Do dospělosti mu zbývají ještě dva roky, přesto se mu podařilo obsadit druhé místo na Mistrovství republiky v akrobatickém létání kluzáků, kde porazil ostřílené, o generaci starší piloty. Adama Pilce letadla lákala od dětství, do kokpitu poprvé usedl ve 12 letech a věděl, že tohle bude jeho cesta.
Adame, kdy se u tebe probudila láska k letadlům?
Zájem o létání se u mě projevil už v dětském věku, kdy mě přitahovala hlavně vojenská stíhací letadla, jejich dovednosti, parametry, výzbroj. S tátou od malička navštěvujeme většinu leteckých dnů a akcí týkajících se letadel. Tady jsem se postupně začal seznamovat i s jinými kategoriemi letadel a začal jsem snít i o svém létání.
Tvůj otec měl k letadlům také blízko, přivedl tě k nim on?
Ano, velký vliv na to mělo i to, že táta v minulosti amatérsky létal na malých sportovních letadlech i vrtulníku, takže mi vyprávěl spoustu historek, a to pro mě bylo inspirující. Ve dvanácti letech jsem poprvé usedl na letišti ve Zbraslavicích při seznamovacím letu do větroně a domluvili jsme se na dalším výcviku. Ujali se mě zkušení instruktoři a od té doby jsem měl možnost sbírat první zkušenosti s ovládáním letadla.
Jaký to byl pocit, když jsi poprvé usednul do kokpitu a vznesl se k nebesům?
Už první let byl úžasný. Unášející pocit z volného pohybu vzduchem, nové pohledy na krajinu z velké výšky, později se přidával adrenalin z přetížení při různých manévrech, pocity ze samostatného řízení, prostě to byla láska na první pohled.
Nyní ti je 16 let, kolik máš za tu dobu nalétáno hodin?
Ve čtrnácti jsem absolvoval svůj první sólo let, což byl takový významný mezník. Byl to zase velmi zvláštní pocit poprvé ovládat letadlo úplně sám, bez přítomnosti instruktora. Největší stres z toho ale prý měli rodiče, kteří mě ze země sledovali. Od té doby mám nalétáno asi 80 hodin a přes 250 startů. V letošním roce jsem dokončil kompletní kvalifikaci a zkoušky na pilotní průkaz pilota kluzáku, kde je podmínkou věková hranice 16 let. Tato kvalifikace mě opravňuje k samostatnému létání na všech typech, ke kterým jsem přeškolen. Létání mě chytlo natolik, že bych se mu do budoucna chtěl věnovat profesionálně. Přizpůsobil jsem tomu i výběr střední školy, kde jsem zvolil SPŠ dopravní, obor letectví.
Nedávno jsi byl na svých prvních závodech, a to rovnou na mistrovství republiky, kde jsi získal stříbrnou medaili. Jaká je v této disciplíně konkurence a jak těžké bylo mezi nimi prorazit?
Pro další zvyšování kvalifikace a také jako sportovní činnost jsem v současnosti absolvoval výcvik v akrobacii větroňů a byl nominován do závodů mistrovství republiky – kategorie Sportsman. Obsadil jsem v této kategorii druhé místo, což mě velmi potěšilo a překvapilo i moje instruktory, že jsem se v šestnácti dostal před ostřílené i o generaci starší piloty.
Můžeš nám přiblížit, jak probíhá akrobacie u větroňů? Máte nějaké triky, které musíte splnit, či se jedná o libovolné kreace?
Jednalo se o třídenní závod, v kterém jsme mimo tréninkových letů museli absolvovat čtyři akrobatické sestavy, dvě tzv. známé a dvě tajné, které se dozvíte až ráno před závodem a nemáte možnost je 0 natrénovat. Výsledek závodu mě samozřejmě povzbudil do dalšího tréninku a práce na sobě. V příštím roce bych chtěl i z důvodu pozdější profesionální kariéry začít také s motorovým létáním.
Dříve jsi se věnoval bojovým sportům a triatlonu. Máš na to ještě čas nebo ti vše zabere létání?
Bohužel časová náročnost to už moc neumožňuje. Také finanční zátěž je v leteckém sportu značná, takže se snažím rodinnému rozpočtu ulevit občasnou brigádou.
Co tě teď v dohledné budoucnosti čeká?
V akrobacii větroňů jsem na začátku, čeká mě ještě hodně práce na zdokonalování pilotáže a zvyšování kvalifikace. Další cíl si dám probojovat se na některé mezinárodní závody.
Lenka Bartáková, redaktorka
