistické ekonomiky – plán a plánování byly považovány za vedlejší okolnosti při řízení a organizování výroby, za rozhodující činitele ekonomiky byl považován trh a tržní vztahy. To je ovšem zcela falešné. A taková byla situace našeho průmyslu v letošním roce. A proto zde ani nebylo dosaženo obvyklých hodnotných výsledků, na něž jsme si v této oblasti našeho hospodářského života zvykli. Všechno tu bylo jako začarováno, stagnovalo a bylo nějak bezradné. V okresních hospodářských službách jsme si již dříve postěžovali na služby Okresního stavebního podniku Praha – východ, který hrubě zanedbává potřeby zdejší stavební údržby – rodinných domů a domků. A na výtky, které jsou mu v tom směru kladeny, jen stereotypně odpovídá, že nestačí svou kapacitou tyto úkoly obsáhnout. Z toho pak pro naše občanstvo vyplývá poučení: Pomoz si jak můžeš! A tím dostává melouchaření zelenou a vyhnutí z toho není.“
Kronika se ale vrací ke komunálnímu podniku, který změnil jméno z Komunálních služeb MNV na Triga: „Některé věci v podnikání byly až kupodivu snadné. Tak například zapojení pražských autotaxi. Ti se do zdejších služeb jen hrnuli. A lidé rozumějící kumštům, zvláště starožitnostem, se mohou uplatnit v obchodování se zahraničím, zejména když tam mají patřičné konexe. Zde jsou uvedeny namátkově jen nejmarkantnější druhy tzv. zvláštního zapojení. Toto zapojení lze snad nejlépe vyložit tak, že podnik pronajme určitou výrobní nebo řemeslnou činnost osobám, které je pak jeho jménem provozují, jsou v evidenci pracovníků podniku, ale pracují ve skutečnosti na svůj vlastní účet, přičemž podniku odvádějí určitou sjednanou měsíční částku. Provozovatelé mohou obratně těžit pro sebe, a to vždy mnohem více než by mohli při téže práci získat ve vázaném zaměstnání. S touto formou pracovního postupu začali v našem podniku služeb již před dvěma roky, nejdříve zkusmo a jen v některých případech. Zákazníci si nestěžovali, přesně řečeno byli spokojení a celková produktivita práce se zvýšila a polepšila. Bohužel i ta nejlepší věc se může pokazit a obcházet. Zvláštní pracovní zapojení v rámci komunálních služeb a později Trigy se osvědčovalo, ale podnik sám na tento nečekaný rozmach prosperity nebyl náležitě připraven. Administrativní podnikový aparát nebyl dosti výkonný a také nebyl dobře organizován. Odborný kontrolní vnitropodnikový pak vůbec chyběl. A to vše ve svém souhrnu věcem neprospívalo. Toho ovšem po svém využívali a zneužívali někteří nesvědomití lidé, kteří bezohledně v poměru zvláštního zapojení kořistili. Ne všichni, a ne na všech místech, ale bohužel stávalo se tak. A proto měli s tím starostí dost a dost, jak v podniku samém, tak i na národním výboru. Doba už byla taková.“
Ještě jedna pozoruhodnost a zajímavost z oblasti tzv. zvláštního zapojení: „Podnikatelská forma zvláštního zapojení v rámci Komunálních služeb a později Trigy měla konečně své opodstatnění a proto dostávala od MNV své schválení. Ale co říci této skutečnosti: Naše tělovýchovné jednoty Slovan a Xaverov mají ve svém rámci zapojené výdělečné autodopravce (Slovan 2, Xaverov 3). Páni, kde to jsme? Ti autodopravci odvádějí svým jednotám podle dohody měsíčně čtyři až pět tisíc korun a za to mohou rejžovat a skutečně také rejžují nekontrolovaně do své kapsy další tisíce. A praví se hlasem lidu, že tak pro sebe získávají deset až patnáct tisíc korun. To vše se děje pod egidou naší tělovýchovy. Jak je to jen možné – připouštějí snad stanovy nebo statut těchto korporací něco podobného? Nebo je ve stanovách či statutech jejich nějaká mezera, že lze takovou nebo jinou obdobnou činnost zařadit pod pojem tělovýchovy? I zaplakal básník nad touto sudbou zlou a roztrhl řízu svou na znamení smutku svého. A i tady vidíme odraz toho neblahého a rozkolísaného roku, který i eticky na mnoha místech nedobře zapůsobil. Naše tělovýchova v našem socialistickém státě je ve všech směrech dobře zajištěna a nepotřebuje pro svůj rozvoj čerpat peníze z takového nezdravého podhoubí, které se letos na tomto úseku objevilo. To musíme se vší rozhodností odmítat. Vyšší aktivita se musí hledat jinde než v takovém čachraření.“
