Právník se zeptal: „Kdo je můj bližní?“ Chtěl se dozvědět, koho má a koho nemá mít rád. Ta otázka ale nebyla férová. V rozhovoru se chtěl ospravedlnit, teoretizovat a přivést Ježíše k odpovědi, že to není jednoznačné. Že přece nemůže vědět, kdo je jeho bližní. Právníkova otázka provokovala. A vedla tehdy k dohadům typu: „Má to být jen Judejec? Má to být i Galilejec? Snad ne Samařan? Nebo dokonce i Říman?… Muž? Žena? Dítě?… Bohatý? Chudý?…“ Právník chtěl, aby se Ježíš konkrétně vyjádřil: „Komu že vlastně má z lásky pomáhat?” Počáteční téma rozhovoru totiž znělo: „Miluj svého bližního jako sebe samého.”
Příběhem „O milosrdném Samařanovi“, který Ježíš v odpovědi vypráví, mění rovinu pohledu. Z vertikální na horizontální. Říká (parafrázuji): „Neptej se z roviny zdravého, silného, bohatého a stojícího na obou nohou. Zeptej se z roviny ležícího, okradeného, zraněného a prosícího o pomoc. Kdo je teď pro tebe bližním, v poloze tvé bezmocnosti?“ Na výběr dává tři možnosti: Kolem zraněného člověka projdou postupně 1) farář, 2) zpěvák a 3) cizinec. Zastaví se a pomůže jen cizinec.
Konec problematizování! Konec teoriím! Konec kličkám a sebeospravedlňování. Představ si, že ty jsi tím zraněným. „Který z těch tří, co prošli kolem, ti byl bližním?“Právník dává jednoznačnou odpověď. A každý z nás by odpověděl tak, jako on. „Ten třetí! Bližním je pro mě ten, kdo je ochoten mi pomoct.“ A Ježíš dodává: „I ty buď bližním tomu, který tě potřebuje.”
Genialita Ježíšovy odpovědi v Lukášově příběhu „O milosrdném Samařanovi“ z 10. kapitoly, 25.-37. verše, je v tom, že tázajícímu ukáže jinou perspektivu. Donutí ho, aby si sám odpověděl už ne z pozice „stojícího a zdravého“, ale z polohy „ležícího a zraněného“. Jinými slovy právníkovi řekne: „Neptej se tak blbě, kdo je tvůj bližní a představ si, že zmlátili tebe. Okradli a polomrtvého nechali ležet u cesty, po které šli tři různí lidé. Pomohl ti jen jeden z nich. A teď si sám odpověz na svou otázku: Kdo je tvým bližním?”
Pavel Mošner, Církev bratrská
