Zvláštní osvětlení

Zvláštní osvětlení

Letošní prázdniny jsem si hodně užila. Byla jsem hodně venku – na táborech s dětmi, na procházkách s kamarády, občas jsem si vzala svačinu nebo práci jen tak na zahradu.

Obzvlášť ráda mám letní večery, kdy je dlouho vidět, večery, kdy krajinou proniká zvláštní světlo a prodlužují se stíny, večery, kdy pak už slunce zachází a do krajiny padá tma.

V takových chvílích často přemýšlím, co je pro nás lidi nahraditelné a co je nenahraditelné. Co nám dává naše lidství, naše spiritualita i naše technika. Užívám si komfort jednadvacátého století ve střední Evropě a přitom žasnu nad přírodou, která tu je stovky, tisíce, miliony let. Na naši Zemi se můžeme dívat z vesmíru, můžeme ji zkoumat pod mikroskopem, a přece nad ní nepřestáváme žasnout. Uvědomuji si, že tento úžas – to, co umí malé děti a staří lidé a co občas pronikne i do mé střední generace, že to je něco, co nic nenahradí. Že tento úžas nad životem, světem, stvořením je něco, co je nám lidem jedinečné a vlastní, co nenahradí ani umělá inteligence ani jiná technika a co nezničí ani děsivé zprávy.

Tak třeba tady máme něco vlastního nám lidem od pradávna do věků. Nenahraditelnou stránku lidství, která se bude propisovat i do dalších generací. Doufám, že se tento úžas bude dotýkat nejen letních večerů, ale také těch podzimních a zimních. A věřím, že naše lidství doprovodí i na věčnost.

 

(Zamyšlení vzniklo na táboře na základě zadání motivů od mládeže: umělá inteligence, západ slunce, mikroskop.)

 

Alžběta Hanychová, farářka Českobratrské církve evangelické

 

 

Prev Další dluhy je možné uhradit bez úroků a penále
Next Chceme, aby děti sportovaly a se sportem vyrostly