K oblasti zemědělství kronika konstatuje: „Letos počasí zemědělské výrobě přálo. Rok nebyl ani příliš suchý, ani příliš mokrý, agrotechnické lhůty se plynule dodržovaly, práce v polích probíhaly nerušeně a sklizeň byla slušná.“ Připojená tabulka uvádí výnosy v jednotlivých komoditách. Kronika v té souvislosti ovšem konstatuje, že: „Bytové poměry v zemědělství nás neuspokojují. Obytné zemědělské objekty jsou staré, kamenné a chátrající. A tak tedy zde vyvstává otázka, jak se budou bytové poměry v zemědělství řešit a kdy se tak stane?“
Následuje popis situace v obchodě a zásobování v obci: „O náš obchod, zásobování a pohostinství se staralo právě tak jako loni 20 potravinářských prodejen, 9 prodejen průmyslového zboží a 9 hostinců. Neodpovídá to tak docela zdejší potřebě a požadavkům obyvatelstva, kterého v obci rok od roku přibývá. Také kulturnost prodeje a hygienické poměry nejsou často na potřebné výši. Přesto můžeme konstatovat, že naše obchody letos složily svoji maturitu na vyznamenání. Stalo se tak v období od 21. do 31. srpna, kdy odpovědně odrazily panickou nákupní horečku. Pohostinství si žilo po svém – vesele i rozmarně, při dobrých tržbách plnilo, ba překonávalo předepsanou akumulaci tržeb. A to nakonec bylo zcela v pořádku. Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá!“
Další stránky věnuje kronika Horních Počernic za rok 1968 výstavbě a budování: „Také letos, kam jsme se jen podívali, tam všude panoval čilý ruch, pohyb a shon. Naše budování, ten fundamentální základ tohoto osídlení, trvající na našem území již skoro tisíc let, pokračuje tempem umocněným a nadměrným. Nástavby, přestavby, přístavby, novostavby rodinných i velkých obytných domů mění zcela atributy našeho bydlení, a to ani se nezastavujeme před výškovými obytnými budovami, pro něž si naše obecná mluva vytvořila označení věžáky. Úpravy chodníků, vozovek, ulic, sadů, veřejných prostranství a náběh na kanalizační řad – to vše doplňuje naše vnější vybavení.“ Následuje tabulka se souhrnnými výdaji na rozvoj obce v roce 1968 – celkem 3 978 020 Kčs.
Oblast dopravy v zápise kronikáře za rok 1968 přináší jednu novinku: „Zrodila se nová idea, aby k nám ČSAD zavedly další, tj. již třetí dopravní linku, která by z Hloubětína až do Chval měla stejnou trať jako dosavadní linky 1 a 2, ale dále pak by pokračovala ulicí Khodlových dovnitř nového sídliště. Také pověsti se k nám donesly, že v dohledné době bude zrušeno železniční nádraží v Praze – Těšnově, které nám tolik slouží a vyhovuje. To by bylo zlé a postihlo by to mnoho našich cestujících, kteří jezdí vlakem a snadno se tímto způsobem dostávají přímo do centra Prahy.“
Zajímavá je úvodní věta kroniky o oblasti školství: „Naše školy – to je věčné dobrodružství. Letos například z ničeho nic selhalo ústřední topení v 1. mateřské škole na Křovinově náměstí. A také se tam v jedné učebně propadl strop. A přišly i další problémy – kolem nájmu mateřské školy v cizím objektu. Řešení v nedohlednu. A tak se rada rozhodla, že se v obci postaví nová mateřská škola pro 120 dětí a aby se potřebné peníze na stavbu zajistily shromážděním finančních prostředků MNV, ONV a podniků a závodů, které mají v obci sídlo a na školce mají zájem. Než se ke stavbě přikročilo, mateřská školka byla umístěna v provizoriu – dřevěné ubikaci, která zde zbyla po dokončení stavby věžových domů obytných. V posledních letech se k nám hodně stěhují mladí lidé. Zaplňují novou bytovou výstavbu a stávají se tak podle jména občany naší obce. Do těch občanů mají hodně daleko a neprojevují o obec žádný zájem. Jakmile však jejich děti ke škole dorostou, rázem se věci změní a my zde máme z ničeho nic – pravé roduvěrné hornopočernické občany, kteří počínají všechno živě s obcí prožívat.“ Následuje tabulka – trocha školské statistiky: stav žáků a tříd v základních školách:
- ZDŠ Dvořákova 28 tříd a 540 žáků
- ZDŠ Chvaly 15 tříd a 347 žáků
- ZDŠ Svépravice 5 tříd a 118 žáků
- ZDŠ Bártlova 5 tříd a 104 žáků, celkem 53 tříd a 1109 žáků.
V rozpočtu MNV se na školství a jeho potřeby počítalo s částkou 1 181 900 Kčs, skutečné výdaje činily 1 133 506 Kčs. Na školní stravování dětí bylo spotřebováno 439 400 Kčs. Závěrem kapitoly školství kronika uvádí fakt, že u nás již není žádná třída čakovické dvanáctiletky. „Jak jsme svého času žárlili, že u nás tato škola zdejší (samostatná jedenáctiletka s maturitou) byla zrušena a v Čakovicích zůstala. Dnes není ani u nás, ale ani v Čakovicích, nýbrž v Praze – Proseku.“
V oblasti kultury a osvěty se dle kronikáře nijak neprojevily negativní vlivy, které se kolem nás prodíraly. „Sem, na úsek zdejší kultury a osvěty, nestačila dopadnout kulturně politická destrukce. Tady jsme klidně plnili úkoly jednotného kulturního plánu 1968 (JKP – 68). Snad jen tempo bylo přitom loudavější, než tomu bývá jindy. Žádné excesy ani extravagance, ani projevy, manifestace a rezoluce motivované antisocialisticky nebo antisovětsky. Někteří jedinci – ti snad ano, ti podlehli zmatené psychóze a různě se angažovali. Ale žádná z našich společenských kolektivit ani institucí nepodlehla v tomto souboji s importovanými západními hesly a nedala se svést a zmást emocemi ze žádných stran.“ Kronika také uvádí sumář kulturních akcí v roce 1968, návštěvnost, výčet Osvětové besedy, knihovny a místního kina.
Zajímavé jsou záznamy kronikáře z oblasti sportu: „Tady, prosím, jsme měli jednu změnu, a ta trefila do černého, ale přece jen se minula cíle. Z tělovýchovné jednoty Slovan se stal opět Sokol. K činnosti v přejmenované jednotě se rázem přihlásili bývalí pracovníci dřívějšího Sokola, kteří tělovýchovu opustili, když se tvořila jednotná celostátní tělovýchovná organizace, protože s tím nesouhlasili. Nyní se tedy navrátili, snad v očekávání, že se navrátíme ke starým časům, kdy se zase začne sokolovat. No a sokolovat se nezačalo, ale podle pravdy musíme povědět, že zmínění staronoví pracovníci Sokola se smířili s realitou dne, zůstali na svých místech a osvědčovali se v činnosti. Však to také bylo to nejlepší, co se mohlo stát a náš Slovan – Sokol přestal na čas naříkat, že nemá dosti cvičitelů a funkcionářů.“
TJ Xaverov v našem sportu dnes představuje již divizní kopanou, kde se I. mužstvo drží uprostřed soutěží tabulky. Kronika dále uvádí stav dalších soutěžních družstev včetně dorostu a žactva. Další věty z kroniky pojednávají o školním tělocviku, přičemž konstatuje: „Cvičení na nářadí se stává jen pomocnou průpravou pro hry a sport.“ O činnosti organizace Svazarm pojednávají další stránky kroniky: „Sama činnost této organizace však se redukuje pouze na kynologické zájmy, přestože obec stále nemá vlastní kynologické cvičiště. Dále Svazarm zorganizoval školení pro motocyklisty s účastí 95 členů.“
Dále kronika Horních Počernic za rok 1968 popisuje oblast péče o obyvatelstvo: „V průběhu roku spolupracoval MNV se Sociálním odborem Praha – východ, mimo jiné při uskutečnění akce týkající se úprav některých nízkých důchodů, což se týkalo 91 osob.“ Další zmínka je o domově důchodců, kam bylo v tomto roce umístěno 7 nových obyvatel. „Těm důchodcům, kteří mají nejnižší důchody, se udělily různé věcné výpomoci. Poděleno bylo celkem 129 osob, s nákladem 22 821 Kčs z rozpočtu MNV. Jako každý rok byl před budovou MNV postaven Vánoční strom republiky.“ V oblasti zdravotní péče kronika nezaznamenává žádné infekce – zdravotní stav obyvatelstva byl uspokojivý. „O zdraví občanů u nás pečují dva praktičtí lékaři, lékařka a dentista na zubním oddělení. Děti ošetřuje jeden dětský lékař. V závažnějších případech přejímají péči o naše pacienty lékaři Okresního ústavu národního zdraví v Klimentské ulici v Praze 1. I po skončení ordinačních hodin našich lékařů je zajištěna lékařská pohotovostní služba a sanitní služby s dispečinkem v Čakovicích.“
Závěrečné stránky obecní kroniky Horních Počernic za rok 1968 podávají zprávy o bytové péči, práci domovní správy, která hospodaří s 203 byty ve 43 domech a 37 prostory nebytovými. Majetek, který bytová správa spravuje, má hodnotu 16 219 429 Kčs. Další informace jsou z oblasti ochrany obyvatelstva, kde vedle místního oddělení VB působí i komise MNV na ochranu veřejného pořádku a Místní lidový soud. V roce 1968 řešila komise pro ochranu veřejného pořádku 40 případů a Místní lidový soud projednával 8 případů. Činnost Místního lidového soudu pak byla od druhého pololetí 1968 zrušena. „Stanice obvodního oddělení Veřejné bezpečnosti má u nás v pohotovosti 8 mužů. K jejich činnosti aktivně pomáhají i příslušníci tzv. pomocné stráže VB (PSVB). Dopravní policie zaznamenala na našem území 19 havárií se třemi mrtvými, jedenácti zraněnými a hmotnou škodou za 320 tisíc korun.“
O činnosti místních požárních jednot – z Horních Počernic, Svépravic a Chval kronika pojednává s rozpaky: „Jejich aktivita je průměrná, počet aktivních členů ubývá, perspektiva je nejistá.“ Stejně tak s rozpaky kronika pojednává o činnosti v oblasti civilní ochrany: „Stále se hledá nejvhodnější forma této činnosti na ochranu obyvatelstva, řešení je v nedohlednu.“
Závěr kroniky Horních Počernic za rok 1968 se věnuje statistickým údajům o pohybu obyvatelstva: „Narodilo se u nás 110 dětí a bylo jedno hezčí než druhé. K naší velké lítosti zemřelo 91 osob. Přistěhovalo se k nám z jiných míst 235 osob, jinam se odstěhovalo 155 osob. Celkem máme v Horních Počernicích o 99 občanů více než v roce minulém. Sbor pro občanské záležitosti uvítal u nás slavnostně 105 nově narozených dětí.“
Závěr čili epilog na konec:
„A dospěli jsme konečně k poslední kapitole našeho líčení života a událostí v Horních Počernicích v pohnutém a neklidném roce 1968. Můžeme snad klidně a velmi odpovědně prohlásit, že jsme v něm obstáli se ctí, že jsme nepodlehli zmatkům, které nás kolem dokola jako vzedmutí moře obklopovaly, že jsme zůstali věrni sobě i zásadám socialistického vědomí v duchu marxismu–leninismu. A to přece bylo na konec to naše nejlepší zadostiučinění. Končíme tedy prohlášením soudruha Klementa Gottwalda: „…………“ (Tu větu, jistě prominete, si odpustím.)
Z kroniky Horních Počernic – za rok 1968 – sepsal:
Ivan Liška, kronikář
